Úvodní stránka > Aktuality

„Pokud by za zemědělce měly rozhodovat čistě jenom systémy postavené na umělé inteligenci, přišel by o smysl své práce,“ říká Karel Charvát, expert projektu a projektový manažer z Plan4all

24.10.2023

Karel Charvát vede pracovní skupinu pro zemědělství ve standardizační organizaci OGC (Open Geospatial Consortium), jejímž cílem je zvýšit dostupnost, přístup a využití zemědělských dat. Je také členem programového výboru v mezivládní organizaci GEO (Global Earth Observation).

Zeptali jsme se ho, jak vidí budoucnost práce v zemědělství z pohledu nejnovějšího vývoje a výzkumu. Jak moc nebezpečná nebo jak spolehlivá je umělá inteligence? A jak se její vývoj promítne do budoucnosti práce v zemědělství? Z rozhovoru vyplynulo, na kolik důležitých otázek z této oblasti zatím vůbec neznáme odpovědi.

 

Pavlína Havlová: Jak podle Vás promění umělá inteligence zemědělství?

Karel Charvát: Zásadní je podle mne otázka, jaká bude role budoucího zemědělce? Zůstane tím zemědělcem, který si sám rozhoduje a řídí, anebo bude jen majitelem půdy a všechno za něj bude rozhodovat umělá inteligence?

Kdysi se říkalo, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. A přesně to samé podle mě bude platit i o umělé inteligenci. Bude potřeba, aby si každý sám dokázal v tomhle rozhodnout. Dneska se říká, že děti se nemusí učit poznatky, protože všechno si najdou na internetu... Ale kdo k tomu bude přistupovat takhle, tak se pak vlastně stane skutečně až otrokem té umělé inteligence a nebude sám schopen věci posouvat. A pokud se až takhle necháme ovládnout umělou inteligencí, tak to vidím jako nebezpečné.

Na druhou stranu, pokud ji budeme schopni užívat rozumně, tak to může být velice přínosné. Ale to se netýká zdaleka jenom zemědělství. Je to úkol pro celou společnost naučit se to. Proto myslím, že pokud chceme AI využívat rozumně, tak se musíme u nás posunout tak, abychom si její zdroje řídili sami, ne abychom se stali stoprocentně závislými na tom, že umělá inteligence (resp. lidé, kteří stojí za ní) nás bude řídit odjinud.

 

Proč je důležité propojovat výzkum s praxí?

Člověk ve středně velké firmě, pokud se věnuje komerci, nemá čas plně se věnovat výzkumu. Ani střední firma už nemá pro velké množství svých komerčních zakázek možnost sledovat a ovlivňovat ty úplně nejnovější trendy. Proto by měla existovat spolupráce mezi výzkumem a školami.

V Evropě se zhruba od roku 2005 mluví o takzvaných „living lab“, živých laboratořích, kde se spojuje věda a výzkum. I dnes jsou stále populární, právě v sektoru zemědělství. Mluví se i o digitálních inovačních hubech. U nás máme však problém výzkum zavádět, protože malé firmy jsou jen velmi málo ochotny ke spolupráci s někým dalším. To platí i hodně o zemědělství, kde je u nás nízká ochota zemědělců i ke sdružování se v družstvech, kvůli tomu, že se pojem družstva za komunismu tolik zprofanoval. Je to velká škoda, že se zrovna tento úspěšný model neuplatnil. Vždyť za první republiky u nás výborně fungovala odbytová družstva, která hrála důležitou roli. Často se stalo, že jsme se pokoušeli odborníky na umělou inteligenci přitáhnout k zemědělským aplikacím – a oni nebyli ochotní přemýšlet o tom, co zemědělec doopravdy potřebuje nebo proč má zemědělská praxe něco řešit. Dívali se na to jen z pohledu té umělé inteligence. Takže proto tady potřebujeme osvětu na obou stranách, jak na straně firem, tak na straně výzkumu.

 

Jak vidíte zavádění robotizace do zemědělství?

Podle mého názoru jsou roboti stále dost na začátku. Když se podíváte na velké farmy, tak většina strojů už dnes po poli jezdí na autonomní řízení, tam je to jednoznačné. U menších zemědělců je otázka, kdy a jak dává robotizace smysl? Samozřejmě chceme odstranit některé manuální činnosti... Ale je otázka, co všechno dává smysl? U bioprodukce je například otázka, jak zajistit kvalitu a správné zpracování a udržování těchto produktů?

Robotizace se zavádí například i do vinařství – sklízení hroznů, ovoce atp. Co se týče výroby obilovin, tak tam je dnes role člověka v podstatě v tom, aby ten traktor na pole přivezl, a on si pak už vše řídí sám: navádění do kolejových řádků je automatické, precizní aplikace rovněž. Člověk je v tomto procesu skoro nejslabším článkem. (smích)

Podstatně složitější je otázka přípravy dat. Protože stroj sám ta data nezpracuje. Celé kouzlo je však právě v tom, aby byla správně připravena data a podle nich bylo možné udělat např. aplikaci.

Je otázka, jestli to ten zemědělec má dělat?! Nebo kdo to má dělat? Protože pokud máte připravit nějaký návrh na aplikaci, tak musíte mít nejen agronomické znalosti, ale třeba i vědět něco o satelitních snímcích, vědět něco o meteorologických stanicích atd. A je otázka, do jaké míry ten zemědělec má čas a schopnost tohle všechno dělat?

Proto si myslím, že tady je velký prostor pro konzultační firmy. Rozvoj sektoru služeb pro zemědělce u nás oproti Německu zaostává. Do budoucna budou pro precizní zemědělství nebo automatizaci tyto služby nutné. Minimálně příprava dat pro menší zemědělce se bude muset dělat externě a bude na ni potřeba mít poradce.

 

Proč na práci s daty budou podle Vás zemědělci do budoucna potřebovat poradce?

Musí například umět zpracovat družicové snímky. Musí z nich umět vytáhnout, co je potřeba. Musí se umět rozhodnout i na základě lokalizované meteorologické předpovědi (pokud například chce aplikovat ochranný postřik nebo dusík), tak potřebuje vědět, jaké bude tři dny počasí. Je tedy potřeba mít víc takovýchto znalostí. Proto je těžké rozhodovat se globálně – jen a pouze na základě aplikace.

Je tady snaha mít globální systém, který bude zemědělcům říkat: ty udělej to a ty zas tohle. Jenomže ta znalost zemědělce je pořád velmi důležitá. Zemědělec i když neumí pracovat s družicovým snímkem, tak se podívá na snímek svého pole a řekne si: Jasně, tady jsem měl nižší výnosy, tady je větší vlhkost atp. Proto je důležité zachovat komunikaci mezi zemědělcem a tím systémem. V situaci, kdy si zemědělec není schopen sám data zpracovat, tak můj názor je, že by si měl vzít to finální rozhodnutí na sebe.

 

Zemědělci tedy umělá inteligence možná s něčím významně vypomůže, úplně ho ale podle Vás ještě dlouho nenahradí?

Určitě bychom podle mého názoru neměli dojít do stavu, kdy bude naše zemědělství řídit pár firem, které stojí za umělou inteligencí!

Před několika lety jsem se zeptal na konferenci o precizním zemědělství na Novém Zélandu odborníků, kteří se tam sešli, kdo z nich bude ochotný svými penězi garantovat zemědělci, že když na základě jejich doporučení rozhodne špatně, tak že mu uhradí škody? Nikdo se nepřihlásil. (smích)

Takže jak moc se má zemědělec na umělou inteligenci spoléhat? Zatím je z mé zkušenosti potřeba všechno si pořádně hlídat, protože ne vždy systémy všechno vyhodnotí dobře. Pokud si něco špatně vyhodnotí sám zemědělec, je to jeho chyba. Ale pokud by měly rozhodovat čistě jenom systémy? Vždyť pak by ten zemědělec ztrácel smysl své práce! To už bychom byli v krajnosti – že by dostával jen rentu za pozemek, a všechno ostatní by dělal někdo jiný.

 

Lidé si často ani neuvědomují, kolik svých znalostí a zkušeností musí zemědělec dnes a denně využívat...

To vidím jako velký problém, že společnost venkov a zemědělce velmi podceňuje. Přitom když se podíváte do historie, tak na venkově vždycky byla taková nějaká základní moudrost. Na venkově bylo zachováno vědomí národní identity. Je to škoda. Já sám jsem alergický na to, když někdo mluví o „hloupém“ venkově.

 

Jak promění umělá inteligence strukturu na trhu práce v sektoru zemědělství?

Určitě se budou měnit pozice v zemědělství. Některé vzniknou a jiné zaniknou. Určitě bude potřeba mnohem větší množství lidí na zpracování dat u nás. Bude určitě dost farem, které si budou moct dovolit zaplatit specialistu, který datům rozumí a dokáže jejich pomocí farmu řídit.

U menších farem, tam toho musí farmář obsáhnout mnoho: od agronomie/živočišnou výrobu, přes počítače, počasí, výkaznictví. Tam to není vůbec jednoduché! Je i trend, že menší farmy dnes přebírají po tátovi jeho synové. Ale samozřejmě je otázka času, kolik toho je malý zemědělec schopný sám udělat, když přijdou například žně? Samozřejmě, pokud by jezdili nějací roboti a on nemusel na tom traktoru sedět, tak to pomůže...

Za daleko větší problém však považuji, že bychom tomuto trendu měli přizpůsobit i naše školství (jak střední, tak vysoké). Protože když se podíváte na naše vysoké školy, tak na jedné fakultě jsou lidé, kteří dokonale rozumějí strojům. Na další fakultě jsou lidé, který stejně tak dokonale rozumějí výživě rostlin. A tak dále. My je ale potřebujeme vychovávat ke komplexnímu pohledu! Nemusí všemu rozumět dokonale – ale musí vědět všechny souvislosti! Musí mít takový přehled, aby se pak dokázali experta na všechno podstatné zeptat.

 

Které pozice si myslíte, že úplně zaniknou?

Pokud se roboti více rozšíří, tak pak je otázka, jestli stále budou traktoristi? Ani opravářů strojů nebude pravděpodobně zapotřebí, protože ti, co si dříve na strojích dokázali opravit sami, dnes si už bez specializované firmy neopraví. Možná si podnik bude držet méně lidí, ale muset o to víc využívat různé služební organizace.

 

Čekáte, že se objeví nějaká převratná technologie?

On ten technologický rozvoj přicházel od 90. let postupně. Převratný je až poslední rok s umělou inteligencí, to i mě samotného zaskočilo. Tím, že dnes disponujeme mnohem větší výpočetní kapacitou, dokážeme dělat mnohem složitější modely. Zůstává tu však stále otázka finanční návratnosti.

Možná i vymyslíme nějakou dokonalou metodu na aplikaci hnojiv. Ale bude využití takové metody i finančně návratné? Mluví se o využití. Ale budou nové objevy/vývoj vždy efektivní? Zpracování z dronu například je při velkých plochách poměrně drahé a časově náročné. Bude jednou dron schopen sám vyhodnotit data přímo na palubě a posílat pokyny, jak a co se má hnojit, přímo traktoru? Drony se dobře využívají třeba na vinicích, na malých plochách. Ale zůstávám k nim skeptický, co se velkých ploch týče.

 

Dovedete říct, co další vývoj přinese do budoucna?

To si netroufám úplně říct. Před rokem jsem si nedokázal představit tak rychlý vývoj. Každopádně velké nebezpečí vidím v tom, že bychom se dostali do závislosti na lidech, kteří stojí za umělou inteligencí. Protože umělá inteligence řízená počítačem, o kterém nic nevím, je něco jiného než umělá inteligence, kterou mám já u sebe. Kdo má v ruce ohromné množství informací, ten může ovlivňovat téměř cokoliv. Může se například rozhodnout, že výrobu začne likvidovat...

Proto se do budoucna chceme věnovat tomu, abychom si tady u nás dokázali vybudovat vlastní infrastrukturu. Spousta organizací, kteří tu díky umělé inteligenci vyvíjí nějaké moduly například, tak to je vyvíjí proto, aby je pak používaly hlavně americké firmy. Podobně i na univerzitách se vyvíjí spousta věcí, které nakonec díky komercializaci uplatní americké firmy.

Naše kapacity jsou samozřejmě výrazně menší. Ona je ta umělá inteligence docela náročná věc. Ale kdyby se podařilo spojit se s výpočetními kapacitami, které mají školy, CESNET a podobně, tak by se daly vytvářet i vlastní věci.

A zrovna v oblasti zemědělství by takové propojení mělo velký smysl. Bohužel se zdá, že zemědělství není až takovou prioritou pro současnou vládu, která si myslí, že si můžeme všechno dovézt. Ale vždyť nakonec – jídlo je základ!?

 

Roste u zemědělců zájem o využívání precizního zemědělství?

Určitě roste zájem o autonomní řízení, i díky struktuře farem. Autonomní řízení znamená, že stroje jezdí v kolejových řádcích a že jsou naváděné automaticky. To je jedna z inovací, která byla zemědělci nejvíc akceptovaná.

V živočišné výrobě se precizní zemědělství uplatňuje ve velké míře. Máme tu různé výkrmny prasat, velkochovy krav, tam se používají dávkovací automaty apod.

Automatizace se hojně využívá i ve sklenících (například výrobci rajčat), jejichž řízení je v podstatě už autonomní. Tam je problém v tom, že si kupujete uzavřené systémy, které pak nedokážete měnit. Koupíte si systém na klíč, ale nedivíte do něj! Vždycky je proto podle mého názoru lepší, abychom si aspoň část systému dokázali sami ovlivňovat.

V oblasti traktorů, tam už jsme dneska víceméně mimo hru. Zetor je asi tak třetí traktor na farmě – jeho výkon na větší pole nestačí. Máme tu významné hráče co do aplikačních nástrojů (Farmet, Agrio).

 

Zemědělská výroba tu bude pořád, nezmizí...?

Zemědělská výroba tady být musí. Bez lecčeho umíme žít, můžeme žít bez internetu, ale nemůžeme žít bez potravin. Je otázka, do jaké míry budeme schopni ji ovlivňovat. Měli bychom se starat o to, abychom si u nás podrželi aspoň produkci základních potravin. A abychom si také udrželi i rozhodování o tom, jak je budeme produkovat!

Dlouhodobě se v precizním zemědělství zaměřujeme na oblast mikro rozhodování, to znamená rozhodování v rámci pole. A tohle se snažíme posunout na rozhodování v rámci celé farmy, zvlášť u velkých farem. Co, kde a jak sít? Každé pole má jiné parametry, každá plodina má jiné parametry. Samozřejmě jsou tady určité principy rotace, ale jsou plodiny, které potřebují mnohem víc práce, mnohem víc zásahů, a jiné plodiny potřebují zásahů méně. Takže i tady se dá do budoucna velmi šetřit a optimalizovat tím, že si zpracuji celou farmu, vyhodnotím si kvalitu jednotlivých polí a budu rozhodování řídit podle toho, jak je které pole pro co vhodné nebo jaké jsou na danou plodinu náklady. S vyhodnocováním s ohledem na efektivitu se zatím pracuje málo.

 

Pozorujete změnu klimatu?

Je jasné, že za posledních 30 let stouply průměrné teploty. To je fakt. Na druhou stranu z pozorování okem člověk vidí třeba na příkladu lesa, že stromy rostou mnohem rychleji. Takže ten tolik diskutovaný kysličník uhličitý se může podle mne v přírodě odrážet i pozitivním způsobem. Další věc je, že letos se sice mluvilo o strašně horkém a suchém létu. Ale když jsem byl na dovolené v Chorvatsku, bylo celé zelené. Vlivy na klima tu určitě jsou, ale já je nevidím tak úplně katastroficky.

I na příkladu kůrovcové kalamity vidím, jak je přirozená obnova přírody strašně rychlá. Panovala obava, že začne docházet k vysychání tam, kde byly lesy. Ale i tam, kde se les neudržuje, se velmi rychle zalesní různými křovinami a pionýrskými dřevinami.

 

Jak dál?

Do budoucna bude možná zapotřebí pozměnit taxaci toho, jaké skupiny lesa a kde by se měly pěstovat. Například se začalo dobře dařit dubu na Vysočině, který dříve patřil do nižších poloh. Na to bude potřeba reagovat a případně změnit lesnické předpisy.

Změny se dějí a budeme na ně muset nějakým způsobem reagovat – tedy rozumně se jim přizpůsobovat. Nemusíme mít velké lány, můžeme zavést pásmové hospodaření, a tím spoustu problémů omezit. Je potřeba stále hledat kompromisy. Hlavně si nerozbíjet naše zemědělství.

***

Karel Charvát je uznávaným expertem a členem realizačního týmu projektu „Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny“.

Je také projektovým manažerem zodpovědným za mezinárodní spolupráci a výzkumné aktivity Plan4all, což je sdružení organizací Plan4all, firem a soukromých výzkumných organizací, které se zabývají prací s geografickými informačními systémy, s velkým zaměřením na zemědělství a lesnictví.

V Čechách patří pod tuto organizaci skupina organizací jako Plan4all Wirelessinfo, pak je to například České centrum pro vědu a společnost nebo LESPROJEKT – služby. Sdružení spolupracuje i se Západočeskou univerzitou, Masarykovou univerzitou nebo FIT ČVUT. Tyto organizace se zabývají realizací výzkumu a následným testováním převodu do komercializace a podporou zavádění nových technologií do zemědělství.

Dále působí Karel Charvát také v GEO (Global Earth Observation), kde vede pracovní skupinu pro zemědělství. Je členem mezinárodní organizace GEO, kde působí jako člen programového výboru. GEO je mezivládní organizace propojující vládní instituce, akademické a výzkumné instituce, poskytovatele dat, podniky, inženýry, vědce a odborníky s cílem zlepšit dostupnost, přístup a využití dat dálkového průzkumu Země. Více zde.

***

Text vznikl v rámci projektu „Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny“ spolufinancovaného EU.

***

Připravila: Pavlína Havlová

Meteorologická staníce na traktoru pro monitorování počasí v místě aplikaci. Zdroj: Archiv serveru wirelessinfo.cz

Kamera na postřikovači pro online monitorování plevele. Zdroj: Archiv serveru wirelessinfo.cz

Snímek vlevo: Vyhodnocení výnosového potenciálu na základě satelitních dat. Snímek vpravo: Mapa výnosu z výnosoměru na sklízecí mlátičce. Zdroj: Archiv serveru wirelessinfo.cz

 

 


Váš komentář se ukládá. Prosím počkejte...

CZ EN