Představujeme Vám nového člena ZS ČR: Kanonii premonstrátů v Nové Říši

Od podzimu tohoto roku se Kanonie premonstrátů v Nové Říši stala členem Zemědělského svazu. Zeptali jsme se Ing. Marcely Lorencové, která má na starost ekonomickou správu novoříšského kláštera, co kanonii členství v ZS ČR přináší a nakolik se ztotožňuje přístup k hospodaření kláštera s filosofií svazu.

Pavlína Havlová: Co Vás motivovalo stát se členem Zemědělského svazu?

Ing. Marcela Lorencová: Dokud jsme hospodařili v ekologii, dostávaly se ke mně důležité informace od Svazu ekologických zemědělců. Letos jsme ale z ekologie vystoupili, a tak jsem hledala, odkud bych mohla čerpat informace ze světa zemědělství.

I když jsme církevní organizace, tak musíme plnit naprosto stejná pravidla jako všichni ostatní zemědělci. Jako církevní organizace nemáme vůbec žádné úlevy. A byť jsme malá organizace, tak naše filosofie – vyprodukovat zdravě, prodat, sníst (u nás!) – je nám, myslím, společná.

Členství v ZS ČR si velmi ceníme nejenom pro množství informací, které se ke mně týden co týden dostává, ale i pro možnost různého vzdělávání, které nabízíte, nebo pro možnost účastnit se různých zemědělských akcí, o nichž bych jinak nevěděla. Potřebuji vědět, jak správně vyplnit jednotnou žádost, jak dostát nitrátovým směrnicím, jak vyplnit všechny povinné tabulky ke hnojení, jak se prokousat velkým množstvím informací od portálu e-AGRI a SZIF atd. A v tom všem mi pomáháte.

Proč jste se rozhodli z ekologického hospodaření vystoupit?

Protože jsme se nenaučili s půdou ekologicky hospodařit tak, abychom ji udrželi v dobré kondici a nebyli ve ztrátě. Hospodaření podle mého znamená nebýt ve ztrátě. My obhospodařujeme pouze zemědělskou půdu, nemáme hospodářská zvířata, a bez nich se velmi obtížně shání hnůj. Nedokázali jsme pořídit ekologické hnojivo tak, abychom vycházeli ekonomicky. Nehospodaříme proto, abychom se nějakým zbytečným způsobem obohacovali. Hospodaříme proto, abychom tu mohli žít, produkovat zdravé potraviny a měli zdravou krajinu. Naší myšlenkou není dostávat peníze v dotacích, naší myšlenkou je vyprodukovat, udržet zdravou půdu a prodat.

Vidím také, že ne všichni ekologové jsou hospodáři. Ekologové mají velké ambice, že budou produkovat zdravé potraviny – ale přitom toho mnohdy moc nevyprodukují. Nikdo se jich neptá, kolik toho vyprodukují, ale dotace dostávají. Zdá se mi, že se z tohoto systému vytratila logika a selský rozum. Produkovat zdravé potraviny bezesporu chceme všichni. A to nejde jinak než na zdravé půdě plné živin. Ze zkušenosti vím, že v zemědělských družstvech pracují lidé, kteří své práci rozumí tak, že pracují s přírodou, s půdou. Dodržují zákony, mají nové technologie a chtějí udržet kvalitu své půdy. Když toto všechno chcete spojit, tak jednoduše nemůžete jinak než být schopný člověk.

Když jsem nastoupila mezi ekology, tak jsem si myslela, že naším společným cílem bude produkovat české potraviny pro českého zákazníka a v Česku je také prodávat. Ale mezitím vidíme snahu prodávat českou produkci do zahraničí, protože je tam vyšší cena. Nedivím se tomu... Ale divím se naší vládní garnituře, že nepreferuje filosofii „Tady vyrob, tady sněz“, a že naopak podporuje dovozy i těch komodit, které umíme. Podívejme se nejdřív na množství kamionů, které jezdí po dálnici D1, a pak teprve řešme uhlíkovou stopu krav.

Dotační politika v českém zemědělství je velmi špatná, protože pokřivuje podmínky hospodaření. Část zemědělců vám řekne, že dělají zdravé potraviny – ale v zásadě je dělají pro velmi malý okruh lidí. Proč to samé neumožnit i větším výrobcům, kteří by alespoň částečně zajistili soběstačnost republiky?

Druhá věc je, že když jste dobrý hospodář, tak nepotřebujete pravidla, která nám diktují, na kolika procentech půdy bude úhor (například). Když jste hospodář, tak víte, že půda si toto sama vyžaduje. Vím, že se říká, že se v minulosti hodně hnojilo. Chápu, že i proto se teď chceme vrátit k přírodě. Ale vraťme se k ní tak nějak obecně. Vždyť jsme se dostali na druhou stranu, kdy jsme úplně opustili ekonomii.

Co s tím můžeme jako zemědělci dělat?

Zdá se mi, že síla je v regionech a v menších kolektivech už jen proto, že jsou lépe kontrolovatelné, snáz mohou něčeho dosáhnout a neovlivňuje je mnoho vlivných lidí, protože těm se to již nevyplatí.

Jakým způsobem chceme něčeho dosáhnout směrem k panu ministrovi, když jsme rozdrobení, do moha různých zemědělských svazů například? Proč netáhneme za jeden provaz? Neděláme všichni to stejné, někdo dělá ekologii, někdo dělá regeneraci... Ale i konvenčně hospodařící dodržují pravidla a zejména na nich stojí „soběstačnost“ republiky, nebo když ne soběstačnost, tak alespoň výroba. Pojďme dát prostor všem, pojďme plnit nějaká jednotná pravidla, ale nechoďme proti sobě. To všechno škodí nám všem. Pak se sem dováží potraviny odevšad, a naše potraviny, což jsou ty prvotní potraviny, které jsou zdravé, se vyváží!

Já si myslím, že český národ je velmi schopný, jen kdyby mu někdo dal trochu jiné podmínky pro hospodaření nejen ve velkém, ale i pro ten malý sektor. Víte, rovnostářství je krásná filosofická myšlenka, proti které v zásadě nelze nic namítnout. Ale to bychom museli být my lidé na určité morální úrovni. Obávám se, že na té my zatím nejsme, neboť na své morálce jen málo pracujeme. Ani nám ostatně nepřipadá, že bychom na ní pracovat měli.

Chceme-li něco organizovat, musíme si pro to udělat rámec. Jednoduchý rámec. Abychom ho mohli chápat všichni stejně. Čím jsou věci složitější, tím více se do nich může dostat nepravostí. A my se v současnosti pohybujeme ve velmi složitých systémech zemědělství nevyjímaje. A pokud mluvíme o demokracii, i ta má svá pravidla. Bez pravidel už nejde o demokracii, ale o anarchii.

***

Pokračování reportáže z kláštera v Nové Říši, mj. o tom, jak se daří řeholním bratrům skloubit zemědělské práce se svými každodenními povinnostmi, Vám přineseme v prvním čísle zpravodaje 2025.

***

Ing. Marcela Lorencová pochází z Moraveckých Pavlovic, z hospodářského rodu. Vystudovala Vysokou školu zemědělskou, obor zemědělská ekonomie. Svoji pracovní kariéru začala v Zemědělském družstvu Rožná na Vysočině, následně přešla na Okresní statistický úřad ve Žďáru nad Sázavou, kde pracovala opět na zemědělském úseku. Poté působila řadu let na pozici ředitelky Kultury ve Žďáru nad Sázavou. Pro Kanonii premonstrátů v Nové Říši pracuje od roku 2022.

Připravila: Pavlína Havlová