Čím jsou zemědělské obory pro žáky přitažlivé?

Zemědělský svaz ČR ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem a Farmářskou školou vytvořil dotazníkové šetření, jehož záměrem bylo zkoumání atraktivity zemědělského vzdělávání a práce v zemědělství, včetně profesních záměrů, motivací a návrhů na zlepšení.

Cílem dotazníku bylo získat zpětnou vazbu od žáků středních škol stran jejich potřeb a očekávání v kontextu modernizace zemědělského vzdělávání a přípravy na měnící se požadavky trhu práce. Dotazníkové šetření se zaměřovalo na rozsah a kvalitu praktického vyučování, připravenost absolventů na uplatnění v oboru a vnímání moderních zemědělských trendů, jako jsou robotizace, digitalizace, ekologické, precizní a regenerativní zemědělství.

Oslovili jsme dopisem školy s výukou zemědělských oborů a požádali je o spolupráci. Žáci vyplňovali online dotazník, který měli k dispozici prostřednictvím QR kódu, což jim umožnilo snadný přístup prostřednictvím mobilních zařízení či tabletů.

Dotazník vyplnilo 511 žáků zemědělských a veterinárních oborů vzdělání středních škol. Jednalo se o žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť. Žáci se přihlásili k těmto oborům vzdělání: opravář zemědělských strojů (267 žáků), agropodnikání (101 žáků), zemědělec-farmář (39 žáků), veterinářství (26 žáků), jezdec a chovatel koní, zahradník, podkovář a zemědělský kovář. Nad 25 žáků se přihlásilo ke vzdělávání ve 3 oborech vzdělání zemědělských a jednom oboru vzdělání veterinárním.

A co zajímavého z našeho dotazníkové šetření vyplynulo?

Co se týče motivace pro vzdělávání v zemědělském oboru, nejčastějším motivem byl upřímný zájem o práci v zemědělství, který uvedlo 202 žáků (cca 40 % respondentů). Druhým nejčastějším důvodem bylo, že žáci pocházejí ze zemědělského prostředí a chtějí v rodinné tradici pokračovat. Tuto možnost uvedlo 166 žáků (asi 32 %). Nemalá část žáků (138 odpovědí, cca 27 %) zvolila možnost „zemědělské vzdělání mě zaujalo, i když neplánuji se zemědělstvím živit“, což naznačuje zájem o obor jako takový, byť bez jasné ambice pracovat přímo v zemědělství. Dalších 113 žáků (cca 22 %) přiznalo, že pro ně zemědělská škola byla snadnou či nejlépe dostupnou volbou středního vzdělání.

Odpovědi žáků, zda se cítí být dostatečně připraveni na budoucí práci v zemědělství, jsme rozdělili do tří kategorií: „Ano“ (cítím se připraven), „Zatím ne“ (prozatím ne, ale ještě se vzdělávám) a „Ne“ (necítím se vůbec připraven). Z výsledků vyplynulo, že plně připraveno se cítí 222 žáků, tedy asi 43 % respondentů. Téměř stejný podíl žáků (210 odpovědí, cca 41 %) zvolil možnost „zatím ne“, což naznačuje, že tito žáci si uvědomují, že v průběhu vzdělávání zatím nezískali všechny potřebné odborné kompetence, ale patrně očekávají zlepšení do konce vzdělávání.

Jak žáci rozumí pojmům regenerativní, ekologické a precizní zemědělství? Žáci byli dotázáni, jak rozumějí třem odborným pojmům: regenerativní zemědělství, ekologické zemědělství a precizní zemědělství. Hodnotili porozumění na škále 1–5 (1 = vůbec nerozumím, 5 = dobře rozumím). Regenerativní zemědělství: Ukázalo se, že tento pojem je pro žáky nejméně známý. Průměrné hodnocení bylo pouze kolem 2,7 z 5 a více než jedna třetina žáků (cca 36 %) dala známky 1–2, tedy přiznala, že pojmu nerozum. Jen asi 22 % žáků ohodnotilo svoji znalost stupni 4–5 (dobře rozumí). Ekologické zemědělství: Pojem ekologického zemědělství žáci znají poměrně dobře. Průměrné hodnocení porozumění tomuto pojmu je asi 3,4 z 5 a většina žáků (přes 70 %) dala známku 3 nebo vyšší; z toho téměř 48 % zvolilo stupně 4–5, tedy dobré porozumění pojmu. Precizní zemědělství: Znalost precizního zemědělství je střední, mezi předchozími dvěma pojmy. Průměr vychází kolem 3,2 z 5. Zhruba 33 % žáků zvolilo střední hodnotu 3, a téměř 39 % hodnotí svou obeznámenost stupni 4–5 (dobře rozumí). Celkově tedy platí, že ekologické zemědělství je vyučováno nejvíce, technologie precizního zemědělství středně a regenerativní zemědělství zatím téměř vůbec.

Žáci také hodnotili reakci vzdělávacího systému na moderní trendy. Přibližně 40 % žáků zvolilo střední hodnocení 3, tedy mají dojem, že školství reaguje na nové trendy průměrně. Zbývající odpovědi jsou rozděleny zhruba napůl: asi 29 % žáků si myslí, že vzdělávací systém reaguje špatně (hodnocení 1–2), a přibližně 30 % hodnotí reakci dobře (4–5). Jinými slovy, žáci jsou v názoru, zda školní výuka reflektuje moderní technologie a postupy (robotizaci, digitalizaci, precizní zemědělství apod.), poměrně rozdělení – značná část žáků nevidí dostatečný pokrok, podobná část vnímá zlepšení a další jsou nerozhodní.

V písemných komentářích se objevovaly kritické hlasy, například někteří žáci uváděli, že učební osnovy jsou zastaralé (zmínky o učivu, které se v praxi už léta nepoužívá) nebo že škola nové trendy spíše opomíjí. Na druhou stranu několik odpovědí vyznělo neutrálně až pozitivně s tím, že žáci „nemají na věc názor“ nebo cítí snahu škol moderní prvky zavádět. Celkově hodnocení poukazuje na rezervy. Téměř třetina žáků postrádá ze strany školství adekvátní reakci na probíhající změny v zemědělství.

Jaké mají žáci zkušenosti s moderními zemědělskými technologiemi? Výsledky ukázaly, že většina žáků má jen omezené zkušenosti s moderní technikou v zemědělství. Nejčastější odpovědí byla 1 – žádné zkušenosti (tuto možnost zvolilo 150 žáků, tj. 29 % respondentů). Dalších 117 žáků (23 %) zvolilo stupeň 2, tedy velmi malé zkušenosti, a 117 žáků (dalších 23 %) stupeň 3 (nějaké střední zkušenosti). Vyšší úroveň praxe s moderními technologiemi deklarovalo méně žáků – stupeň 4 zvolilo 71 žáků (14 %) a nejvyšší stupeň 5 jen 52 žáků (10 %). Tyto údaje naznačují, že přibližně tři čtvrtiny žáků (75 %) nepřišly do styku s moderními zemědělskými technologiemi vůbec nebo jen okrajově, zatímco jen asi 1 z 10 má pokročilejší zkušenost.

Cítí se žáci připraveni na komunikaci s úřady a využívání portálů? Většina žáků se domnívá, že v oblasti komunikace s úřady a využívání Portálu farmáře školy neposkytují dostatečnou průpravu. Konkrétně asi 54 % respondentů odpovědělo, že je škola na komunikaci s úřady a administrativu nepřipravuje.

Odpovědi na otevřenou otázku „Co se vám na škole líbí?“ byly velmi různé, ale dají se vysledovat některé společné motivy. Nejčastěji žáci chválili praktickou výuku a odborné předměty – slovo „praxe“ bylo vůbec nejfrekventovanější v odpovědích (objevilo se u zhruba 84 respondentů) a mnoho žáků konkrétně zmiňovalo, že je baví práce v dílnách, na školním hospodářství či péče o zvířata.

Co žákům ve škole chybí a co by se mělo posílit? V odpovědích na otázku, co žákům ve škole chybí, se velmi často opakovalo slovo „více“, žáci tedy volají po větším množství něčeho. Z kontextu odpovědí je zřejmé, že nejčastěji požadují více praxe. Desítky žáků přímo napsaly, že jim chybí „více praxe“ nebo „lepší praxe“. Často se objevovaly i náměty na modernizaci vybavení a strojů, padala slova jako „moderní stroje“, „lepší technika“. Někteří studenti by uvítali více exkurzí či kontaktů s reálnými podniky. Celkově se jako hlavní téma ukazuje potřeba více praktického vyučování (jak hodinově, tak kvalitativně lepšího, „lepší organizace praxí“ apod.). Druhým tématem je modernizace – žáci vnímají, že vybavení škol (stroje, zařízení, pomůcky) nemusí vždy držet krok s dobou, a volají po jeho zlepšení. A za třetí, část studentů by uvítala větší komfort zázemí (od bufetu až po internát), i když to přímo nesouvisí s výukou.

Na otázku, co by měly zemědělské školy nabízet, aby byly atraktivnější, odpovídali žáci opět otevřeně. Odpovědi se do značné míry překrývají s předchozí otázkou. Opět se velmi často objevuje požadavek „více praxe“. Žáci si evidentně myslí, že větší podíl praktické výuky, stáží a reálné práce na farmách by školu učinil atraktivnější. Taktéž byly zmiňovány moderní technologie – např. „více moderních strojů v areálu školy, abychom se na nich učili“. Několik žáků navrhlo více exkurzí a výjezdů na veletrhy, výstavy či do podniků, aby výuka nebyla jen ve škole.

Na klíčovou otázku týkající se plánů práce v zemědělství odpovědělo cca 44 % žáků „Ano“, tedy že plánují setrvat v oboru a po maturitě/závěrečné zkoušce chtějí pracovat v zemědělství. Dalších 34 % odpovědělo „Možná“, čímž vyjadřují nejistotu. Zvažují to, ale nemají ještě jasno nebo to bude záviset na okolnostech. Zbývajících 22 % žáků uvedlo „Ne“, vylučují, že by po škole nastoupili do zemědělského sektoru.

Pouze přibližně 26 % dotázaných žáků odpovědělo „Ano“ na otázku, zda mají v rodině farmu, zemědělský podnik či družstvo, kde by mohli pracovat. Tři čtvrtiny žáků (74 %) rodinné zázemí v zemědělství nemají. Tento údaj podtrhuje význam škol. Většina žáků totiž přichází do oboru bez rodinné farmy „v zádech“ a jejich setrvání v zemědělství tedy bude záviset na tom, zda je obor dokáže zaujmout a nabídnout jim perspektivu i bez „rodinných polí“.

Kladně se k otázce týkající se založení vlastní farmy vyjádřilo 178 žáků (cca 35 %), zatímco 333 žáků (65 %) uvedlo, že vlastní farmu založit neplánují. Ochota či ambice podnikat v zemědělství tedy není mezi žáky příliš vysoká. Jen zhruba každý třetí žák vidí svou budoucnost ve vlastním podnikání na farmě. Je však zajímavé, že tento podíl je vyšší mezi těmi, kdo už mají rodinnou farmu. Z žáků s rodinným hospodářstvím by si 55 % chtělo jednou založit vlastní farmu (nebo možná spíše převzít tu rodinnou, nebo založit novou s vlastním zaměřením), zatímco mezi žáky bez rodinné tradice jich o vlastním farmaření uvažuje jen 28 %. Rodinné zázemí tedy opět podporuje podnikatelské ambice v oboru. Pro ostatní je představa vlastní farmy méně lákavá možná kvůli vysokým vstupním nákladům, rizikům či náročnosti podnikání v zemědělství.

Poslední otevřená otázka mířila na to, co by se muselo změnit ve společnosti nebo zemědělství, aby kariéra v tomto oboru byla pro mladé lákavější. Odpovědi byly často velmi upřímné a kritické. Nejčastěji zazníval požadavek na lepší finanční podmínky – vyšší platy v zemědělství. Desítky žáků uvedly, že by je zemědělství více lákalo, kdyby v něm byly „větší peníze“ nebo „lepší platové ohodnocení“. S tím souvisí i zmínky o potřebě celkově vyšší společenské prestiže zemědělství. Někteří psali, že zemědělci by měli být více váženi a oceněni za svou práci, což by se mělo projevit i finančně. Dalším častým námětem bylo zlepšení pracovních podmínek. Padala přání typu „normální pracovní doba“ (stabilnější pracovní doba oproti často dlouhým směnám v zemědělství) a obecně zmírnění fyzické náročnosti práce díky technice. Několik žáků zmínilo, že kdyby bylo zemědělství více zmodernizované a méně dřiny, mládež by to více táhlo. Toto přání vlastně odkazuje na širší proces zavádění moderních technologií a inovací, což může zvýšit atraktivitu oboru pro mladé tím, že práce bude inteligentnější, čistší a méně stereotypní.

Celkově tedy lze říci, že pro mladé lidi by zemědělská kariéra byla atraktivnější, kdyby byla lépe zaplacena, modernizována a společensky ceněna. Zlepšení těchto aspektů může pomoci udržet více absolventů v oboru.

***

Autory dotazníkového šetření a komentáře k němu jsou Zdeňka Szebestová (NPI) a Jakub Prachař (Farmářská škola).