Půda pro zemědělce je nejdůležitější

O mnoha vážných problémech českého zemědělství jako je vlastnictví zemědělské půdy či výzkum a inovace diskutovali na konferenci Zemědělství 2017 vysoce postavení představitelé tohoto sektoru, ale také odborníci přímo ze zemědělské praxe. Konferenci organizoval Zemědělský svaz ČR ve spolupráci s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Hned prvním diskutovaným tématem byla půda a její vlastnictví.

Vlastnictví zemědělské půdy

Nejen, že je v naší zemi alarmující úbytek kvalitní zemědělské půdy z důvodu jejího zastavování různými developery, obrovským problémem současnosti je to, že se půda stala předmětem spekulativních prodejů. Nakupování půdy s cílem vydělat na jejím následném prodeji v některých případech i během několika dnů, ale velmi často realizované realitními společnostmi je vede k rychlému růstu ceny půdy. Ten ale nemá ekonomické opodstatnění, neboť ekonomická návratnost, realizovaná zemědělským hospodařením, mnohdy dosahuje desítek let.  Co je ale nejdůležitější, že vlastníkem půdy se často stávají investoři, které nezajímá dlouhodobost a stabilita hospodaření, ale především maximální a pokud možno okamžitý výnos. S tím jsou spojené i krátkodobé pachtovní vztahy aby byla tato půda relativně rychle a bez omezení prodatelná. To přináší nejistotu pro zemědělce, kteří na půdě hospodaří. Nemohou s takovouto půdou dlouhodobě počítat a to je omezuje v rozvoji jejich podniků a farem. Tomuto trendu je třeba zabránit a půdu si musíme uchránit i za cenu legislativní regulace. Palčivá otázka předkupního práva se šíří mezi zemědělci. Jedni jsou jeho zastánci, druzí odpůrci. Na toto téma diskutovali senátor Ing. Jan Hajda, JUDr. Stanislav Marchal, CSc., ředitelka Státního pozemkového úřadu Ing. Svatava Maradová a dva zástupci zemědělských podniků – Ing. Josef Kolář, předseda ZD Petřín a Ing. Jaroslav Řezáč – předseda ZOD Agrispol a místopředseda Zemědělského svazu ČR.

„Jedná se o velmi citlivou otázku, kterou mnoho senátorů i poslanců nechce nyní před volbami řešit z obav, že přijdou o body,“ říká senátor Hajda. „Pravda je, že bez půdy nelze hospodařit a my bychom měli být jako republika soběstační. Půdu by proto měli vlastnit čeští zemědělci.“

Návrh zákona o nabývání zemědělské půdy z pera Zemědělského svazu ještě neprošel prvním čtením v poslanecké sněmovně, ale již zaznívají hlasy proti. Přitom by zemědělci měli táhnout za jeden provaz. Pokud se něco nezmění, je také možné, že již nebude proč se dohadovat. Informace o zahraničních investorech, kteří si najímají české realitní společnosti k nákupu půdy se objevují stále častěji. Bez vlastní půdy přece nemůžeme mít vlastní stát!

„Oproti minulosti je jedním z nových úkolů Státního pozemkového úřadu vytvořit rezervu státní zemědělské půdy, neboť jsme státem, který téměř nevlastní půdu!,“ upozornila Maradová. „Před několika lety jsme zcela zastavili prodej státní půdy a v současnosti již jen dokončujeme církevní restituce. Jako stát vlastníme 132 tisíc hektarů zemědělské půdy. Její plochu chceme musíme navyšovat nejen z důvodu potřeby pro strategické stavby ale také ji potřebujeme pro realizaci vodohospodářských opatření a opatření k protierozní ochraně půdy v rámci pozemkových úprav. Tím chceme napomáhat ke snižování negativních dopadů klimatických změn,“ dodala. Na závěr se diskutující shodli, že zájem o českou půdu ze zahraničí je velký.

Vliv inovací a výzkumu na budoucnost zemědělství

Stejně jako jiné obory, i zemědělství prochází překotným technologickým rozvojem. Výzkum a inovace jsou stále významnějším aspektem pro budoucí konkurenceschopnost zemědělství. Potěšující je, že naše zemědělství patří k těm, které se pohybuje na předních pozicích ve využívání těchto moderních postupů. Využívají se automatické a robotické technologie, ve stájích se rozšiřuje genomika. Na výši je i náš výzkum a naše týmy spolupracují se světovými partnery. Problémem ale je přenos dosažených výsledků do praxe a směřování výzkumu do takových oblastí, které jsou ku prospěchu praktického využití našimi zemědělci. Moderní technologie navíc vyžadují vysoké počáteční investice a my se nemůžeme stále spoléhat na fondy s Evropské Unie.

Zemědělství 4.0, tak se nazývá také posun ve využití technologií v zemědělství. A jejich potřeba bude neustále narůstat. O tom, jaký vliv mají tyto technologie v zemědělství, přišli debatovat Ing. Lukáš Jurečka, ředitel Pooslaví Nová Ves, Ing. Jiří Šír, náměstek Ministerstva zemědělství, Ing. Jana Slabá, ministerský rada, prof. Ing. Pavel Tlustoš, CSc., děkan Fakulty agrobiologie, potravinářských a přírodních zdrojů ČZU a Ing. Jiban Kumar, Ph.D., náměstek VÚRV.

„Inovace v zemědělství jsou stále potřebnější. Jednak představují šanci na zvýšení konkurenceschopnosti, neboť napomohou snížení nákladů a zvýšení úspor, produktivity a efektivity, ale také mohou přispět k ochraně životního prostředí a co je důležité také napomohou šetřit pracovní sílu, kterou je stále problematičtější sehnat,“ uvedl náměstek Šír.

To potvrdil také Lukáš Jurečka na základě příkladu z praxe, kdy jejich společnost upravila jeden traktor na pohon stlačeným bioplynem. „Pro práci v provozu využíváme duální pohon, který jednak snižuje spotřebu nafty ve výši až 7,5 tisíc litrů nafty ročně a tím šetříme i životní prostředí, neboť výrazně klesají emise skleníkových plynů,“ uvedl na příkladu.

Podobnému praktickému využití mohou napomoci i další inovace. A proto je nesmírně důležité propojit výzkum a praxi. K tomu má sloužit také nově vznikající Technologická platforma, k jejímuž vzniku dal Zemědělský svaz impuls a též účelová podpora zemědělského výzkumu, kterou spravuje pod MZe agentura NAZV. „Snažíme se navyšovat podíl zapojených podniků do projektů, a proto nabízíme aktuální témata,“ informovala Slabá. „Výzkum a inovace jsou důležité, ale ještě nikdo nevynalezl, jak žít bez potravin“ doplnil Jurečka.

Nezbytnost uvést výzkum do praxe potvrzují i oba další řečníci na slovo vzatí Tlustoš a  Kumar. Děkan Tlustoš ve vztahu ke klimatickým změnám doplnil „Čím větší je zemědělská produkce na půdě, tím více CO2 se podaří zadržet“. „Inovace znamenají klíč k možnosti přizpůsobení se klimatickým změnám a zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství,“ shodli se všichni.

Závěrem lze říci, že na poli inovací a výzkumu v zemědělství jsme v popředí, což je dobře, ale k čemu nám budou nové technologie, když nebudeme mít na čem hospodařit, protože si rozprodáváme půdu pod nohama?

Soňa Jelínková / Jana Sixtová