Stanovisko ZS ČR ke Zprávě o plnění opatření v boji proti suchu a k zadržování vody v krajině

Zemědělský svaz ČR (ZS ČR) bere předloženou zprávu na vědomí, nicméně konstatuje, že zpráva se nezmiňuje o aktivitách a realizaci opatření v krajině, jako je např. obnova a budování efektivních závlah, podpora budování krajinných prvků, jako jsou remízky nebo biopásy.

V rámci programu Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrže“, jehož předmětem je podpora výstavby nových rybníků nad 2 ha či obnova, rekonstrukci a odbahnění zaniklých rybníků vodní plochy se ukazuje, že finanční alokace je nedostatečná. Ve vyhlášených výzvách je značný převis žádostí nad finančními možnostmi programu. ZS ČR navrhuje, aby finanční alokace byla navýšena, a to již v rozpočtu na rok 2020.

Stejná situace jako z pohledu nedostatku finančních prostředků je u dotačního programu 129 290 „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“. Tento program je zaměřen na výstavbu a rekonstrukci malých vodních nádrží a rekonstrukci drobných vodních toků. I zde převažuje značný převis žádostí nad finančními možnostmi programu a i zde ZS ČR navrhuje, aby finanční alokace byla navýšena, a to již v rozpočtu na rok 2020.

Stejně tak finanční možnosti dotačního programu na podporu výstavby vodárenských přivaděčů jsou omezené a je třeba hledat další finanční zdroje na tyto investiční podpory do vodárenské infrastruktury.

Předložený materiál také neobsahuje přehled, jakým způsobem přispěly a přispívají pozemkové úpravy realizované v rámci Programu rozvoje venkova k boji proti suchu a zadržování vody v krajině.

V předloženém materiálu nám dále chybí informace, jaké aktivity jsou realizovány na podporu rekonstrukce, oprav a modernizace odvodňovacích zařízení s cílem zavedení regulace odtoku ve stávajících systémech. Tato regulace by za suchých období mohla umožnit uplatnění „podzemního podmoku“ v okolí odvodňovacích zařízení a přispět ke zlepšení půdní vlhkosti ve prospěch plodin. V ČR jsou na více jak jenom mil. ha z.p. vybudována meliorační zařízení, která jsou součástí pozemků a tedy patří jejich vlastníkům. Od nich není ale možné očekávat, že by z vlastní iniciativy tato zařízení opravovali. Navíc roztříštěná půdní držba víceméně eliminuje možnost realizace oprav těchto zařízení z iniciativy někoho jiného např. zemědělce. Z těchto důvodů je třeba zahájit jednání s dotyčnými skupinami a provést úpravu legislativy.

Zároveň jsme přesvědčeni, že by měl materiál obsahovat očekávaný vývoj realizace opatření v budoucích letech včetně jejich odhadované finanční náročnosti.

Závěrem: Předložený materiál považujeme za nedostatečný a požadujeme ho doplnit vč. informace o ekonomické náročnosti realizovaných opatření.

V Praze dne 6.9.2019