SZŠ Brandýs

Poptávku po našich studentech ze strany zaměstnavatelů zaznamenáváme. Přímo do praxe však míří jen minimum našich absolventů, říká ředitelka Střední zemědělské školy v Brandýse nad Labem

Ing. Eva Bulvasová, Pavlína Havlová

Střední zemědělskou školu v Brandýse nad Labem od srpna vede nová ředitelka Ing. Eva Bulvasová. Její vizí je vytvořit moderní zajímavou školu pro kohokoliv, kdo by byl přírodovědného zaměření. Zájem o studium ryze zemědělských oborů není již tak velký jako tomu bylo dříve. Ke studiu této školy se hlásí studenti z Prahy a blízkého okolí – tedy ne už jen výhradně potomci rodin se zemědělskou tradicí, ale lidé, kteří se zajímají o stav životního prostředí a přírodu vůbec.

Aktuálně se na Střední zemědělské škole v Brandýse nad Labem vyučují dva studijní obory: Agropodnikání a Ekologie a životní prostředí. V rámci oboru Agropodnikání je možné studovat i specializaci Chov koní a jezdectví.

S paní ředitelkou jsme hovořili o tom, jak se škole daří sjednávat pro studenty se zájmem o zemědělství zemědělskou praxi.

S tou se studenti momentálně setkávají primárně na školním statku, jehož zřizovatelem je Středočeský kraj. Kromě této praxe chce paní ředitelka svým studentům nabídnout i praxi v inspirativních zemědělských provozech, které si mohou dovolit modernější vybavení. Mrzí ji, že zprostředkováním praxí se ministerstvo zemědělství nebo školství nijak komplexně nezabývá a nenabízí zemědělským školám nic jako seznam poskytovatelů dobré praxe. „Kdyby školám byla poskytována komplexní koordinace vhodných praxí, která by byla pro poskytovatele finančně zajímavá a výhodná, jistě by prestiž a zájem o poskytování stoupl,“ myslí si paní ředitelka.

Zajímalo nás, jak na škole balancují výuku se zemědělskou praxí? Školní praxe má na starost Ing. Zdeněk Janoušek, který na škole působí třicet let. Ve vyhledávání vhodných praxí je velmi úspěšný díky osobním vztahům, které má v zemědělských podnicích v okolí školy. „Většinou spolupracuji se svými bývalými studenty nebo s lidmi, které znám ještě ze svého minulého zaměstnání. Vím, že praxi určitě neseženu tak, že někam pošlu email,“ říká a jako příklad spolupráce, která výborně funguje, uvádí podnik z nedalekých Chorušic: „S 1. zemědělskou a.s. spolupracujeme poslední tři roky. V tomto podniku je velká výhoda v tom, že už při stavbě kravína počítali s tím, že chtějí studentům poskytovat praxi, takže pro ně rovnou vystavěli patřičné zázemí s možností ubytování! Oběd mají žáci zadarmo, snídaně a večeře si musí zajistit sami. Dopravu a ubytování si také platí sami. Bývá zvykem, že během praxí mají studenti možnost si přivydělat a tím si tyto náklady z větší části pokrýt,“ pochvaluje si funkční spolupráci Zdeněk Janoušek.

Paní ředitelka by stála i o obnovení tradice sezónních prací, jako jsou například chmelové brigády. Její vzpomínka na poslední takový výjezd ji jen utvrdila v tom, že každá nová spolupráce s podnikem, do kterého chce své studenty vzít, musí být dobře prověřená. „Naše poslední cesta za zaváděním chmele skončila velmi rychle. Když jsme na místě zjistili, jak tristní je kvalita ubytování, tak jsme se bohužel museli otočit a vrátit se zpátky do školy. Narazili jsme na to, že pro mnohé podniky jsme drazí a zhýčkaní. Vždyť firmy si na sezónní práce najdou zahraniční pracovníky, které jim neustále dodávají agentury,“ vzpomíná paní ředitelka.

Ze strany zaměstnavatelů paní ředitelka i vedoucí praxe poptávku po studentech přitom slyší. Mnozí zaměstnavatelé nabízí, že si studenty ke znalostem, které potřebují mít, i dovychovají, další poptávají „ty nejlepší“. V čem je tedy problém?

„Většina studentů bere střední zemědělskou školu jako přípravu na vysokoškolské studium. Připadá mi, jako by absolventi ve svých 19 letech necítili potřebu nastoupit do soustavného pracovního vztahu. Až na jednotlivce, se proto do praxe ihned po složení maturity téměř nedostávají,“ vysvětluje Eva Bulvasová.

Školní vzdělávací program školy vychází z jasně daných rámcových vzdělávacích programů. „Nikdo však v tuto chvíli nedokáže říci, jakou odbornost od našich žáků budou požadovat budoucí zaměstnavatelé. Jsme v situaci, kdy se snažíme dostát pravidlům inovativních trendů a snažíme se připravovat své žáky na pozice, které dnes ještě ani neumíme pojmenovat, a zároveň formujeme mladé lidi, kteří budou uplatnitelní v současných provozech. Pracujeme přitom s velmi pestrým kolektivem žáků nejen z hlediska jejich znalostí, ale i z hlediska jejich motivací k tomu, co si z této školy chtějí odnést. Snažíme se proto přistupovat ke všem stejně tak, aby všichni měli stejné šance,“ popisuje situaci paní ředitelka.

Konstruktivním řešením, jak studenty připravit pro praxi co nejlépe, by podle paní ředitelky mohl být například koncept Farmářské školy. „Jde o vyšší odbornou školu, kde se studenti věnují hlavně praxi. Kombinace střední odborné školy s vyšší odbornou se mi jeví jako dobrý způsob, jak kvalitně připravit mladé lidi pro zemědělskou praxi a dostát současným trendům.“ zamýšlí se Eva Bulvasová nad tím, jak dostat studenty do praxe dříve než v šestadvaceti letech.

Z rozhovoru s paní ředitelkou vyplynulo, že jakkoli se odborné školy snaží dostávat své studenty do praxe, neobejdou se bez vstřícnosti podniků – v případě tohoto textu podniků zemědělských. Neplní-li školský systém roli prostředníka mezi školami a zemědělskými zaměstnavateli, pak ale přece nic nebrání zemědělským podnikům, aby se do této spolupráce zapojily.