Sociální zemědělství – poznámky z konference

Pojem sociální zemědělství rozebírali řečníci ze všech možných úhlů pohledu. Jak sociální může zemědělství být, aby ještě stále bylo zemědělstvím? Bude sociální podnik víc sociální, nebo víc zemědělský? Sociální bylo zemědělství přece odedávna?!

Zákon o sociálním podniku nabude účinnosti v lednu 2025. Otázek vyvstalo v průběhu konference mnoho, a ne na všechny měl hned každý jasnou odpověď. Shrnujeme to nejdůležitější, co na konferenci pořádané Zemědělským svazem ČR zaznělo.

Konferenci zahájil předseda Zemědělského svazu ČR Ing. Martin Pýcha. Na úvod vysvětlil, že sociální zemědělství je téma, které se týká i produkčních podniků, byť to možná někoho překvapí. Vždyť právě moderní, konkurenceschopný, v krajině hospodařící podnik může být sociální! Jde jen o to, jak vybalancovat všechny tři role, které zemědělství má: roli ekologickou (správa krajiny, emise skleníkových plynů, biodiverzita), s rolí ekonomickou (produkce cenově dostupných a kvalitních potravin a surovin) a sociální. O sociální roli se moc často nehovoří, a když už, tak ve vazbě na zaměstnavatelskou roli. Přitom družstvům je vlastní odjakživa, protože družstevnictví je sociální ze své podstaty.

Neméně důležitá je i role zemědělců na venkově: podpora spolků, kultury, budování infrastruktury, služby, poskytování stravování ve vlastních jídelnách, čerpací stanice, obchody, prodejny ze dvora, podpora ochránců přírody, hasičů atd. Je toho mnoho. Ročně na tyto aktivity vydají členové ZS ČR podle průzkumu ZS ČR více než čtvrt miliardy korun ročně, což není na podporu komunitního a sociálního života vůbec málo.

Když se manažerů v zemědělských podnicích zeptáte, co to je sociální zemědělství, odpovídají dvěma způsoby. Levné obědy pro své zaměstnance i širokou veřejnost, plyn z bioplynových stanic obci, pořádání dnů otevřených dveří, práce s hůř integrovatelnými lidmi, integrace vězňů, akce pro děti – to všechno berou jako běžnou součást své činnosti a neuvědomují si ani, že tyto činnosti lze také charakterizovat jako sociální zemědělství.

Druhá skupina podniků vnímá sociální zemědělství až díky MZe, které tuto funkci zohledňuje ve svých dotačních titulech. Podniky se tedy začínají ptát, o co jde? Dokáží skloubit produkční roli s rolí sociální tak, aby byly konkurenceschopné? otevřel konferenci otázkou Martin Pýcha.

Na téma Výzvy a příležitosti v sociálním zemědělství promluvili ve společné prezentaci Mgr. Radek Holomčík (náměstek MZe) a doc. Ing. Jan Moudrý, Ph. D. (předseda rady Asociace sociálního zemědělství, z. s. / Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích). Radek Holomčík uvedl své vystoupení historickým exkurzem. Podle něj sociální zemědělství není žádná novinka. Nejde v něm o nic jiného než o návrat k tradici, k tradičnímu principu „normální je neplýtvat“ (tzv. cirkulární ekonomika) a ke konceptu „vesnice se postará“ (o hendikepované, znevýhodněné na trhu práce). MZe si uvědomuje, že pro řadu provozů toto nemůže být udržitelný model z toho důvodu, že stojí na příliš mnoha nových technologiích. Ale zemědělství je pestré stejně tak, jako je pestrá krajina nebo způsoby hospodaření. Do budoucna by sociální zemědělství mělo být významným dílkem celého oboru zemědělství.

Docent Moudrý z Jihočeské univerzity k tomu dodal, že se předpokládá, že tato činnost bude mít, byť bude okrajová, významný dopad do sociální sféry. Ač zákonem nelze nastavit a myslet úplně na vše, nový koncept sociální farmy je důležitý pro to, aby na něj bylo možné poskytovat podporu. Uvedl také, že si uvědomuje, že do jeho definice se určitě nevejdou všichni. Pozitivní bude i terapeutický dopad tohoto konceptu do společnosti. Radek Holomčík dále zmínil, že sociální zemědělství se může podílet i na vzdělávání.

Kolik subjektů nyní na MZe evidují jako „sociálních“? Nemají kompletní data z důvodu, který uvedl Martin Pýcha výše – řada subjektů si své sociální činnosti vůbec není vědoma. Na MZe registrují 100 podniků, které mají za sociální, z toho 40 nejsou registrovaní zemědělci, ale zemědělství mají jako doplňkovou činnost (pro terapii), a tudíž nenaplňují definici sociálního podniku. Jde o podniky víc sociální, kterým je zemědělská činnost spíš kulisou.

Cílem MZe je propojovat ty subjekty, které by mohly být sociální, s těmi, kteří by měli zájem se do takové činnosti zapojit (tj. zemědělci vs. sociálně znevýhodnění, místní komunity, hendikepovaní apod.). Docent Moudrý uvedl jako jeden příklad za všechny farmu na pěstování levandule. Samozřejmě jde o okrajovou činnost (levanduli nemohou pěstovat všichni). Na farmě se kromě pěstování levandule ale věnují i dalším aktivitám (nabízí rukodělné produkty, ubytování apod.). Sociální farma předpokládá víc kombinovaných hodnot – nejde jen o to, že zde spotřebitel najde lokální produkt, ale přidanou hodnotou bude např. značka bio (což ovšem ne každý běžný spotřebitel ocení). Radek Holomčík zdůraznil, že MZe záleží na tom, aby veřejnost pochopila, co to sociální zemědělství je a co na něm tedy má oceňovat (v čem ta přidaná hodnota tkví).

Docent Moudrý představil na závěr prezentace potenciální modely: farma jako domov pro seniory (funguje v Německu); vzdělávání na farmě – faremní školy a školky (Německo); mimoprodukční funkce farem (Rakousko, Holandsko) – děti tu jsou ve styku se zvířaty, vyjedou si sem s rodiči „pohrát si“, rekreační funkce; družstevní modely hospodaření (Itálie).

Radek Holomčík uzavřel svou prezentaci tím, že založení sociálního zemědělství je podmíněno zaprvé nastavením legislativy, dále komunikací směrem k zemědělcům i k veřejnosti, a konečně také správným nastavením formy podpory. Tím vším se na MZe zabývají.

Martin Pýcha se ujal slova a vyjádřil obavu, aby nebyla definice sociálního podniku pojata příliš úzce. Výsledkem by nemělo být, že sociální funkce zastíní funkci produkční. Zemědělské podniky zaměstnávají nejenom hendikepované, ale i lidi, kteří na venkově / v daném regionu žijí – dávají tím jejich životu smysl. I to je funkce sociálního zemědělství, připomenul pan předseda.

V rámci diskuse vystoupil s další obavou Ing. Jaroslav Trnka, předseda ZOD Kolinec. Vrátil se k myšlence družstevnictví, kterého si z důvodu zprofanovanosti tohoto pojmu nevážíme, a řekl, že nemá obavu o sociální aspekt zemědělských podniků; tak ostatně fungovala vesnice vždycky... „Ale mám obavu o zemědělství jako takové. Konkrétně o družstevní zemědělství. Na základě zejména nově nastavených dotačních podpor (redistributivní platby atd.) dochází k nerovnoměrné podpoře podnikání v zemědělství, což způsobuje, že enormně roste zájem nových mladých zemědělců o zemědělskou půdu a současné zemědělské podniky o ni tím pádem přicházejí,“ vysvětloval pan předseda.

„Navíc obchod se zemědělskou půdou není dostatečně legislativně chráněn proti spekulantům, a tak dochází těmito osobami ke skupování značného množství zemědělské půdy. To se pak odráží v ceně pachtovného, protože tato skupina majitelů již nehledí na místní ceny nájemného, ale požadují nájemné vyšší, než je v lokalitě běžné.

Nemohu se zbavit dojmu, že na družstevní zemědělství MZe zapomíná. Přitom družstva v ČR zaujímají značné procento zemědělských podniků, které vyrábí značný objem potravin. V podstatě jde o to, aby zemědělská družstva mohla v budoucnosti fungovat – vyrábět potraviny. Aby družstevní zemědělství bylo podporováno stejnou měrou, jako je podporováno zemědělství v EU tak, aby bylo konkurenceschopné. A sociální aspekt prosperujících zemědělských družstev je pak jejich příjemný bonus,“ vysvětloval panu náměstkovi a panu docentovi Ing. Trnka ze ZOD Kolinec.

Na téma Sociální zemědělství a ekonomická udržitelnost promluvil Mgr. Tomáš Chovanec (Asociace sociálního zemědělství, z. s.). Jak tento koncept vnímají oni? Jako způsob, jak dát hendikepovaným / sociálně znevýhodněným práci (dostat je na trh práce) a při tom rozvíjet své další činnosti. „Naše sociální systémy se starají o to, jak tyto lidi připravit na práci. Zato my se zajímáme o jejich zaměstnávání, tj. aby vůbec byla pracovní příležitost pro různé pracovní skupiny!“ uvedl.

Vysvětlil také dva zcela odlišné přístupy / modely sociální farmy. Jsou farmy, které zapojují znevýhodněné osoby do svého stávajícího provozu; a pak jsou farmy, které teprve vznikají s cílem být sociální. A právě druhý přístup se neobejde bez systémové podpory.

Při tom všem musí dávat smysl ekonomická efektivita farmy. V projektu, kterým se sociální farma teprve zakládá, musí být zohledněno nejenom využití zemědělských ploch a hospodářských zvířat, ale zohlednit musí i optimalizaci pracovní síly (např. zaměstná-li někoho nezaměstnatelného, jak u něj obnovit pracovní návyky?). Další otázkou je sociální odbornost. Potřebuje zemědělec zaměstnávající někoho se sníženými rozumovými schopnostmi sociálního pracovníka (odborníka), který mu řekne, že v tomto případě dosáhne tento člověk toho a toho maxima? Někdy ano, a někdy vůbec ne. I to je potřeba vzít v potaz.

Tomáš Chovanec vidí dva druhy přístupů k sociálnímu zemědělství. (1) Lidé se sociálním cítěním, kteří chtějí pomáhat lidsky, a (2) zemědělci se sociálním cítěním, kteří chtějí pomáhat přes zemědělství.

Jak sociální farmu financovat? Nic nového na tom nejde vymyslet – příjem mohou tvořit jednak dotace a jednak vlastní příjmy z podnikání. U farmy, která vznikla s cílem sociální pomoci, bude nutností diverzifikovat své aktivity (prodej zemědělských produktů, terapeutické služby, prodej suvenýrů, agroturistika, dobrovolnická spolupráce, KPZ – komunitou podporované zemědělství) a těmito aktivitami své podnikání podpořit. Sociální farma se nebude moci zabývat výlučně jenom zemědělskou činností, ale podrží ji i její mimoprodukční aktivity. „Zemědělec, který bude chtít udržet svou produkci, by mohl z tohoto modelu odejít, protože ho nemusí shledávat jako udržitelný...“ končil svou prezentaci Tomáš Chovanec a slovo si vzal pan předseda ZS ČR.

Martin Pýcha vysvětlil postoj produkčních zemědělců. Není to tak, že hospodaří s jediným cílem – generovat zisk. Chtějí prostě jenom přežít! Vždyť v družstvech ručí za hospodaření svým majetkem. „Diverzifikace je určitě důležitá, ale do sociálních služeb? To je v zemědělství opravdu novinka. Podle mne není funkční varianta, aby zemědělec dělal zemědělství jako doplněk. Pak už to podle mne není zemědělec,“ zamýšlel se Martin Pýcha.

Na konferenci dále vystoupil Václav Běťák, který představil konkrétní příklad propojení sociální a zemědělské sféry na Domově sv. Anežky, o. p. s. Domov funguje už 25 let a sídlí v Týně nad Vltavou. „Sociálně podnikáme,“ charakterizoval činnost Domova Václav Běťák. „Dáváme lidem s různým zdravotním postižením práci (máme různé integrační díly, např. truhlářská dílna, sekací dílna, chov ovcí, šijeme peřiny, oblečení) a poskytujeme jim sociální služby (sociální rehabilitace – čtení, psaní, stolování; soc. terapeutické dílny k procvičení jemné motoriky; podpora samostatného bydlení).

Jak propojují sociálno se zemědělstvím? „Sídlíme na statku, a tak se nám občas podaří dostat klienta do jiného sociálního podniku. Dva roky jsme například uklízeli ZOO v Hluboké/Vlt. a naši klienti tam zůstali, i když výběrové řízení pak vyhrála jiná uklízecí firma. To pro nás byl velký úspěch,“ vyprávěl Václav Běťák. Zemědělství chápou v Domově sv. Anežky jako terapii – škála jejich činností je velmi pestrá. Přeměnili např. hnojiště v Anežčinu zahrádku a na vyvýšených záhonech vypěstovali mnoho zeleniny a bylinek. Práci s hlínou tady berou za přirozenou. Z této činnosti jim plyne i ekonomický aspekt a viditelné výsledky jsou pro klienty velkou motivací. Vidí, že ze semínka vyroste něco, co se dá prodat. Z klientů Domova jsou rázem „zemědělci“ (!) ne „ti, co hrabou listí“. „A tomu říkáme integrace. Postiženým totiž dává práce v zemědělství smysl!“ uzavřel za hlasitého potlesku svou prezentaci Václav Běťák.

Terezie Daňková, majitelka ranče v Hoslovicích, představila svou vlastní zkušenost se sociálním provozem farmy. Dveře její farmy jsou otevřené lidem, které by na trhu práce nenašli uplatnění, ať už kvůli různým závislostem, psychickým problémům nebo se cítí vykořeněni ze své vlastní rodiny. Největším problémem je podle ní práce s lidmi v exekuci, protože ti potřebují komplexní pomoc. „Chtěla bych, aby sociální zemědělství fungovalo i na menších farmách, které se na to nezaměřují. Netlačme ale do něj všechny zemědělce. Vždyť postarat se o život na vsi bylo a je zemědělcům přirozené. Nedělme prosím farmy na (1) farmy a na (2) sociální farmy. Sociální práci děláme v určité míře všichni!“ řekla Terezie Daňková.

Ze své vlastní zkušenosti ví, že pomoc potřebuje z druhé strany. „Pomohlo by mi, abych měla ve chvíli, kdy péče o člověka překročí mou lidskou, intelektuální nebo psychickou kapacitu, možnost zavolat někomu o radu/pomoc. Protože vy máte toho člověka 24 hodin u sebe, jste s ním pořád,“ popsala svou zkušenost Terezie Daňková.

Ondřej Závodský JUDr., Ph.D. (MPSV) vysvětlil, jak vypadá příprava legislativního ukotvení sociálního podnikání v ČR. Uvedl, že cílem MPSV není zákon sepsat, ale podrobně ho vydiskutovat tak, aby pomáhal podnikatelům v sociálním zemědělství. Zákon o sociálním podniku byl v září 2023 předán legislativní radě vlády ČR a předpokládaný termín jeho účinnosti je leden 2025. Zákon je postaven na tvrdých číslech a povinnostech a definicích pojmů. „To jinak se zákonem nejde,“ vysvětlil Ondřej Závodský.

Zákon přináší definici sociálního podniku, jehož definují znaky i povinnosti. Povinnosti jsou takové, že má dosahovat společensky prospěšného cíle; přerozdělovat 50 procent zisku na podporu a rozvoj cílové skupiny; má zaměstnávat stanovený okruh a počet osob se specifickými osobami (zdravotně postižené, dále osoby se všemi různými druhy sociálními znevýhodněními – lidi v exekuci, zajišťovací detence, po výkonu trestu, bez přístřeší, bez vzdělání).

Zákon dělí sociální podnik do čtyř modelů. (1) Do prostupného modelu sociálního podniku, který pomůže klientovi dostat se na trh práce; dále je tu (2) stabilizační sociální podnik – zaměstná zdravotně postižené, 55+ apod.; (3) smíšený model, ve kterém se budou oba předešlé přístupy snoubit; a (4) sociální farma, jejíž definice je prozatím definována vágně a je předmětem diskuse MZe a MPSV.

Registraci sociálních podniků má vést MPSV (gestor). Počítá se s vymezením osob se slabým / těžším sociálním znevýhodněním. Zvažuje se i o zavedení motivačního příspěvku pro případ, že sociálně znevýhodněná osoba následně uspěje na trhu práce. Uvažuje se i o tom, že bude možné veřejné zakázky zadávat zjednodušeně sociálním podnikům.

Ing. Eva Kučerová, Ph.D. (Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze) prezentovala své postřehy ze zahraniční cesty po farmách se zaměřením na sociální zemědělství. Představila různé formy a různé přístupy sociální pomoci s využitím zemědělství v zahraničí. Překvapivé bylo třeba už jen to, že cílovou skupinou pro sociální zemědělství v zahraničí jsou prostě jenom „venkované“. Na farmě v Německu se setkala spíš se zahradou než s farmou. Zahrada zaměstnávala učně – mladé lidi – s různými psychickými problémy. Šlo tady o spolupráci zahradníků a speciálních pedagogů.

Jiná farma v Německu měla svou zaštiťující organizaci a byla zaměřena na produkci (slepic, ovcí, býků), kterou si i sami spotřebovávali. Bylo zjevné, že za existencí tohoto typu farmy stojí politika. Šlo o jakousi ambulantní sociální službu postiženým.

Další farma v Německu se orientovala na bioprodukci. Zaměstnávala přes 100 klientů a 100 zaměstnanců. Místo bylo určeno pro lidi se závislostmi, kteří se sem přesunuli z města. Neměli speciálního pedagoga a šlo spíš o sebe očišťující práci na sobě.

Na farmách v Holandsku se Eva Kučerová setkala s různými formami farmaření, ať už šlo o malá rodinná hospodářství, do nichž lidé/senioři přijížděli jako do denního stacionáře; o komunitní farmu/zahradu vnořenou v přírodě a zároveň ve městě, která sloužila jako místo setkávání lidí s obtížemi psychického charakteru; nebo o chráněné dílny (dřevařské, svíčkárna, brašnářství).

Na závěr svého příspěvku vyjádřila Eva Kučerová myšlenku, že pokud u nás má dojít k proměně středního školství, tak potřebujeme využít zemědělských praxí a exkurzí na farmách / zemědělských podnicích. V zahraničí viděla, jak obrovský potenciál toto může být – což si u nás bohužel zatím moc neuvědomujeme.

Slova se ujal Martin Pýcha, který k této myšlence dodal, že Zemědělský svaz ČR se tímto problémem velmi aktivně zabývá a snaží se změnu a proměnu středního školství iniciovat. Toto téma by však vydalo na další celou konferenci, povzdechl si na závěr pan předseda.

***

Konferenci uspořádal Zemědělský svaz ČR v kruhové hale ČZU 25. října 2023 na podporu sociálního dialogu a náklady na konferenci budou hrazeny z prostředků na sociální dialog v roce 2023 dle § 320a zákoníku práce.

***

Na úvodní fotografii je (zleva): Martin Pýcha, Radek Holomčík, Jan Moudrý. Foto: Alena Bečková

***

Připravila: Pavlína Havlová