Jak se žije prasnicím v moderní době? Příklad stáje ve Lhoticích u Písečné

Vydali jsme se do Písečné na Jindřichohradecku, kde v areálu Lhotice už rok stojí nová stáj pro chov prasnic. Zajímalo nás, jakým způsobem je tu postaráno o zhruba 600 prasnic.

Navštívili jsme mj. porodnu, kde jsme viděli prasnice umístěné ve speciálních kotcích. Proč musí být prasnice před tím, než se uprasí, v kotci, nám vysvětlil hlavní zootechnik Jiří Veselý:

„Prasnice jsou v této stáji umístěné ve speciálních kotcích z toho důvodu, aby svá selata po porodu nezalehla. Ve volné přírodě je totiž běžné, že matka zalehne až polovinu svých selat. Prostě je nevidí, protože sama váží 250 kilo, zatímco sele váží sotva kilogram. Sele bezprostředně po porodu potřebuje vyšší teplotu, než na jakou je zvyklá jeho matka – proto se pohybuje po podlaze, která je vyhřívaná. Jeho matka je naopak na loži, které se s ní automaticky zvedne pokaždé, když se chce postavit na nohy.“

Výsledkem je, že prasnice se pohybovat může – ale tak, aby její pohyb (rozuměj pohyb 250 kil živé váhy) byl pro selata, kterých se narodí v průměru 14, stále bezpečný. Samozřejmostí moderní stáje je digitální vybavení: automaticky se dávkuje krmení, čerstvá voda, spíná se ventilace, monitoruje se pohyb a zdraví zvířat, když je vedro, tak se nad zvířaty dokonce spouští automatické rosení. Na jakoukoliv změnu automatického řízení upozorňuje zaměstnance stáje esemeska. A průběžně vše také samozřejmě kontroluje Státní veterinární správa, která má hlavní slovo nad zdravím zvířat ve stáji.

Jiří Veselý nám také vysvětlil, jak tady ve Lhoticích přemýšlejí o tom, aby jejich prasata byla zdravá a téměř na sto procent ochráněna před zavlečením nákazy zvenčí:

„Sem dovnitř se přes hygienickou smyčku dostanou jen příslušní zaměstnanci. Ale už se sem nedostanou žádná jiná živá zvířata! Tím je zaručeno, že zdravá zvířata uvnitř stáje nepřijdou do styku se zvířetem, které přichází odjinud a může být nemocné.“

Veškerou reprodukci prasat si tady totiž zajišťují sami – prasnice dostávají sperma od prověřených a otestovaných kanců z inseminační stanice. Na 600 prasnic v chovu stačí množství pouze od pěti kanců, kteří se nachází mimo areál. To však neznamená, že by prasnice nepřišly s kanci vůbec do styku – ti jsou zde ustájeni také, aby stimulovali prasnice k říji.

Josef Kolář, majitel rodinné farmy Rhea Holding, nám vysvětlil, že stejně jako on chovají prasata i v ostatních státech EU. Nerozumí ale tomu, proč je u nás zemědělství stále v takové neúctě? Proč si lidé myslí, že maso ze zahraniční produkce je lepší? Nechápe ani, proč dostává za kilo masa v živé váze zaplaceno od zpracovatelů (obchodních řetězců) 27 korun, což je hluboko pod jeho náklady (ztrácí minimálně 7 korun a musí tuto ztrátu pokrývat jinou svou činností), a v obchodě si kilogram toho samého masa zákazník zakoupí za 130 korun? Vysvětluje si to pokřivením trhu a nejednotnými dotacemi v rámci EU. Na žádného zemědělce v EU se ale nenahlíží s takovým despektem jako je tomu u nás:   

„Představte si, že se začnete od mládí věnovat nějaké práci. Pohltí vás, nadchnete se pro ni, chodíte do ní rád, zlepšujete se v ní, baví vás to. Máte viditelné výsledky. A pak z médií denně posloucháte, že zemědělce zajímá jen zisk, drancuje přírodu, prodává nedobré a nekvalitní potraviny, a ještě je chce draze platit. Jak by vám bylo?“ zamýšlel se během prohlídky Josef Kolář.

Největší radost by Josefu Kolářovi udělalo, kdyby si čeští zákazníci začali být vědomi kvality, která jim roste doma, a začali jí dávat přednost před produkty ze zahraničí. A kdyby si lidé uvědomili, že živočišná výroba byla součástí českých vesnic odedávna.

Pavlína Havlová