Obrovský význam živočišné produkce

9.10.2017

 

Poslední dobou na mne ze všech stran vyskakují informace, příspěvky, komentáře a články směřující k vegetariánství či veganství. Všechny se odkazují na týrání zvířat v chovech a skutečnosti, že jsme nesoucitní lidé, kteří pro svoji potřebu zabíjí nevinná zvířata. Nedá mi to a musím na ty scestné komentáře a příspěvky reagovat.

V první řadě musím připomenout, že člověk je všežravec a má k trávení rostlinné i živočišné stravy upravenou trávicí soustavu. Díky konzumaci masa se z nás stal homo sapiens sapiens s rozvinutým mozkem. V menší či větší míře nás maso a další živočišné produkty, jako je mléko a vejce, provází tisíce let. Není na tom tedy nic proti přírodě. Mezi zvířaty je mnoho druhů všežravců a masožravců, kteří zabíjejí z důvodu zajištění obživy. Pokud chceme žít v souladu s přírodou, není pak vegetariánství a veganství právě tak trochu proti ní?

Naprosto rozumím, že je těžké se dívat do krásných očí telete a pak sníst jeho maso. Ale kdyby se lev rozmýšlel nad tím, že je zebra krásné zvíře a je jí škoda, zemře jako první. Odsuzuje za to někdo lva? Těžko. A to i přesto, že způsob, jakým zabíjí své oběti, rozhodně humánní není.

V dnešní době, kdy se stále zpřísňují zákony a pravidla nejen chovu, ale i porážky zvířat, se dbá na to, aby zvíře zbytečně netrpělo. Porážka je tedy mnohem humánnější, než tomu bývalo kdysi. Přesto vědomí, že zvíře musí být zabito, abychom měli maso, vede mnohé k volbě neplnohodnotné alternativní stravy.

Co mne však zaráží mnohem víc jsou argumenty typu, že hospodářská zvířata nemají kvalitní život, že žijí jen krátce a že v podstatě jíme teprve mláďata. Ono jíst staré tuhé maso totiž také není nic moc. A pak se zase ohlédnu do přírody, kde potravu z části tvoří právě mláďata. Tudíž to opět není nic proti přírodě.

Mnohem víc mne však překvapují argumenty veganů, kteří se odkazují přímo na týrání zvířat chovaných ve velkochovech. Velmi často diskutovaným živočišným produktem bývá mléko. Důvodem je, že jej bereme telatům a krávy tím znásilňujeme, a že je proti přírodě v dospělosti konzumovat mléko. Přitom mléko konzumuje člověk již tisíce let. A je to právě příroda, která zařídila, že jej můžeme i v dospělosti trávit, na rozdíl od jiných zvířat. Ano, jsou národy, kteří nemají schopnost mléko trávit, stejně tak je pár procent naší populace, které má s trávením mléka potíže. To však neznamená, že ti, kteří tu schopnost mají, musí nutně od konzumace mléka ustoupit! Mléko do jídelníčku zdravého člověka, stejně jako maso, prostě patří a má svůj důležitý význam.

A jak je tedy tomu s tím týráním dojnic?

Když se podívám do chovu hospodářských zvířat v dnešní době a na dobu před 20 či 30 lety, divím se, jakou obrovskou trať dokázaly technologie, potažmo chovatelé urazit za tak krátkou dobu. Dříve vazná ustájení v tmavých kravínech s nízkými stropy vystřídaly moderní stáje, které jsou (podotýkám převážně ty velkokapacitní) vzdušné světlé stavby vybavené postýlkami se slámou či matracemi, kde mají krávy volný pohyb. Dojnice dostávají pravidelně kvalitní krmnou dávku sestavenou na míru výživovým požadavkům zvířat, navíc se pravidelně přihrnuje, ať již ručně, či pojízdnými roboty. Dojnice tak mají krmivo stále k dispozici a rozhodně netrpí hlady.

Dojírny či dojící roboti jsou seřízené tak, aby dojení proběhlo bez problémů během nejkratší doby, aby kráva mohla jít zpátky do stáje a měla možnost najíst se, ležet a v klidu přežvykovat. V každé skupině je běžně nainstalované drbadlo, které krávy rády využívají. Kvalitní pitná voda v dostatečně velkých temperovaných napaječkách je naprostým standardem, stejně jako větráky využité zejména v teplých měsících. Mnohde mají i sprchy, které kravám ve vedru zpříjemňují život. Koneckonců ve vzdušné stáji je v letních měsících příjemněji než na parném slunku na pastvinách.

A jak je to s tím znásilňováním krav pro lidský užitek? Kráva je savec. Na to, aby měla mléko, se jí musí narodit tele. Každá máma ví, že pokud kojí své dítě, neodsáté či neodkojené mléko v prsu pěkně bolí. Pravidelné dojení tedy naopak zvířeti uleví. Proto se také vyvinuly tzv. dojící roboty, které umožňují kravám na vrcholu laktace nechávat se podojit dle vlastních potřeb. Taková dojnice se chodí do nechat podojit častěji, ochotně a sama!!! Tudíž o nějakém donucování nemůže být ani řeč.

To samé platí o reprodukci. Vezměme si jako příklad masný skot, který běhá po pastvinách a má jednou za rok přirozeně tele. Kráva se totiž nechá pár měsíců po porodu ochotně obskočit plemenným býkem. To, že se inseminují dojnice několik měsíců po porodu tedy není žádné znásilnění. Krávy se totiž mohou zapouštět pouze pokud jsou v říji. A pokud někomu vadí inseminace, tak potom tedy ani člověk by neměl mít nárok na umělé oplodnění….

A telata o mléko nepřichází. Dostávají zkontrolované kvalitní mlezivo po dobu 5 dnů od narození, poté nativní mléko či mléčný nápoj vyrobený ze sušeného mléka s přídavkem potřebných živin. Způsob odchovu ve venkovních boudách a podání kontrolovaného mléka dává telatům vyšší životaschopnost a zajistí tak minimální úhyny, které jsou omezeny, až na výjimečné případy, pouze na vrozené poruchy.

Další otázkou je podávání antibiotik a růstových hormonů kravám. Podávání růstových hormonů je v naší republice zakázané! Co se podávání antibiotik týče, to závisí na nemocnosti krav. Rozhodně se nepodávají bez důvodu. Pokud se podají, platí tzv. ochranná lhůta, po níž nesmí mléko do mlékárny. Kvalita mléka se pravidelně kontroluje a rezidua antibiotik se v dodávce nesmí vyskytovat, jinak je mléko z dodávky vyloučené!

Navíc proti zbytečnému podání antibiotik u zánětů mléčné žlázy (onemocnění, které může chovatelům působit nejvíc starostí) většina chovatelů bojuje tzv. faremní kultivací neboli testem na přítomnost patogenů. Proti některým patogenům totiž není třeba podávat antibiotika, neboť kráva si s nimi poradí sama. Tím se spotřeba antibiotik na farmě výrazně snižuje.

Výše užitkovosti je na jedné straně dána geneticky. Dojná plemena mají vyšší užitkovost udanou šlechtěním. Užitkovost se dá však ovlivnit také precizně sestavenou krmnou dávkou, která vůbec nemusí obsahovat geneticky modifikované komponenty, naprosto postačuje vyvážení důležitých živin, zvýšení chutnosti krmiva a tím i jeho příjmu. Chovatelé také dnes dobře vědí, že čím větší komfort dojnicím dopřejí, čím větší je klid ve stáji, tím lepší je i užitkovost. Stres totiž vyplavuje antagonistické hormony k produkci hormonu oxytocinu, který se podílí na spouštění mléka. Týráním zvířat bychom se tedy při současné nízké rentabilitě chovu dojného skotu rozhodně nikam nedostali.

Chov skotu, potažmo i ostatních zvířat však není pouze o produkci potravin. Velmi důležitým produktem je také chlévská mrva. V dnešní době se velmi často diskutuje o ubývající úrodnosti půd, o erozi a splavování ornice. Ano, do jisté míry ji lze ovlivnit vhodnou agrotechnikou. Co je však mnohem důležitější, je dodání organické hmoty do půdy. Tou nejvýznamnější hmotou je právě hnůj. V současnosti však v České republice chybí polovina zvířat, která by byla třeba k produkci dostatečného množství tohoto kvalitního hnojiva, které nejen, že dodá do půdy dostatečné množství žádoucích živin, ale také dokáže zadržet vodu v půdě. Nedivme se tedy, že voda v krajině chybí.

Velké pozitivum přináší také větší biodiverzita pěstovaných plodin. Chov hospodářských zvířat totiž umožňuje pěstování mnoha druhů plodin jako jsou např. vojtěška, jetel, luskoviny a další, které představují přínos pro půdu a řada z nich by bez zvířat neměla jiné využití.  Nebýt živočišné výroby, zanikly by louky i pastviny….

Na závěr chci upozornit na ještě jednu skutečnost. Chovatelé jsou často osočováni z týrání zvířat. V médiích se vždy objeví ojedinělé případy, které jsou však mizivým promile, za něž může selhání jedince, ve většině osamělého chovatele. Již proto není nutné házet všechny chovatele do jednoho koše. Osobně si myslím, že týraná zvířata jsou spíš mezi domácími mazlíčky, nežli ve velkochovech hospodářských zvířat. Podívejme se jen, kolik lidí chová nevhodná plemena psů v bytech ve městě. Skutečně jim dopřeje tolik, kolik by měla tato šelma dostat?

 

Ing. Soňa Jelínková 


Vložit komentář ke článku


Partneři Zemědělského svazu ČR: