Rozhovor s ministrem zemědělství Tomanem mj. o mase a o SZP EU

18.3.2019

Olomoucký deník, 16. března 2019

Zprávy o nákazách salmonelou prokázaných při vyšetřeních masa pocházejícího z Polska přicházejí v poslední době bezmála každým dnem. Do role bojovníka proti podezřelým polským potravinám se vedle českých veterinářů pasoval i ministr zemědělství Miroslav Toman. Mezi jeho další úkoly pro nejbližší období patří například vyjednávání společné zemědělské politiky s kolegy z ostatních členských zemí Evropské unie, na domácí půdě zejména boj se suchem a kůrovcovou kalamitou, která aktuální klimatické změny provází. V rozhovoru pro Deník přišla řeč i na kvalitu potravin, kdy spotřebitelé z nových členských zemí Unie kupují pod stejnou značkou a za vyšší ceny méně kvalitní výrobky než ti ze západní části osmadvacítky.

Poláci své maso vyvážejí do celé Evropy. Proč si na jejich maso stěžujeme jenom my v Česku?

Česká republika není zaměřena proti Polsku jako takovému, ale máme velmi kvalitní inspekční orgány a jde nám v první řadě o ochranu spotřebitele. S Polskem i s úrovní jeho veterinárního dozoru jsou problémy dlouhodobě. Vyjádřil se tak i jejich pan ministr Ardanowski, nakonec to vyplynulo i z auditu Evropské komise, který tam v únoru proběhl. My jsme přijali mimořádná veterinární opatření právě na základě těch výsledků a je potřeba říct, že Státní veterinární správa i Státní zemědělská a potravinářská inspekce pracují podle vlastního zákona. Myslím, že Polsku se podaří ty nevyhovující věci odstranit, není to žádná obchodní válka.

Polský ministr Jan Krzysztof Ardanowski tvrdil, že jde o kampaň premiéra Andreje Babiše jakožto konkurenta, protože s ním spojený holding Agrofert podniká také v oboru potravin. Jak tento jeho názor hodnotíte?

Já polské straně úplně přesně rozumím, proč to říkají. Potřebují trošku odklonit pozornost od svých skutečných problémů. Je to vidět, když se jenom zpětně podíváte na to, kolik problémů už s jejich potravinami bylo. Z toho každému dojde, že to pravda není. A co se týká pana premiéra, tak já musím říct, že se o tom dozvěděl až od nás.

V pondělí budete v Bruselu o tomto tématu s vaším polským protějškem a evropským komisařem pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenisem Andriukaitisem znovu jednat. Jaké jsou další varianty možného vývoje a co očekáváte, že se stane?

Na základě minulého jednání s panem ministrem očekávám, že polská strana předloží informace o tom, jaká opatření přijala. A že nás přesvědčí o tom, že ta opatření jsou účinná a že k nápravě dojde. To je pro mě lepší varianta. A druhá je špatná, že nepřesvědčí, ale já nechci předjímat, s čím polská strana přijde.

Co by se tedy stalo, kdybyste se neshodli?

Kdyby nás nepřesvědčili, tak pokračujeme dál v tom, co máme teď. V případě, že nás polská strana přesvědčí, respektive doloží ty konkrétní věci, tak jsme připraveni nějakým způsobem omezit mimořádná veterinární opatření.

Vypadá to, že do jednání jdete s optimistickými očekáváními. Z čeho ten optimismus pramení?

Není to ani tak optimismus, ale chci věřit tomu, co slíbil pan ministr. Že předloží všechna opatření. Já v tuhle chvíli nemám důvod polskému ministrovi nedůvěřovat, navíc když to řekl i panu komisaři. Já věřím, že ty důkazy předloží.

Jak je to s českým masem obecně? Je jeho produkce dostatečná, kde ještě máme rezervy?

Co se hovězího masa týče, tak je Česká republika naprosto soběstačná. U vepřového je soběstačnost někde pod 50 procenty, u drůbežího masa je to nad 60 procenty. Myslím si, že u hovězího masa si skutečně stojíme velmi dobře. Problém přesto vidím u obchodu s masem. Cena masa dlouhodobě klesá, takže to je nerentabilní. Ministerstvo zemědělství se proto dlouhodobě snaží podporovat chovatele prasat. I u drůbeže věřím tomu, že je to tady tradice a že produkce půjde nahoru. Samozřejmě to bude trvat delší dobu, není to ze dne na den.

Jak velká stáda by tedy Česko vlastně uneslo?

Já si myslím, že co se týká intenzity na hektar u chovu hovězího, vepřového i drůbežího, tak rozhodně nedosahujeme úrovně jako země na západ od našich hranic. Víc živočišné výroby potřebujeme i kvůli tomu, že by do půdy mělo jít větší množství organické hmoty. Organické hnojivo potřebujeme. Větší intenzitu živočišné výroby by tedy Česká republika určitě unesla, ale důležitá je i otázka odbytu. Snažíme se proto při vyjednávání o nové společné zemědělské politice, aby byla preferována živočišná výroba. Roli hraje i její dopad na krajinu.

Proč tedy vyvážíme kvalitní zvířata a dovážíme méně kvalitní maso třeba z Brazílie? Mimochodem, právě to se dlouhodobě kontroluje, stejně jako nyní to polské.

Je to strašně komplikované téma. Plus minus stejné množství hovězího, kolik se ho zde spotřebuje, vyvážíme ven. Český zemědělec se stejně jako každý jiný podnikatel snaží prodat zboží za co nejvyšší cenu a tak, aby to pro něj bylo efektivní. Protože chov skotu není jednoduchý a je potřeba říct, že čeští zemědělci to opravdu umí, tak logicky prodávají tam, kde je zájem. Z České republiky se vyvážejí živá zvířata, třeba do Turecka a dalších zemí. Skot se do zahraničí vyváží, protože pro zemědělce je to otázka ceny a odbytu. Myslím si, že čeští zemědělci skot produkují skvěle. Kde máme trošku bolavé místo, to jsou porážky a obchodování s masem. Ještě více se to projevuje u vepřového masa, i u drůbežího.

Rozhodují tedy zejména obchodníci...

Jestliže se obchodní řetězce rozhodnou, že budou odněkud dovážet levnější maso, tak prostě budou. Kvalitní maso je stojí větší peníze, a ony se rozhodují podle preferencí na trhu. Takže my maso vyvážíme do zahraničí a sem ho zase dovážíme, nejenom z Polska, ale i z Německa a třeba Nizozemska. Ze zahraničí se hodně dováží hlavně vepřové maso. Zejména se sem vozí přímo určité partie masa, které jsou levnější. Řetězce si vždycky po celé Evropě hledají nejnižší cenu. Přivezou určitou partii – jednou je to krkovice, jindy kýta.

Kvalita jde tedy stranou?

Je potřeba říci, že kdyby se v České republice prodávalo maso od místních zemědělců, tak by se ho převážná část tady spotřebovala, ale je to na spotřebiteli. Proto bych na něj apeloval, aby primárně kupoval hlavně výsekové maso z České republiky. Pomohlo by to nejenom zemědělcům a jejich výdělkům, ale i zaměstnanosti i péči o krajinu.

Již jste zmínil další důležité téma – vyjednávání společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2020. V jakém stadiu nyní jednání jsou a jak se vám daří v boji proti zastropování dotací, které podle vás poškozuje největší zemědělské podniky, tedy i ty české?

První věc je, že Česká republika, stejně jako třeba Francie i některé další země, nesouhlasí s tím, aby byl objem prostředků na společnou zemědělskou politiku omezen. To je základ celého vyjednávání. Až potom se můžeme bavit o zastropování, o propojenosti podniků, o definici skutečného zemědělce. Sporné jsou ale i některé další věci. Proto jsme právě my na poslední Radě ministrů otevřeli téma na zavedení přechodného období. Pozice zemědělského výboru Evropského parlamentu by se měla prezentovat v půlce dubna a my se obáváme, že se ty věci nestačí dopracovat vzhledem k tomu, že přicházejí volby. Takže říkáme: Pojďme prosadit přechodné období. Také proto, aby bylo zajišťováno financování českých zemědělců, aby mohly pokračovat jejich projekty.

Volby nových poslanců Evropského parlamentu budou na konci května. Takže očekáváte, že definitivní rozhodnutí o společné politice padne, až začne fungovat nová Evropská komise?

Těžko teď odhadovat, protože si myslím, že možné je úplně všechno. Nicméně vzhledem k tomu, jak je to nyní nastaveno, se obávám, že se to už nestihne a bude se to muset dojednat až v dalším období.

Nemohl by se v tom případě s novým Evropským parlamentem i novou Evropskou komisí změnit celý přístup ke společné zemědělské politice?

Jak už jsem říkal, možné je úplně všechno. Debata probíhá a uvidíme, jak to dopadne. Když říkám, že se zastáváme zájmů České republiky, tak nejde o to, že bychom se zastávali velkých podniků. Obecně říkám: zastáváme pozici, aby zastropování bylo dobrovolné, aby byla dobrovolná i definice zemědělce. Chceme vázané podpory, abychom mohli víc podporovat živočišnou výrobu, různé speciální plodiny a další věci. A kromě zavedení přechodného období je pro nás velmi důležité i zjednodušení zemědělské politiky. Aby zemědělec tolik nepapíroval, aby to měl prostě jednodušší než dnes.

 

Pokračování je zde: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/vystoupeni-v-mediich/rozhovor-s-ministrem-zemedelstvi-o-mase.html

 

Vložit komentář ke článku


Partneři Zemědělského svazu ČR: