Stanovisko Zemědělského svazu ČR k materiálu Návrh řešení systémové podjatosti ve vztahu k činnosti obecných stavebních úřadů a úřadů územního plánování

Zemědělský svaz České republiky po prostudování předmětného materiálu doporučuje podpořit z navrhovaných řešení variantu A, tj. zřídit samostatnou soustavu obecných stavebních úřadů a úřadů územního plánování. V materiálu se uvádí, že toto řešení předpokládá zřídit samostatnou soustavu (obecných) stavebních úřadů a úřadů územního plánování, resp. oddělit (obecné) stavební úřady od struktury územních samosprávných celků, tedy změnit v uvedené oblasti státní/veřejné správy současný systém (model) výkonu veřejné správy v území, resp. rozhodování ve věcech přenesené působnosti v podmínkách územních samosprávných celků, a tím eliminovat stav, kdy je o otázce „systémové podjatosti“ rozhodováno ve své podstatě ad hoc podle okolností jednotlivého případu a podle vyhodnocení kontroverznosti tématu, zákulisních aktérů a projevů představitelů územních samosprávných celků, a to několika institucemi podílejícími se na rozhodovacím procesu, čímž by došlo k posílení záruky kvalitního a nestranného rozhodování. Vzhledem k charakteru navrhovaného řešení se jeví jako vhodné jej v případě akceptace zahrnout do rekodifikace veřejného stavebního práva.

 

Zemědělský svaz České republiky se s výše uvedeným plně ztotožňuje a považuje za vhodné toto doplnit dalším důležitým argumentem ve prospěch navrhované varianty řešení a tou je péče o životní prostředí typicky např. ochrana zemědělského půdního fondu. Na konferenci Zemědělství 2017 pořádané Zemědělským svazem České republiky dne 13. 6. 2017 bylo mimo jiné poukázáno na řadu problémů spojených s ochranou zemědělského půdního fondu, které se projevují především dalším výrazným úbytkem úrodné zemědělské půdy, v diskusi bylo mimo jiné poukázáno na to, že právní nástroje ochrany zemědělského půdního fondu obsažené v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu nejsou vždy plně efektivní. Tato skutečnost je dána tím, že klíčovou roli v ochraně zemědělského půdního fondu, ale přirozeně i dalších složek životního prostředí hraje územní plánování. Územní plánování je nepochybně základním nástrojem péče o životní prostředí, neboť od výsledků územního plánování primárně odvisí způsob využití daného územní. Pokud územní plán určité území určí k zastavění, pak nástroje ochrany zemědělského půdního fondu obsažené v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu nezabrání úbytku často velmi úrodné zemědělské půdy. Pokud má územní plánování v plném rozsahu efektivně plnit svou roli nástroje ochrany životního prostředí, tedy i zemědělské půdy, pak návrh zřídit samostatnou soustavu obecných stavebních úřadů a úřadů územního plánování představuje důležitý prostředek k dosažení tohoto cíle. Pokud je totiž územní plánování upraveno ve stejném právním předpise jako stavební řád, pak přes nepochybnou provázanost obou oblastí dochází často k tomu, že územní plánování je ovlivněno stavebním řádem. V materiálu se k této variantě uvádí, že vzhledem k charakteru navrhovaného řešení se jeví jako vhodné jej v případě akceptace zahrnout do rekodifikace veřejného stavebního práva. S tím je třeba se plně ztotožnit s tím, že možným řešením v rovině de lege ferenda by bylo přijetí samostatného zákona, který by upravoval územní plánování a územní plánování by tak nebylo součástí  stejného právního předpisu jako stavební řád.


Vložit komentář ke článku


Partneři Zemědělského svazu ČR: