Stanovisko Zemědělského svazu ČR k návrhu věcného záměru zákona o účetnictví

včetně Závěrečné zprávy zhodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA) a Zprávy zhodnocení korupčních rizik (CIA)

1)  Vazba na zákon o dani z příjmu

str. 46, bodu I.1.viii. – Použití mezinárodních účetních standardů

Navrhujeme navázat daňový základ (dan z příjmu) na výsledek hospodaření podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví ve znění schváleném pro Evropskou unii (dále jen IFRS-EU) . Podporujeme tedy opuštění stávajícího stavu, kdy účetní jednotky s IFRS-EU musely přetransformovat hospodářský výsledek dle IFRS-EU na výsledek hospodaření podle českých účetních předpisů (dále jen CAS), který je následně základem pro  daň z příjmu.

Odůvodnění:

IFRS-EU jsou dle našeho názoru mnohem podrobnější  a propracovanější než CAS (jako přiklad uvádíme např. oblast leasingu, zachycování výnosů ze smluv se zákazníky, stanovení funkční  měny, atd). Sestavený výsledek hospodaření dle IFRS-EU poskytne relevantní údaje nejen externím soukromým uživatelům (vlastníci, věřitelé), ale i státu a to prostřednictvím Finanční správy a může se tedy stát dobrým a spolehlivým základem daně oproti hospodářskému výsledku dle CAS na základě sestavených převodových můstků.

2) Dobrovolné použití IFRS-EU

Ke str. 40 až 47 K bodu I.1.vii – Rozsah vedení účetnictví

                           K bodu I.1.viii - Použití mezinárodních účetních standardů

Navrhujeme doplnit, aby mohly dobrovolně účetní jednotky z podnikatelského sektoru (malé, střední, velké) používat IFRS-EU, tedy mimo účetních jednotek, které budou používání IFRS-EU povinně.

Odůvodnění:

Připravovaný zákon o účetnictví (k dnešnímu dni zpracovaný záměr) by měl umožnit účetním jednotkám z podnikatelského sektoru umožnit dobrovolný přechod na vyšší standard účetních předpisů (IFRS-EU). Tyto standardy dle našeho názoru posílí konkurenceschopnost podnikatelů (účetních jednotek) a rovněž jim může usnadnit přístupy na zahraniční trhy.  Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je třeba být pro obchodní partnery, stát, popř. investory (ať stávající nebo potenciální) čitelní a srozumitelní. Sestavené účetní závěrky podle IFRS-EU k tomu zcela určitě přispějí (výrazně vyšší objem zveřejňovaných informací než dle CAS). Dále umožní uživatelům mezinárodní srovnávání. Z druhé strany pak tedy účetní jednotky nebudou diskriminování použiváním CAS oproti IFRS-EU. Pro podporu je třeba uvést, že na straně č. 46, 2.odstavec, je uvedena citace pracovní komise Legislativní rady vlády pro právo veřejné II č.177a ze dne 18.11.2014, z kterého vyplývá, že komise také podporuje rozšíření užívání IFRS-EU i pro další účetní jednotky. Dále uvádíme skutečnost, že dřívější zavedení IFRS-EU do širší praxe účetních jednotek přispěje ke zvýšení odborných znalostí účetních pracovníků (nyní vysoké školy IFRS-EU v ČR vyučují, je k dispozici dostatek odborných seminářů a školení, IFRS se stávají více komplexnější, rozsáhlejší a dřívější zavedení do širší praxe tedy umožní jejich aplikaci, současně se zvýší počet pracovníků, kteří budou IFRS-EU používat, pracovníci budou mít možnost průběžně a z dlouhodobého pohledu zvyšovat svoje znalosti v oblasti IFRS-EU ve prospěch účetních jednotek, které je povinně nebo dobrovolně budou používat).

3) Rozvahový den

str. 53, K bodu II.1.ii. – Rozvahový den a bodu II. 1.iii. Vymezení druhů účetní závěrky

Navrhujeme upravit text o vymezení rozvahového dne takto:

„Rozvahovým dnem se rozumí den, ke kterému končí účetní období a sestavuje se účetní závěrka.“

Odůvodnění:

Dle našeho názoru je rozhodující, že jde o poslední den účetního období, tzn. den, ke kterému se sestavuje účetní závěrka za dané účetní období. Stávající znění, které odkazuje při sestavení účetní závěrky na „uzavírání účetních knih“ je již zastaralé.

4) Metody konsolidace

str. 59, K bodu II.2.v. Metody konsolidace

Navrhujeme, aby pro sestavení konsolidované účetní závěrky byla povolena pouze plná metoda (mateřské a dceřinné podniky),  dále navrhujeme vypustit metodu poměrné konsolidace, metodu ekvivalence navrhujeme označit jako metodu pro ocenění vybraných účastí (nekonsolidovaných) vykázaných v konsolidované účetní závěrce.

Odůvodnění:

Dle čl. 26 směrnice 2013/34/EU je použití poměrné konsolidace na rozhodnutí (v pravomoci) členského státu. V IFRS-EU je využívání poměrné metody již vypuštěno. Podle platných IFRS-EU není metoda ekvivalence konsolidační metodou (postupem, který odpovídá plné metodě konsolidace), ale metodou ocenění nekonsolidovaných účastí vykázaných v konsolidovaných účetních závěrkách. Pokud tedy bude využit v novém zákonu o účetnictví a navazujících právních předpisech výše uvedený návrh z pohledu sestavení konsolidovaní účetní závěrky a metod, bude tento stav v českých předpisech v souladu s metodami podle IFRS-EU. Z druhé strany nedojde k nesouladu se směrnicí 2013/34/EU, národní možnost k poměrné metodě nebude pouze využita. Označením metody ekvivalence za postup ocenění bude zajištěn soulad se směrnicí 2013/34/EU, neboť tato směrnice metodu ekvivalence nepovažuje za metodu konsolidace, ale za metodu pro ocenění nekonsolidovaných účastí vykázaných v konsolidované účetní závěrce.

5) Audit

str. 72, K bodu VIII. Audit  

Navrhujeme snížení rozsahu auditu malých účetních jednotek

Odůvodnění:

Věcný záměr předpokládá v oblasti povinného auditu zachování stávajícího stavu. Podle platného zákona o účetnictví je povinný audit stanoven u  subjektů veřejného zájmu, velkých účetních jednotek, středních účetních jednotek a také u řady malých účetních jednotek. Směrnice 2013/34/EU (čl. 34) povinný audit vyžaduje jen u subjektů veřejného zájmu, velkých účetních jednotek a středních účetních jednotek. Podle preambule 43 směrnice 2013/34/EU by „Povinnému auditu by neměly podléhat roční účetní závěrky malých podniků, neboť audit může pro tyto podniky představovat výraznou administrativní zátěž; v případě řady podniků navíc zastávají postavení akcionářů či společníků a členů vedení tytéž osoby, které takové ujištění třetí strany o účetní závěrce potřebují jen v omezené míře.“ Jsme si vědomi toho, že v  preambuli 43 směrnice 2013/34/EU je také uvedeno: „Tato směrnice by však neměla členským státům bránit v tom, aby s ohledem na zvláštní podmínky a potřeby malých podniků a uživatelů jejich účetních závěrek uložily malým podnikům povinnost auditu.“  Věcný záměr nijak nehodnotí, zda stávající přístup, který se navrhuje zachovat i do budoucnosti, tj. povinný audit i u podnikatelů - malých účetních jednotek, je skutečně nezbytný, zda náklady na něho nejsou pro tyto malé podnikatele příliš zatěžující a zda přínosy z povinného auditu účetních závěrek malých podnikatelů převažují nad náklady, které musí tito malí podnikatelé v souvislosti s povinným auditem vynakládat. Věcný záměr ani nijak nezmiňuje, že povinný audit u malých podnikatelů není povinností podle směrnice  2013/34/EU, ale že jde o národní požadavek nad rámec práva EU. Navrhujeme proto povinný audit v případě podnikatelů – malých účetních jednotek nepožadovat, tzn. aplikovat povinný audit jen v rozsahu, v jakém je stanoven v čl. 34 směrnice 2013/34/EU. Audit účetní závěrky v případě podnikatelů – malých účetních jednotek by měl být ponechán na jejich rozhodnotí, neboť tito podnikatelé nejlépe mohou vyhodnotit, zda přínosy auditu jejich účetních jednotek převáží na náklady na tento audit. Pokud obchodní partněři, např. věřitelé malých podnikatelů budou potřebovat pro svá rozhodnutí auditované účetní závěrky těchto malých podnikatelů, nic jim nebrání sjednat si předložení takových informací v rámci vzájemných smluvních vztahů.