Odhad ztráty půdy vodní erozí

15.10.2018

Vodní eroze půdy je jednou z hlavních hrozeb v Evropské unii s negativním dopadem na ekosystémové služby, rostlinnou výrobu, zásobování pitnou vodou a ukládání uhlíku. Tematická strategie Evropské komise označila erozi půdy za důležitou otázku pro Evropskou unii a navrhla přístup k monitorování.

Eroze půdy patří k osmi hrozbám uvedeným v rámci tematické strategie Evropské komise pro půdu (EC, 2006). Během uplynulého desetiletí se problém eroze půdy stal součástí environmentální agendy v důsledku jejích dopadů na produkci potravin, kvalitu pitné vody, ekosystémové služby, povodně, eutrofizaci, biologickou rozmanitost a snižování emisí uhlíku (Boardman a Poesen, 2006). Vodní eroze představuje největší ztrátu půdy v Evropě ve srovnání s jinými erozními procesy.

Hlavní faktory, které ovlivňují míru vodní eroze, jsou srážky, typ půdy, topografie, využití půdy a hospodaření s půdou. Podle Karydase et al. (2014) bylo identifikováno 82 modelů vodní eroze klasifikovaných v různých prostorových a časových měřítcích s různou úrovní složitosti. Nejčastěji používaným erozním modelem je univerzální ztráta půdy (USLE) (Wischmeier and Smith, 1978) a jeho revidovaná verze (RUSLE) (Renard et al., 1997), která odhaduje dlouhodobou průměrnou roční ztrátu půdy z důvodu eroze.

Mapa ztrát půdy

Mapa ztráty půdy v Evropské unii byla vytvořena pomocí systému RUSLE2015 při rozlišení 100 m (obr. 2). Toto rozlišení závisí na dostupnosti dat vstupních faktorů. Velikost měřítka 100 m byla zvolena jako nejvhodnější, protože vrstva C-faktoru (při rozlišení 100 m) může být změněna v důsledku politických zásahů, které ovlivňují využití půdy. Rozlišení 100 m také spadá mezi hrubé hodnoty rozlišení faktoru K (500 m), faktor R (500 m), faktor P (1 km) a velmi vysoké rozlišení faktoru LS (25 m). Potenciál ztráty půdy se odhaduje na 90,3 % plochy EU (3941 × 103 km2 z celkového počtu 4366 × 103 km2), zatímco zbývající 9,7 % tvoří plochy, které nejsou náchylné k erozi půdy, jako jsou městské oblasti, skály, ledovce, mokřady, jezera, řeky, vnitrozemské vody a mořské vody.

Rok 2010 byl vybrán jako referenční rok, protože se jedná o rok, pro který se odhaduje většina vstupních faktorů: faktor R je založen na databázi dešťové erozivity na evropské úrovni ( REDES), který zahrnuje první desetiletí 21. století; většina vstupů do faktoru K pochází z databáze průzkumu půdy LUCAS 2009; faktor C je založen na pokrytí půdy CORINE (2006), v koprodukčních datech Coppericus (2011-2012) a Eurostatu (statistika plodin, postupy zpracování půdy, krycí plodiny, posklizňové zbytky), které za rok 2010 používají jako referenční rok; faktor LS se odhaduje pomocí nedávno zveřejněného digitálního modelu (2014); a faktor P je založen na databázi GAEC (2010) a pozorování pole LUCAS (2012).

Průměrná roční míra úbytku půdy z důvodu vodní eroze za referenční rok 2010 je 2,46 t/ha/rok. Celková roční ztráta půdy v EU činí 970 milionů tun. Průměrná míra ztráty půdy klesne na 2,22 t/ha/rok, pokud jsou v statistické analýze zahrnuty oblasti, které nejsou erozní. V obou případech je průměrná roční míra ztráty půdy výrazně vyšší než průměrná míra tvorby půdy 1,4 t/ha/rok (Verheijen et al., 2009).

Změna míry ztráty půdy (E) v EU je velmi vysoká kvůli různým topografickým, klimatickým, půdním a podmínkám zpracování půdy. Maximální míra ztráty půdy 325 t/ha/rok (Maetens et al., 2012), byla pozorovaná v experimentálních pokusech.

Regionální hodnocení

Nejvyšší míru ztráty půdy (E-hodnoty) pozorujeme ve středomořských oblastech (střední až vysoký faktor C, vysoký faktor R a faktor LS), zatímco nižší hodnoty E jsou vidět ve Skandinávii a pobaltských státech (obr. 2). Kombinace vysoké erozivity srážek (faktor R) s poměrně strmými svahy (faktor LS) také vede ke zvýšení hodnot E v alpských oblastech, Apeninách, Pyrenejích, Sierra Nevadě, západním Řecku, západním Walesu a ve Skotsku. Účinky nízké úrovně vegetačního krytu (faktor C) jsou nejvíce viditelné v jižním Španělsku a ve východním Rumunsku. V oblasti pásu Loess (Belgie, jižní Německo a jižní Polsko) je zvláště rozšířen vliv erodovatelnosti půdy (faktor K). Podpůrné postupy (faktor P) mají pouze účinek na místní úrovni a nejsou zobrazeny. Tyto informace jsou však k dispozici na mapě P-faktoru (Panagos et al., 2015d), což je užitečný nástroj pro rozhodování o podpoře správných zemědělských postupů.

Nejvyšší průměrná roční míra ztráty půdy (na úrovni země) se nachází v Itálii (8,46 t/ha), následované Slovinskem (7,43 t/ha) a Rakouskem (7,19 t/ha) (tabulka 1). Příčinou jsou vysoká erozivita srážek (Panagos et al., 2015a) a strmá topografie (strmé a dlouhé svahy). Průměrné míry ztráty půdy ostatních středomořských zemí (Španělsko, Řecko, Malta a Kypr) jsou také vyšší než celoevropský průměr. Nejnižší průměrné roční ztráty půdy byly zjištěny ve Finsku (0,06 t/ha), Estonsku (0,21 t/ha) a Nizozemsku (0,27 t/ha). Všechny skandinávské a pobaltské státy mají střední roční míru ztráty půdy menší než 0,52 t/ha

 

Vladimír PÍCHA

Vložit komentář ke článku


Partneři Zemědělského svazu ČR: