Zemědělský svaz spustil diskusi ke Společné zemědělské politice po roce 2013

       Po přečtení titulku tohoto článku si možná kladete otázku, proč zrovna Zemědělský svaz spouští diskusi o budoucnosti Společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Vždyť je to pouze jedna z mnoha nevládních zemědělských organizací v EU, navíc z malé země, jakou ČR v rámci EU bezpochyby je. Odpověď je jednoduchá. Protože to dosud nikdo jiný v ČR neudělal.

       Čím více se blíží začátek nového rozpočtového období Evropské unie (2014 – 2020), tím více se na různých úrovních EU diskutuje o budoucnosti zemědělské politiky. Namátkou pouze zmíním evropskou organizaci zemědělců a družstev COPA-COGECA, neformální jednání ministrů zemědělství skupiny 22 členských států v Paříži, setkání ministrů zemědělství ve Varšavě, únorové setkání Rady ministrů v Bruselu atd. Zástupci ostatních zemí, především pak ze zemí původní patnácky, již aktivně lobují jak v Evropské komisi, tak v Evropském parlamentu, zjišťují stanoviska ostatních zemí a hledají případné spojence. Evropské orgány již pracují na rozpočtu EU a také na budoucím nastavení SZP. Nový komisař pro zemědělství prohlásil na setkání COPA-COGECA, že návrh z dílny DG AGRI by měl být zveřejněn v létě, nejpozději pak na podzim tohoto roku.

       Koho jakoby budoucnost zemědělské politiky nezajímala je Česká republika, resp. abych byl přesný její státní orgány. Ministr zemědělství v Paříži nemůže oficiálně jako jediný vyjádřit stanovisko ČR, protože nemá mandát vlády. Podobně je tomu na jednání ve Varšavě. Poslední oficiální stanovisko, které Česká republika má k budoucí zemědělské politice je z roku 2008 a hlubší diskuse u nás dosud nebyla zahájena. Ministerstvo financí z obavy, aby někdo svým vyjádřením se k SZP nezavázal Českou republiku ke konkrétnímu postoji k rozpočtu, pro jistotu veškerá vyjádření blokuje. MZe zahajuje práci na stanovisku, ale je otázka, jak rychle bude stanovisko ČR zpracováno a prodiskutováno s nevládními organizacemi, aby i ony mohli toto stanovisko obhajovat a z Česka tak zazníval pouze jeden hlas.  Zvláště když jsou přede dveřmi volby a nikdo nedokáže říci, jak rychle dokáže nová vláda, která v těchto voleb vzejde, pracovat.

       Češi jsou v unii bráni jako „potížisté“, u kterých do poslední chvíle nikdo neví, co vlastně chtějí. Ostatně schvalování Lisabonské smlouvy je toho důkazem a současná situace u SZP to opětovně potvrzuje.  Horší je ale to, že nejsme vnímáni jako solidní partneři. Je to logické, protože my sami dosud nevíme, co vlastně chceme. Pouhý požadavek na rovné podmínky v rámci budoucí SZP nestačí. Česká republika musí mít svou představu, kterou bude prosazovat - jasnou a konstruktivní. Nelze pouze říkat, že takto je to špatně, ale musíme umět říci, jak by to mělo být.

       Proto jsme se rozhodli spustit diskusi k budoucí Společné zemědělské politice EU na svých internetových stránkách (www.zscr.cz)  sami. Uvnitř svazu o našem postoji hovoříme již několik měsíců a náš názor se stále vyvíjí. Také se snažíme  naše názory prezentovat dalších místech včetně EU. To je ale málo. Dokud nebude existovat jasné oficiální stanovisko ČR, které bude reprezentovat také názor zemědělců, pak nelze očekávat žádný byť jen malý úspěch během jednání. A tak pokud Vás zajímá budoucnost českého zemědělství, zapojte se do této diskuse svými názory či myšlenkami. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Návrhy Zemědělského svazu ČR k budoucnosti SZP EU po roce 2013

Komentář Zemědělského svazu ČR k SZP EU po roce 2013

 
       Základem prosperity zemědělství musí být konkurenceschopná agrární produkce, podpořená odpovídající cenovou úhradou. Rozsah produkce každé země musí odpovídat potravinové i energetické soběstačnosti a bezpečnosti. Potřebný produkční a plošný rozměr je rovněž základem pro plnění funkcí sociálních a environmentálních ve venkovském prostoru.

       Zemědělský sektor je nejslabším článkem v potravinové vertikále. Cenová politika vzniká nikoliv na základě hodnot vytvářených zemědělstvím, ale z vůle odběratelů a zpracovatelů pod cenovým diktátem obchodních řetězců. Proto EU jako celek a každá její členská země musí zajistit ochranu zemědělců, zejména legislativně (v rámci právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, proti zneužití významné trží síly, za využití institutu minimálních cen atd.).

        I po roce 2013 budou v rámci Společné zemědělské politiky EU fungovat dotační nástroje jako např. přímé platby a další podpory, především cílené na plnění náročných evropských standardů - kvalitativních, pro bezpečnost a zdravotní nezávadnost potravin, welfare zvířat, ochranu přírody a vodních zdrojů. Dotační nástroje SZP budou hrazeny z Evropského zemědělského garančního fondu – EAGGF a z Evropského zemědělského fondu rozvoje venkova – EAFRD. Vedle nich budou nadále fungovat národní dotace (state aid) jednotlivých zemí.

       Dotační nástroje nesmí být příčinou dvoukolejné (dvourychlostní) zemědělské politiky a jejich využití musí být osvobozeno od nadměrné byrokracie. Základní podmínkou je, aby byly v přepočtu na hektar zemědělské půdy stejné (srovnatelné). Proto se doporučuje historické rozdíly mezi zeměmi EU-15 a EU-10 odtranit již pro rok 2014. Rovněž se doporučuje zrušit některá opatření uplatněná v rámci kontroly zdraví – Health Check, zejména progresivní modulaci. Jen za těchto předpokladů bude možné hovořit o rovných podmínkách a spravedlivé soutěži zemědělců v rámci EU.

        Za nejvýznamnější a nejúčinnější lze pro zemědělské podniky považovat 1. pilíř – přímé platby hrazené z EAGGF, které by měly být poskytovány na základě žádosti vždy pro další pětiletí období (s roční aktualizací případných změn). Doporučuje se, aby k přímým platbám byly přesunuty finanční prostředky z EAFRD dosud určené na modernizaci zemědělských podniků. Větší část přímých plateb by připadla na zemědělskou půdu (v ČR nadále podle systému SAPS) s tím, že ve výši platby by do určité míry byly zvýhodněny podniky se živočišnou výrobou. Menší část platby by byla vyplácena podle počtu OSVČ a přepočtených zaměstnanců. ZS ČR je toho názoru, že k přímým platbám systémově patří rovněž platby na LFA.

       Z EAGGF budou nadále hrazeny výdaje na Společnou organizace trhu – SOT. Poučeni současnou krizí je třeba v rámci SOT uplatnit účinnější formy a větší pružnost tržně konformních mechanizmů regulace trhu rozhodujících agrárních komodit.

        Po roce 2013 bude i nadále fungovat 2. pilíř SZP – Program rozvoje venkova, hrazený z EAFRD s národním kofinancováním. Navrhuje se rozčlenit program na tři části: A) Nové výzvy (ohrožené sektory, zem. pojištění atd).. B) Zemědělství (přidávání hodnoty, zem. půda, AEO atd.). C) Venkovský prostor (lesy, pozemkové úpravy atd.). Části B a C by byly nadále uplatňovány na základě projektů na principu N+2. Nové členění považujeme za systematičtější a průhlednější.

        Značný význam mají národní podpory a dotace, hrazené z rozpočtů jednotlivých zemí. Problém spočívá v tom, že zejména staré členské země s vyšší úrovní HDP na obyvatele a se silnější ekonomikou poskytují v přepočtu na hektar zemědělské půdy několikanásobně více finančních prostředků než nové země. Proto se doporučuje, aby v rámci celé EU byla stanovena orientační výše národních dotací (určitá procentická výše k přímým platbám). Aby došlo ke sjednocení tzv. vratky spotřební daně z motorové nafty spotřebované v zemědělské prvovýrobě (vč. živočišné výroby). Aby došlo ke sjednocení podpor plateb na sociální a zdravotní pojištění s tím, že pokud část pojistného hradí stát, tuto část vykazovat v rámci národních dotací.

Hodnocení článku 

Vložit hodnocení

Miloslav   agroma(zavináč)mybox.cz   Hodnocení: 2

25.6.2010 | 11:04