Omyly ministra zemědělství

Minulý týden vyšel v týdeníku Reflex rozhovor s ministrem zemědělství Zdeňkem Nekulou. Tento rozhovor se zcela vymyká standardům odpovědného politika a je daleko od prohlášení státníka. Ukazuje, že ministr si vlastně vůbec neváží práce zemědělců, tedy těch, které má zastupovat a vytvářet jim podmínky pro to, aby byli schopni naplňovat své poslání, tj. živit náš národ. Některá prohlášení jsou nepochopitelná. Rozhodli jsme se reagovat na některé svérázně podané informace.

Úplně na začátek

Ministr Nekula nás označil za lháře, protože jsme upozorňovali v lednu, že s námi při rozhodování o některých zásadních změnách strategického plánu českého zemědělství nebylo jednáno. Své tvrzení opírá o to, že on s námi přeci jednal. Možná si ministr nevšiml, ale protesty se od začátku soustředí především na rozhodnutí předsedů vládních stran koalice tedy K5, kteří svým rozhodnutím výrazně dotačně zvýhodní jednu skupinu zemědělských podniků bez jakýchkoli dalších podmínek, jen na základě jejich velikosti. Tak pro objektivnost. Nikdy jsme netvrdili, že s námi ministr Nekula nejedná, či nejednal! Pan ministr také ve svém rozhovoru zapomněl sdělit, že při jednání, na které se mimochodem odvolává, nám oznámil, že rozhodovat o změnách strategického plánu budou právě předsedové koaličních stran a že on (přestože je ministr zemědělství) u těch jednání pravděpodobně ani nebude. A proto nás odkázal, abychom se svými názory obrátili na tyto předsedy. Což jsme okamžitě udělali, nicméně z vedoucích představitelů K5 s námi jednal pouze Marian Jurečka, ostatní se s námi nesešli. Ostatně od té doby, přestože se o strategickém plánu znovu opakovaně na formátu K5 jednalo, tak z těch zbylých předsedů se s námi sešel jen pan premiér a i to jsme si museli vynutit demonstracemi. Ostatní předsedové paní Pekarová Adamová, pan Rakušan a pan Bartoš sice o zemědělství rozhodují, ale názor zemědělců, kterých se jejich rozhodnutí dotkne je dodnes nezajímá.

Nyní jen několik oprav tvrzení, která v rozhovoru zazněla.

Skandální je tvrzení, že potravin máme nadbytek. Celková soběstačnost ČR stále klesá a musíme se stále více spoléhat na potraviny z dovozu. Ve velké části zemědělských komodit nejsme soběstační. Dokážeme si vyprodukovat dostatek obilí, olejnin, cukrovky, mléka, hovězího masa a máku. Naopak dovážíme stále více masa – především drůbežího a vepřového, ovoce, zeleniny či brambor.  Dovážíme ale také stále více zpracovaných výrobků jako například mléčných výrobků. Tady by pana ministra mělo zajímat, proč tomu tak je, ale on nám radí spíše abychom méně jedli.

Přitom spotřeba vepřového masa i masa obecně dlouhodobě klesá. Za poslední 30 let spotřeba vepřového klesla z 50 kg/osoba/rok na 43 kg/osoba/rok, hovězího z 30 kg/osoba/rok na 9 kg/osoba/rok (a jen díky tomu jsme v jeho produkci soběstační, kdybychom ho jedli jako průměrný Evropan, tak bychom soběstační také nebyli) , spotřeba drůbežího stoupla z 12 na 30 kg/osoba/rok. Snížila se i spotřeba pečiva. Naopak se zvýšila spotřeba mléka a mléčných výrobků, ovoce a zeleniny. Ostatních potravin jíme přibližně stejně.

Pan ministr zemědělce osočuje z toho, že vyvoláváme paniku a strašíme lidi, že bude nedostatek potravin. Opět to není pravda. Nikdy jsme netvrdili, že potravin u nás bude nedostatek. Upozorňovali jsme ale na to, že současná válka bude znamenat dopad na globální trh s potravinami, růst jejich cen a jejich nedostatek v chudších zemích a navíc upozorňujeme, že rozhodnutí vlády o změně strategického plánu přinese pokles soběstačnosti v některých citlivých komoditách.

Ostatně když se na trhu nic neděje, proč MZe ve své tiskové zprávě ze 13.6. 2022 cituje náměstka ministra zemědělství Jiřího Šíra, který říká: „Situace na komoditních trzích je bohužel stále nepříznivá, a může za to válka vyvolaná Ruskem. Hlavní prioritou členských států i Evropské komise je zabezpečení potravin ve světě. I když v Evropské unii nedostatek potravin nehrozí, jako důležitý globální hráč se snaží zajistit, aby potraviny nechyběly ani mimo Unii“.

Pan ministr tvrdí, že není důvod ke zvyšování cen potravin, ale všichni vidí skokové zdražení potravin. Realitu ale vidí všichni spotřebitelé ve svých peněženkách. Zatím se v růstu cen projevilo hlavně navýšení cen energií a spekulace obchodníků, kteří nakupovali za loňské ceny. Ceny potravin jsou skutečně vyšší, než před napadením Ukrajiny. A to se v nich ještě neprojevila vyšší cena vstupních surovin, protože zpracovatelé a obchodníci nakupovali za loňské ceny.

Celý svět se po vypuknutí války na Ukrajině začal obávat, zda se podaří nahradit výpadek ukrajinského a ruského obilí, hlavně pro země Blízkého východu a severní Afriky. Řada států EU omezila export obilí, v ČR několik jednotlivců volalo po stejném opatření. Faktem je, že i ČR objížděli obchodníci, kteří kupovali budoucí úrodu pro export. Je zvláštní, že český ministr zemědělství obviňuje české zemědělce z toho, že tuto celosvětovou paniku vyvolali „strašením“ v médiích. Chudáci francouzští zemědělci. Čeští velkoagrárníci je donutili na burze v Paříži prodávat za dvojnásobné ceny. Navíc jsme také donutili předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, komisaře Janusze Wojciechowského, FAO a OSN aby varovali před deficitem produkce potravin v důsledku ruské agrese a naléhali na EU, aby zvýšila produkci potravin. Útvary Evropské komise odhadují, že bude nutné zvýšení produkce a vývozu obilovin z EU o 30 % ke zmírnění dopadu na světové trhy.

Kauza týrání zvířat

Týrání zvířat je pro drtivou většinu chovatelů naprosto nepřijatelné. Vždy záleží na konkrétních jednotlivcích a konkrétní projevy týrání je nutné trestat. České zemědělství se kromě jiného vyznačuje vysokou úrovní péče o zvířata od narození až po porážku, včetně účinné kontroly ze strany dozorových organizací. Postupně se podmínky v chovech i na porážkách dále vylepšují a ze strany státu i EU jsou tato vylepšení podporována. Jen spokojené zvíře je schopné poskytnout potřebný užitek a čeští zemědělci patří jak v podmínkách chovu, tak parametrech užitkovosti všech hospodářských zvířat ke špičce světa.

A nyní k vlastnímu jádru.

Sice ministr svůj rozhovor prezentoval jako reakci na protesty, ale rozhovor vyšel v den protestní akce, takže veden musel být ještě před jejich ohlášením. Drama se nekonalo a nekoná, ale bude. Loni bylo na SZP určeno kolem 35 mld. korun. Navýšením spolufinancování se přidá cca 5 mld. korun. Pro všechny. Ovšem středním a větším zemědělským podnikům se ubere celkem 4,7 mld. Kč a rozdělí se na prvních 150 ha. Vzniká tak veliká nerovnováha, kdy se bude bez jakýchkoli podmínek, pouze na základě velikosti, výrazně více podporovat jedna skupina zemědělců.

Již v současné době má stát, potažmo EU vyplácení dotací podmíněno řadou podmínek. Automatická nárokovost na dotace samozřejmě neexistuje, ale nárok na ně má každý zemědělec, který splní dané podmínky. Pokud chce stát plnění dalších podmínek (služeb), měl by buď přestat vyžadovat ty původní, nebo zvýšit odměnu za ty nové. Zatím to funguje tak, že se množství podmínek (služeb) zvyšuje, ale platba za ně neustále klesá.

Výhody z rozsahu jsou jednou ze základních ekonomických zákonitostí, na kterou musí reagovat každý podnikatel. U nás i v zahraničí zemědělští podnikatelé na nevýhody reagovali a reagují tak, že sdružují své aktivity a spojují se do větších celků buď částečně nebo zcela. Druhou možností je specializace na aktivity, které nejsou pro větší hráče na trhu zajímavé. Podobně jako v jiných oborech.

Popis protestních jízd je od ministra zemědělství, který zná podmínky dotačních titulů, také zvláštní. Na zemědělskou techniku typu traktory totiž střední a velcí zemědělci dotace nečerpají. To bylo v minulosti umožněno pouze malým zemědělcům.  A protestní jízdy probíhali v souladu se zákonem. Dokonce ani spotřeba nafty na těchto akcích nemůže být uplatněna v rámci tzv. zelené nafty.

„Vyhrožovat“ mezi řádky zemědělcům, že jim budou kráceny dotace, pokud budou i nadále demonstrovat a dělat mu podpásovky, je v demokratické zemi, kde právo demonstrovat patří mezi základní lidská práva, neuvěřitelné. Tady už se blížíme nedemokratickým praktikám, které platí v totalitních režimech.

Rozhovor pana ministra bohužel ukázal, že nechápe situaci v českém zemědělství. Nerozumí jí a ani nevnímá nadnárodní kontext. Co je ale nejhorší, že si bohužel ani neváží významné části českých zemědělců a jejich práce. Jedno se ale panu ministru Nekulovi musí nechat, dokázal za několik měsíců zemědělce mezi sebou natolik rozeštvat, jako žádný z jeho předchůdců.