Majitelka farmy Podluží: nechci být závislá na dotacích

Navštívili jsme nového člena Zemědělského svazu a slyšeli statečný hlas malého hospodáře, kterému jde o to, aby se dalo něco smysluplně vypěstovat, ne o podávání žádostí o dotace na všechny strany. Kraj mezi Lanžhotem, Kosticemi a Tvrdonicemi býval symbolem úrodného Podluží. Se sázkou na poctivou práci ale není snadné v nových podmínkách obstát. Jedním z těch, kdo se rozhodli to nevzdat, je majitelka farmy Podluží Alena Vaňková z Tvrdonic, která hospodaří zhruba na stovce hektarů.

Kde hospodařit

Paní Vaňková hospodaří na vlastních dvou hektarech a na obecních pozemcích, které má v pachtu. Jeho výše nicméně v posledních letech čelí silnému tlaku. Možnosti pronajmout si v okolí jinou půdu jsou ale značně omezené. Například v rámci sousední CHKO Soutok není možné obhospodařovat půdu až po hranici lesa, jak je běžné na jiných podobných místech, čímž se možnosti pronajmout si půdu využitelnou pro pěstování plodin v okolí dále zmenšují.

Hospodaření na hraně

Farma Podluží kombinuje rostlinnou výrobu (pšenice, slunečnice, kukuřice, mrkev) s drobným chovem ovcí. Sklizeň řeší ve službě. Ekonomicky si ale nijak vyskakovat nemůže. Udržet se v černých číslech je stále náročnější. Třeba mrkev přinesla vynikající výnosy hned v prvním roce mladého hospodářství. Komu ji ale prodat?

Když se podaří zajistit odbyt u většího odběratele, je to tak trochu sázka do loterie. Firmy mají požadavky na jednotnou velikost zeleniny, s poměrně malou tolerancí odchylky. Nejednou se tak stane, že odběratel přiveze celý náklad mrkve zpátky. Ovšem až poté, co mrkev prošla mytím, což z ní dělá surovinu k okamžitému dalšímu zpracování. Nebo na vyhození. Linka, která třídí mrkev podle velikosti, je bohužel uzpůsobená pro umytou zeleninu. Spousta kvalitní mrkve se tak zbytečně musí odvézt do lesa místo do obchodu.

Potíž je i s možnými dodávkami mrkve školním jídelnám – školy už mrkev nechtějí, protože by si ji musely samy omývat. A na to nemají zaměstnance. Řešením není ani samosběr – zaplatí zhruba každý desátý. Policie se ke krádežím zeleniny v době vyhlášeného samosběru staví se slovy: „a proč to nemáte oplocené, když chcete, aby vám to lidi nekradli?“

Ekonomický tlak zvyšuje také nedostatek skladovacích kapacit a nestabilní výkupní ceny. S ohledem na letošní deště v období sklizně a neustálé čekání na kombajn vyšla většina pšenice jako krmná. A s výkupní cenou 3,80 to je opravdu pod výrobními náklady.

Dotace jako dvojsečná zbraň

Na dotace má paní Vaňková vyhraněný názor. „Každý říká, vždyť si můžete požádat o dotace… Jděte mi pořád s těmi dotacemi. K čemu mi budou dotace, když tady nic rozumně nevypěstujeme,“ říká otevřeně. Zkušenosti se související byrokracií a kontrolami ji dovedly k tomu, že o některé podpory raději ani nežádá.

Dotace určené na podporu mladých a začínajících zemědělců v nedávné minulosti využívala. Překvapilo ji ale, že třeba pořízení traktoru nebylo proveditelné touto cestou, nýbrž za pomoci podpor pěstování mrkve jako citlivé komodity. I tak splátky této techniky představují stále třetinu ročního obratu farmy. S předsedou Zemědělského svazu se Alena Vaňková shoduje, že dotace pro začínající farmáře čerpají zejména ti, kdo by podnik tak jako tak převzali po rodičích, kdežto nové lidi tato podpora do sektoru nepřivede – protože půda prostě není.

Přemíra regulací farmu trápí i bez ohledu na dotace. „Nemůžu rozhodovat ani o tom, co, kdy a kde zaseju. I když se nebudu hlásit do žádných dotačních výzev a budu se držet jen nárokových dotací na hektar, stejně musím dodržovat pravidla DZES,“ vysvětluje Vaňková. Na spornou funkčnost systému satelitního snímkování s nadhledem naráží, když říká, že každou plodinu fotí pro dozorové orgány už preventivně, prakticky pokaždé, když jede na pole.

Malý hospodář, velké zkušenosti

Přesto její přístup k půdě, krajině a hospodaření nese všechny znaky moderního, odpovědného zemědělství. Zřizuje travnaté pásy, uvažuje o vsakování pod fotovoltaickými panely, sleduje vývoj plodin a spolupracuje s výzkumníky, kteří na farmě provádějí nejrůznější měření.

Ke vstupu do Zemědělského svazu ji přivedl místní právní seminář k pachtovním smlouvám. „Měla jsem pocit, že tohle je ta skupina lidí, kteří rozumí realitě toho, jak to na farmě chodí. Přitom ty problémy jsou napříč republikou nepochybně velmi podobné.“

Farma Podluží je příkladem skromnosti, odvahy a vytrvalosti těch, kteří se i přes všechny překážky rozhodli nevzdat poctivé hospodaření na vlastní i pronajaté půdě a nenechat se převálcovat systémem. Jak říká Alena Vaňková: „Nechci být závislá na dotacích, chci se živit hospodařením.“

***

Připravil: Michal Procházka