Úvodní stránka > Aktuality

VIDEO: Výbor Zemědělského svazu ČR - Ing. Martin Pýcha - zpráva představenstva, 20.6.2019

21.6.2019
Vystoupení předsedy ZS ČR Ing. Martina Pýchy na 2. zasedání výboru a kontrolní komise ZS ČR.

Komentáře

20:00 22.07.2019 | Tomáš Rýgl

Vážený pane Klozi, na činnosti sdružení Zemědělský svaz ČR se jakkoliv nepodílím a jeho členem nejsem. S úctou a pozdravem, Tomáš Rýgl

Aleš

17:09 17.07.2019 | Kloz

Nemluvíte špatně, jste také svazák?

Podívejme se pravdě do očí (bez předsudků)

18:46 09.07.2019 | Tomáš Rýgl

Vážený pane inženýre Pýcho, Vaší argumentaci lze chápat jako smysluplnou, nicméně se intenzivně opíráte o teorii (respektive čísla pocházející nejen ze zemědělství s akcentem na nebezpečné slovo „průměr“), více než o realitu více či méně subjektivně vnímanou skupinou spoluautorů diskuse, což tuším, že leckoho dnes poměrně silně tlačí do kouta, jelikož mnozí lidé nemají kompletní sociálně-ekonomické povědomí. Jednoduše řečeno jim může chybět přehled v číslech. Vnímání je třeba posunout z roviny širokého záběru, který chápe zemědělství komplexně, na úroveň jednotlivých podniků, což s sebou nese velké diference a naopak. Změny v platech jsou leckdy kosmetické, pokud vůbec jsou. To lze vysledovat v některých zemědělských firmách, osobně jsem se s tímto setkal například v oblasti Posázaví, přičemž netvrdím, že je to doménou jen této oblasti. Vedení některých subjektů si dle dostupných informací od v oné oblasti pracujících lidí často věci, lidově řečeno, vykládá po svém. Nelze nevnímat neschopnost managementu některých zemědělských firem, který táhne tyto firmy do míst, kde jsou a tomu odpovídají i jejich hospodářské výsledky. Pomyslnou Achillovou patou jest minimální managerská zkušenost těchto lidí. Zkušenost je bohužel tlačena jen sběrem elementárních dovedností, který v praxi trvá velice dlouho, což nakonec vede ve stereotypní uplatňování zaběhnutých postupů, chuť „učit se“ je v zemědělství stále ne zcela rozvinutým pojmem a často je spíše vynucena situací, než aby byla přirozenou potřebou. Tím se však nechci nikoho dotknout, vnímám postupné zlepšení v této oblasti. Projev tohoto fenoménu však bude citelnější zejména ve spojitosti s průběhem generační výměny. Rozvoj ekonomiky je trendem dalece za hranicí tématiky zemědělství a nutno jej chápat komplexně a v globálním měřítku. O nedostatku pracovních sil na pracovním trhu rovněž nelze pochybovat, nerad bych z toho dělal sociální otázku, nicméně praxe se dnes neukazuje být příliš perspektivní pro zájemce nebo absolventy, jelikož jimi zamýšlené pozice ne vzácně bývají z různých příčin blokovány, mladí posléze nemají, kde se uchytit. Odliv do příbuzných či jiných oborů je pak už jen logickým důsledkem. Proto by stálo za to vyzvat hromadně podniky k řešení příčiny. Práce s potenciálními zájemci je opomíjena. Chybí zde vyladěný systém, počínající atraktivitou oboru již v raných počátcích vzdělávání lidí, nemá smysl řešit pouze vysokoškolskou ekipu. Pomíjím poněkud systém rodinných farem, kde bývá řemeslo předáváno, to je zcela jiná úroveň založená mnohdy na tradičních hodnotách. Zemědělství se postupem času propadlo do potíží v širokém slova smyslu. Nelze říci, že za to mohou jen rodiče, je to systémová otázka, která odráží obraz stavu a mínění společnosti. Stejně tak je třeba si uvědomit, opět celospolečensky, že člověk by neměl být odměněn ani tak dle toho, jakého stupně vzdělání dosáhl, ale co je schopen vytvořit na bázi samostatné práce či v nějaké pracovní skupině. Zemědělec hospodář je hrdý člověk, je třeba ale zapracovat na tom, opět otázka práce s lidmi v tom či onom podniku (zejména poskytnutí pracovních podmínek a přístup vedení – není to jen o platu), aby byl hrdý každý zaměstnanec, jehož pracovní smlouva je obsahově se zemědělstvím spjata, mám na mysli institut vlastního uvědomění. Poté i společnost budu vnímat zemědělce zcela jinak, tedy jako suverénní odvětví. Snad to někomu může znít jako pohádka, nicméně v některých zemích je toto skutečností. Média potřebují dát lidem, co si žádají, to jsou katastrofy s následnou potřebou uspokojení určité potřeby distribuce zlosti směrem k zemědělci, jenž je označen za původce mnoha špatných věcí, počínaje poškozením krajiny a konče „drahými“ potravinami, přičemž toto je zcela iluzorní a hodno vlastního tematického vlákna. Zemědělství je tvrdým businessem, kde více než kde jinde máte jistotu jen v tom, že další rok je značně nejistý, přičemž pojištění není spásou. Je třeba si uvědomit sadu činitelů působících na zemědělce a jejich práci, respektive na výsledek jejich snažení. Daný výčet by v mnoha položkách bylo možné opatřit poznámkou „N“ s významem „neovlivnitelné“. To, zda přijde náhlá změna v povětrnostních podmínkách nelze ovlivnit. Lze sledovat trend v proměnlivosti počasí během let, lze se v rámci možného přizpůsobit. Bouři však nepředpovíte, a pokud za zemědělce sklidí krupobití, nelze nic než se vzchopit a pokračovat dál. Taková je realita. Otázka financování provozu a navíc ještě podpory rozvoje firmy je opět samostatným tématem. Ve zkratce řečeno, zemědělství není automobilový průmysl, neodbývá se pod střechou, nemá předem stanovený plán, není kryt dokonalou finanční podporou investorů. Zemědělství lze s nazvat nadsázkou, za níž se omlouvám, adrenalinovým sportem. Není pro každého. Pro úspěch v tomto oboru v dnešních podmínkách potřebujete opravdu mnoho a nejen štěstí.

Reakce na reakce

14:50 09.07.2019 | Martin PÝCHA

Dobrý den pane Slámo a ostatní, nejprve se omlouvám, že reaguji až nyní na Váš dotaz, včera jsem se vrátil z dovolené. A nyní k Vašemu příspěvku resp. k uvedenému nárůstu mezd. O tom, že se v posledních letech zvyšují mzdy v celém hospodářství asi nemusíme diskutovat. Jen za rok 2018 vzrostla průměrná mzda u nás meziročně o 8,1 % na 31 885 korun. Hranice 32 000 Kč byla překonána v prvním kvartálu 2019 v a to na 32 466 Kč/měsíc. To je dáno, jak jistě víte, dvěma faktory, nedostatkem pracovníků na trhu práce a ekonomickým růstem. S tímto růstem se snaží držet krok také zemědělci. Meziroční mzdové navýšení v celém sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství bylo v roce 2018 mírnější a to o 6,7 %. V uzavřené kolektivní smlouvě na rok 2019 jsme akceptovali zvýšení minimálních mzdových tarifů v zemědělství o 6,5 % u měsíčních tarifů a 8,4% u hodinových tarifů. Samozřejmě, že si většina zemědělců velmi silně uvědomuje důležitost a význam kvalitních zaměstnanců. A přes klesající ziskovost českého zemědělství v posledních letech tak mzdy v zemědělství rostou. Asi budete namítat, že mzdy jsou v našem zemědělství stále nízké, ale musíte si uvědomit, že přes 61% pracovníků v zemědělství nemá maturitu a to se projevuje ve srovnáních s ostatními sektory. Při porovnání kvalifikovaných pozic ten rozdíl není velký, resp. v některých regionech a u některých podniků platí kvalifikovaným pracovníkům zemědělské podniky dokonce mzdy nad průměrem daného regionu. V evropském srovnání patří Česká republika mezi země s nejmenším rozdílem mezi mzdou v zemědělství a průměrem ekonomiky daného státu. To je mj. dáno tím, že většina našich pracovníků jsou zaměstnanci zemědělských podniků. Napadáte zemědělce, že stále pláčí, ale to musím odmítnout. Zemědělci jsou hrdí lidé a podle své zkušenosti mohu říci, že to, co jim přičítáte není fér. To, že velmi často média hovoří o problémech, jako je sucho, kroupy, špatná úroda atd. tj výsledek zájmu médií. Mnohokrát jsem odmítal rozhovory do médií, kdy od nás chtěli katastrofické informace např. o špatné sklizni. Ale média chtějí informovat a diváci, čtenáři, posluchači si tyto informace žádají. To je realita. To, že jsem o této skutečnosti hovořil ve svém vystoupení na našem jednání směrem k zemědělcům, není pláč, ale konstatování faktu. Také jsem řekl, pokud jste si video dobře prohlédl, "že se s uvedenou skutečností musíme vypořádat". Vytýkáte nám, že „léta zemědělci vydělávali velké částky peněz, nakupovali techniku pro rozvoj firem, nesčetné hektary, mnozí jezdí v luxusních vozech a žijí si nad poměry dalece vzdálené občanovi se středním příjmem“. Zemědělci jsou podnikatelé a jako každý jiný podnikatel, musí investovat do strojů a technologií, do rozvoje firem. Musí kupovat půdu, protože je to základní výrobní faktor, stejně důležitý, jako jsou zaměstnanci. Bez půdy, budou všechny jiné investice, a to i investice do zaměstnanců, zemědělcům k ničemu. Naopak čeští zemědělci museli a stále musí dohánět nedostatek investic do strojů a technologií daný tím, že po transformaci na začátku 90.let zemědělské podniky vyplácely a některé dodnes ještě vyplácejí transformační podíly a naopak nově začínající soukromí zemědělci začínali téměř z ničeho. Tj. obě skupiny zemědělců byly hluboce podkapitalizované. Já neznám mnoho zemědělců, kteří si žijí nad poměry. Naopak si myslím, že většina z nich by si za svou práci zasloužila větší ocenění. Ale pokud je někdo úspěšný, není třeba mu závidět, ale naopak ho ocenit. Prosím, přejme jim to. Pokud má ale kdokoliv pocit, že se zemědělci válí v penězích může jít sám do zemědělství podnikat a zkusit si to, na vlastní kůži a na vlastní riziko. My ho rádi mezi sebou uvítáme.

Pravdou se šetří, nebo ne?

13:58 08.07.2019 | Karolína Krátká

Zřejmě je žádoucí jen zemědělská lobby, křik, popřípadě žebrání, ale pořádná a smysluplná práce a argumentace, to nikoliv. Pravdu nemusíme znát, to není potřeba a dost možná to není ani žádoucí. Jistě se zde dočkáme nějaké veřejné zloby a kdo ví, možná i pan předseda napíše několik vět, aby zamezil těmto kacířským myšlenkám. Pane předsedo Pýcho, máte slovo.

dovětek

13:21 08.07.2019 | Karel Vostrý

A kdyby to šlo, tak veřejně a pro všechny. Rádi si to přečteme.

Co na to řeknete, pane Pýcho? Je tomu tak?

13:19 08.07.2019 | Karel Vostrý

Tento komentář by si zasloužil vyjádření, nemyslíte, pane inženýre Pýcho? Jistě k tomu máte co říci...

Reakce na rostoucí náklady (platové ohodnocení)

21:23 29.06.2019 | Jan Sláma

Vážený pane inženýre Pýcho, dovolím si zareagovat na poněkud smutnou verzi, samozřejmě značně pokřivenou, reality bytí zemědělce, kterou zmiňujete ve svém projevu. Téma: Mzdové náklady zaměstananců. Položme si otázku: Proč nechtějí lidí pracovat v zemědělství a proč ti, kdo zde pracují, chtějí vydělávat více? Není to o dávno zapomenutých snahách o sociální smír, podívejme se realitě do očí. Není to o zdaleka jen tom, že automobilky pokřivily vnímání výdělku u občanů. Zamysleme se...léta zemědělci vydělávali velké částky peněz, nakupovali techniku pro rozvoj firem, nesčetné hektary, mnozí jezdí v luxusních vozech a žijí si nad poměry dalece vzdálené občanovi se středním příjmem. Lidé dobře vědí, zda se firmám, kde pracují, daří či ne. A v letech ekonomické prosperity by participace zaměstnance na zisku měla být pro zaměstnavatele zásadní otázkou, neboť zaměstnanec je jeho kapitálem stejně tak, jako disponibilní finanční prostředky. Řeči o tom, že firmy nemají na platy lidem, to je jen pokrytectví, alibizmus a lež. A zemědělci pláčí a pláčí, přitom zcela zbytečně. Je třeba s lidmi dobře pracovat, management mnoha podniků je na tom se schopnostmi dalece hůře, než ten poslední a nejméně placený dělník, nad jehož platem vedení firmy roní slzy. Dovolím si to říci zcela otevřeně, mám s tím bohaté zkušenosti.

CZ EN