Jaké má podle vás veletrh Země živitelka v současné době postavení v ČR, v EU či ve střední Evropě?
Zemi živitelku vnímám co do obsahu, návštěvnosti a historie, jako jeden z nejvýznamnějších agrárních veletrhů středoevropského regionu. To potvrzuje každoroční zájem tuzemských i zahraničních vystavovatelů a také počet návštěvníků přesahující téměř každoročně stotisícovou hranici. Je to potvrzení toho, že se nabídka programu, služeb, ale i vybavenosti areálu neustále rozšiřuje a veletrh je vnímán jako atraktivní místo k obchodním a partnerským jednáním. Ale i laická veřejnost zde má možnost vidět nejenom moderní techniku a technologie, přehlídky zvířat, nabídky potravinářských firem, služeb a podobně, ale může vidět agrární sektor nejenom jako prvovýrobu, ale v širších souvislostech od péče o krajinu přes živý venkov, po produkci potravin.
Co by měl veletrh zemědělcům a potravinářům přinést? Jak by jej měli využít?
Dnešní veletrhy jsou především prezentacemi firem, které seznamují své potenciální zákazníky se svou nabídkou, novinkami či servisem. Ale domnívám se, že v dnešní době, kdy obchodníci nabízejí své služby 24 hodin denně, již nejde až tak o uzavírání obchodů, ale spíše o společenskou událost a možnost setkávání.
Máte k této akci osobní vztah?
Vzhledem k tomu, že jsem vzděláním zemědělský inženýr a v sektoru se profesně pohybuji prakticky celý život, tak jsem si samozřejmě vytvořil vřelý vztah i k Zemi živitelce jako k události, kterou vrcholí léto a z pohledu zemědělců jejich hlavní práce a tou jsou žně. Jsem rád, že mám možnost potkat se s mnoha lidmi, vyměnit si názory a získat tak i jiný pohled na každodenní provoz.
Které otázky jsou dnes pro zemědělce nejpalčivější? Jak se k nim jako člen vlády postavíte?
Dnes je to samozřejmě hlavně otázka sucha, změn počasí, propadů úrody, nedostatku krmiva, ale i otázky zásobování pitnou vodou. To se týká i lesního hospodářství, porosty nám zasychají a jsou oslabené, následně do nich zalétá kůrovec a způsobuje škody. Vztah to má také k hospodaření s půdou a ochranou proti erozi. Tyto výzvy, přestože jejich řešení je dlouhodobého rázu, je potřeba vnímat jako okamžitý úkol tak, abychom zajistili ochranu těchto zdrojů pro další generace. S tím souvisí i otázka motivačního nastavení celého rámce agrární politiky.
Stále se mluví o tom, že ČR může být v potravinách více soběstačná, než je dnes. Jak na tento problém nahlížíte?
Asi bych se vyhnul slovu soběstačnost, z mého pohledu jde spíše o uplatnění české produkce na domácím trhu. Za posledních pár desetiletí jsme zcela zbytečně opustili trh s českými potravinami a dovážíme stále větší objemy výrobků. Ty zde přitom dokážeme vyrobit. Komodity a z nich vyrobené kvalitní, chutné a zdravotně nezávadné potraviny by měly být primárně místního původu, z produkce našich firem a věřím, že se nám v tomto směru daří přesvědčit i české spotřebitele.
