Chceme, aby zemědělci „dělali papíry“, nebo aby byli na poli?

Hejtmana Královéhradeckého kraje Martina Červíčka jsme se během jeho návštěvy akciové společnosti ZEAS Podorlicko a.s. zeptali, jak smýšlí o zemědělcích a kam by chtěl směřovat diskusi kolem zemědělství do budoucna.

Pavlína Havlová: Co bylo prvotním impulsem k tomu, že jste se začal o zemědělství zajímat?

Martin Červíček: Když jsem vstoupil do veřejného života, tak se na mne obrátili zemědělci s tím, abych jim pomohl se zajišťováním dotací, dožínkami apod. I tehdy jsem si řekl, že chci náš region poznat právě i skrze problémy, které souvisí se zemědělstvím, a že se chci z pozice politického představitele k situaci vyjadřovat a věci ovlivňovat jako poučený laik.

O čem jste se návštěvami zemědělských podniků poučil?

Vím například – a vyplynulo to i z dnešní debaty s panem ředitelem Hejzlarem –, že zemědělce není možné dělit na malé, střední nebo velké, ale že se má člověk dívat na to, jestli ten který zemědělec hospodaří dobře nebo špatně. Moje poznání je, že bychom se o zemědělcích měli bavit jako o celku a že by velké podniky určitě nikoho neměly pobuřovat.

Měl jsme také mnoho příležitostí poznat, jak velmi náročná je každodenní práce v zemědělství. Mám velký respekt a úctu nejenom k problematice zemědělství, ale i ke všem lidem, kteří v zemědělství pracují.

Kam směřujete podporu na krajské úrovni?

V našem kraji podporujeme všemožné zemědělské aktivity a akce, ať už jsou to dožínky, zemědělské dny, ale podporujeme třeba i vzdělávání dětí. Do budoucna chceme prostřednictvím různých projektů podpořit například regionální potraviny a prodeje ze dvora. Lokální potraviny by tak mohly mířit například do domovů pro seniory, škol, částečně do nemocnic atd.

Co můžete ovlivnit ze své pozice senátora?

Pocházím ze zemědělského kraje, takže mne téma zemědělství zajímá samozřejmě i jako senátora. Je mi smutno z debaty, která se dnes okolo zemědělství vede. Kam jsme se to dostali? Nedokážeme se oprostit od nálepkování a přemíry všemožných nesmyslných regulí.

Jako bývalý ředitel policie vím, že člověk, aby se vyznal v bodovém systému, tak ten musí mít deset přestupků – a ne více. Dnes jsme se s Radkem Hejzlarem shodli na tom, že zemědělství trpí přemírou pravidel, která postrádají jednoduché zásady a principy.

Mrzí mne, že z debaty, která se dnes o zemědělství vede, vyplývá, že Česká republika zemědělství podporovat sice chce, avšak naše národní zemědělská politika tomu neodpovídá. Před třemi lety padlo rozhodnutí o tom, že budeme zavádět distribuční platbu, a s tím i mnoho dalších slibů, jak budeme podporovat různé segmenty zemědělství (podpora živočišné výroby, zaměstnávání v zemědělství atd.). To všechno mělo být dnes po dvou letech vyhodnoceno, ale není. Připočtěme k tomu administrativními problémy – a nedivme se, že v dnes panuje v zemědělství velké napětí.

Čeká nás podle mne jediný závěr, a to sednout si ke stolu a říct si u něj, kam má české zemědělství směřovat a jak ho bude ČR podporovat. Chceme-li podporovat zemědělce, pak bychom se podle mého názoru měli vrátit k tomu, co to je dobré a špatné hospodaření, a nesměrovat podporu jen na základě velikosti hospodářství.

K čemu jste během návštěv podniků došel?

Když navštěvuji jednotlivé zemědělské podniky v našem kraji, tak vidím, že i když se zvýšila efektivita práce v zemědělství, i když zemědělci dělají první poslední a zlepšují kvalitu těžké půdy, jako například tady v ZEAS Podorlicko, tak stále platí, že zemědělství je ztrátové. A to bychom měli zdůrazňovat. Zachraňujeme ho dotacemi, a to ve všech segmentech zemědělství.

Ať už zemědělce posuzujeme z jakéhokoli úhlu pohledu, vždycky dojdeme k tomu, že můžeme být vděční za to, že tolik ještě lidí v našem zemědělství pracuje a něco pro něj dělá.

Vedete debatu o zemědělství jako senátor nebo hejtman často?

Já jsem se účastnil různých debat o zemědělství. Naposledy k té petici zemědělců v souvislosti s redistribuční platbou, resp. nerovnými podmínkami, které platí pro různé vlastníky zemědělské půdy. Jde o téma, které bychom určitě neměli shazovat ze stolu. Jde o vlastnictví půdy do budoucna. Bude půda i do budoucna v českých rukou? Pokud zemědělcům vytváříme nerovné podmínky, pak se můžeme dočkat toho, že se v důsledku červených čísel přelije vlastnictví půdy z České republiky do zahraničí.

Co chce Česká republika? Každá země včetně ČR má právo si říci, jak bude vypadat její národní zemědělská politika. Pokud se rozhodne někoho podporovat částečně, tak by měla také říct, jak bude vypadat financování dalších částí segmentu zemědělství. Takže jestli jsme si na národní úrovni řekli, že pomůžeme malým zemědělcům, je to v pořádku. Ale co uděláme pro ty ostatní zemědělce? Vždyť v tuto chvíli nám je jasné, že celé naše zemědělství se nachází v kladných číslech právě díky evropské dotační politice, jež české zemědělství ovlivňuje, ale z mého pohledu také celé evropské zemědělství zároveň i pokřivuje.

Jaké problémy jste dnešní návštěvou nahlédl?

Dnes jsem v ZEAS Podorlicko viděl příklad toho, jak funguje podnik, který je součástí většího celku. Je to samostatný podnik, který má jak živočišnou, tak rostlinnou výrobu. Dívá se dopředu, neváhá investovat. Pokud chce zachovat živočišnou výrobu, jež je předpokladem toho, abychom v našem regionu mohli provozovat i rostlinou výrobu, tak se bez velkých investic neobejde, ať už je směřuje do chovu dojnic nebo do bioplynové stanice.

Viděl jsem, jak se zemědělci snaží problémy spojené s hospodařením diferencovat a za to si zasluhují můj velký respekt. Byli jsme se podívat například i na problémy, které jsou spojeny s evropskou regulací. Jde o nešťastné hektary, které zemědělci nemůžou obdělávat, aby si půda „odpočinula“. Považuju to za nesmyslné opatření, kdy říkáme někomu, kdo dělá první poslední pro to, aby měl výnosy a aby s půdou zacházel dobře, aby ji neobhospodařoval. Státní moloch si myslí, že by měl o všem rozhodovat a všechno ovlivňovat – a to by tak do budoucna určitě nemělo být.

Diskutujete o těchto problémech třeba i s ministrem zemědělství?

S ministrem zemědělství, který si, myslím, je přístupen diskusím a hledá dílčí řešení, jak všechno zjednodušit a regulaci zmírnit, jsem měl osobně několikrát možnost mluvit. Zemědělství bychom měli nechat trochu dýchat a měli bychom z hlediska národní zemědělské politiky začít přemýšlet o spravedlivějším přístupu.

Musíme přemýšlet o tom, jak zajistit – pokud možno – rovné podmínky, ale také stabilní prostředí pro podnikání v zemědělství. Jestliže se každý rok nějaká pravidla neustále mění, tak chudák zemědělec. Každý rok musí o způsobu podnikání přemýšlet trochu jinak, a to už vůbec nemluvím o tom, že o něm musí přemýšlet s předstihem.

Co s tím můžete udělat Vy jako hejtman a senátor?

Díky tomu, že přes osm let mám možnost vnímat zemědělství i jinak než jenom od stolu své hejtmanské kanceláře anebo z křesla svého senátorského mandátu, tak mohu já i lidé, kteří přichází z našeho regionu, důrazně připomínkovat a diskutovat o současné situaci v zemědělství.

Mohu například říkat lidem, kteří jsou za to odpovědní, jako je ministr zemědělství, případně celá vláda, ale i parlamenty: Pojďme nepreferovat různé skupiny, pojďme se zamyslet nad celkovou podporou v národní zemědělské politice. Zaměřme se – kromě podpory investic a měnících se úrokových záležitostí – i na to, abychom peníze z balíku, který je součástí dotační politiky a který slouží k tvorbě cenově dostupných potravin, distribuovali tam, kde se bude zemědělství dělat do budoucna dobře a efektivně.

Jak na Vás diskuse kolem zemědělství působí?

Vnímám napětí, které v zemědělství posledních pár měsíců panuje, a je mi to líto. Myslím si, že ačkoliv ministr zemědělství chce mnoho věcí změnit a je ochoten o nich i diskutovat ve vládě nebo i hledat řešení s námi senátory a poslanci, tak problém je v penězích – v tom, co jsme si nastavili, a teď to jen velmi složitě můžeme měnit.

Závěrem v této situaci by mělo být, že při plánování budoucí národní zemědělské politiky si připustíme a zohledníme věci, které se nepovedly. A že se do té doby pokusíme zemědělcům zajistit i jiné finanční prostředky nebo podporu – narážím na národní zemědělské dotace v souvislosti s rozpočtovými možnostmi ČR.

Pokud se dnes vede diskuse o přidání dvou miliard, tak si myslím, že tyto dvě miliardy nemají být jenom součástí roku 2025, ale i dalšího období, než se rozhodne o tom, že národní zemědělská politika bude vypadat jinak. Měli bychom se pokusit i naplnit sliby, které souvisely s podporou živočišné výroby nebo zaměstnáváním v zemědělství – vždyť zemědělství se týká regionálního rozvoje, poskytuje práci mnoha lidem, kteří žijí v obcích našich krajů a kteří se v zemědělství pohybují desítky let. Budou do budoucna lidé na venkově jenom bydlet, nebo tam budou také žít a pracovat? Tak aspoň vnímám význam zemědělství já.

Rozumí stejně jako Vy významu zemědělství i Vaši kolegové a spolupracovníci?

Lidé kolem mě rozumí zemědělství velmi často i mnohem víc než já. Jestli je mi něco nadějí, tak to, že téma zemědělství není tabu a že se o něm diskutuje napříč politickým spektrem. Kdykoli jako senátor nebo hejtman cokoli připomínkuji, vždy se mi dostává odpovědí anebo alespoň návrhů řešení. A to je podle mne jediná cesta do budoucna, jak se od stolu dostat k tomu, že podmínky v zemědělství budou stabilní a spravedlivější.

Jak se s Vaší současnou rolí prolíná Vaše předchozí praxe u policie?

Zjistil jsem, že když se bavím o zaměstnanosti, kontrole či přemíře kontroly, tak zjišťuji, že to je ve všech oblastech úplně stejné! Stejné jako v zemědělství je to i na úřadech nebo u policie. Jak můžeme administrativu a regulaci změnit? Budeme muset učinit opravdu zásadní rozhodnutí. A jak ho učiníte? Že populisticky řeknete, že zrušíte nějaká místa? Takhle to nefunguje. Ze své zkušenosti šestadvaceti let služby u policie a dnes jako člověk, který odpovídá za kompetence veřejného charakteru vím, že to změna je možná pouze přes snížení rozpočtu. Tím, že donutíte lidi odpovědné za jednotlivá ministerstva, úřady či samosprávy, aby hledali efektivitu stejně tak, jako ji museli hledat například lidé v zemědělství od roku 1989 do teď.

Jak z toho podle Vás ven?

Chceme-li efektivní správu a fungování státu, tak se musíme zamyslet, jestli si to nekomplikujeme? Každý člověk, který je spojený s kontrolou, tj. „vytváří papíry“, tak se papírům také musí věnovat. Chceme v zemědělství „dělat papíry“, nebo chceme, aby byli zemědělci na poli? Chceme od policie, aby nám „dělala papíry“, anebo chceme, aby byli strážníci na ulici? Chceme od úřadu, jako je ten Královéhradecký, mnoho úředníků, anebo chceme, aby nás ten, kdo nám pomůže, nenutil psát ku své pomoci dobrozdání?

Jsou to krásné myšlenky, a jsou tu už třicet let. Opravdu změnit to ale můžete jedině penězi, anebo zásadním politickým rozhodnutím, které bude lídrovské v tom, že všechnu tu odpovědnost, nedůvěru a pachuť, která kolem toho bude, na sebe vezme člověk, který bude změnu uspořádání státu a kompetencí, které ten stát a jednotlivé organizace vůči našemu každodennímu životu mají, myslet a směřovat opravdu a vážně.

***

Společnost ZEAS Podorlicko, a.s. chová na středisku v Trnově cca 800 dojnic holštýnského plemene. Denně v průměru vyprodukuje více než 25000 litrů mléka a ročně dodává do mlékárny Lacrum Velké Meziříčí více jak 9 mil. litrů mléka. Prodává býčky holštýnského plemene v období mléčné výživy a březí jalovice. Výrobna krmných směsí zajišťuje potřebu vlastní živočišné výroby a vyrábí směsi i pro ostatní odběratele. Mezi další činnosti patří provoz zemědělských bioplynových stanic s celkovým výkonem 1500 kW. 

V současnosti hospodaří ZEAS Podorlicko na cca 4100 ha zemědělské půdy, z toho činí orná půda cca 3600 ha. Jeho činnost je zaměřena na pěstování krmných obilovin (ječmen, pšenice, kukuřice) pro výrobu krmných směsí, statkových objemných krmiv (silážní kukuřice, vojtěšková, jetelová a travní senáž) pro potřeby vlastní ŽV a vlastní BPS. Dále se zaměřuje na sladovnický ječmen, oz. řepku a některé speciální maloobjemové plodiny (kmín, len potravinářský, ostropestřec, bob, jetel červený).