Průzkum Zemědělského svazu ČR: Ukrajinská pšenice předznamenává další krizi na trhu s potravinami

Od podzimu minulého roku se v Česku prakticky zastavily obchody s pšenicí. Příčinou je desetinásobné zvýšení exportu ukrajinské pšenice na evropský trh, která měla původně skončit v třetích zemích prostřednictvím tzv. humanitárních koridorů. Místo toho naplnila sila a sklady v Polsku, Česku, Slovensku, Maďarsku, Rumunsku a dalších zemích. Důsledkem je chybějící obilí v Africe a v zemích Blízkého východu a v České republice hrozící nedostatek místa na uskladnění ozimé pšenice. Potvrzuje to i průzkum Zemědělského svazu ČR, podle kterého mají čeští zemědělci ve svých skladech stále 2,6 milionu tun obilí, což je o 40 procent více než v tomto období před rokem. Zemědělský svaz ČR proto žádá Ministerstvo zemědělství a Evropskou komisi, aby urychleně aktivovali původní koridory a ukrajinské obilí se vyvezlo tam, kam bylo původně určeno.

Podle průzkumu Zemědělského svazu ČR mají čeští zemědělci ve svých skladech stále 2,6 milionu tun obilí, což je o 40 procent více než před rokem. V silech zůstává nejvíce pšenice, které je stále k dispozici 1,6 milionu tun oproti milionu tun vloni v březnu.

„Zásoby obilí jsou po dovezení ukrajinské pšenice do České republiky příliš vysoké, kvalita je ale nízká. Navíc hrozí, že naše mnohem kvalitnější obilí vypěstované podle standardů platných v Evropské unii nebudeme mít kam uskladnit. Pokud k tomu dojde, může se stát, že si lidé budou kupovat méně kvalitní mouku a pečivo z ukrajinského obilí, zatímco čeští zemědělci budou muset svou úrodu spálit. Evropský trh je ukrajinským obilím tak nasycen, že ani není možné českou produkci prodat do zahraničí,“ říká Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.

Problém pro tuzemské spotřebitele může představovat i bezpečnost obilí z Ukrajiny. Svědčí o tom ostatně i nedávné případy, kdy v Maďarsku byla zachycena pšenice s nadlimitním výskytem jedovatých mykotoxinů, či zadržení dodávky pšenice s nadlimitním výskytem pesticidů na Slovensku. „Je pokrytecké omezovat evropské zemědělce při používání pesticidů, stanovovat limity pro hnojení, motivovat je k zodpovědnému chování ke krajině a potom umožnit dovoz surovin a potravin ze zemí, kde žádná taková omezení neplatí. Není to ani fér ke spotřebitelům, protože málokdo na mouce nebo chlebu pozná, zda obsahuje v Evropě nedovolené látky. Na zdraví by se to projevilo až se značným časovým odstupem,“ upozorňuje předseda ZSČR.

K diskutovanému řešení kompenzovat ztráty zemědělců v dotčených zemích prostředky z Evropské unie Martin Pýcha říká: „Kompenzace pro státy hraničící s Ukrajinou nic neřeší. Tím se jen odsune problém do dalších zemí. Řešením je dostat pšenici nevyhovující evropským standardům tam, kam byla původně určena, tedy do zemí severní Afriky a Blízkého východu.“