Videozáznam a poznámky z konference „Fit for 55“ (20. 6. 2023)

Před třemi lety představila Evropská komise novou strategii, jak do roku 2030 snížit v EU emise skleníkových plynů o 55 procent. Cílem tohoto plánu je zabránit oteplování Země. Jde o velmi ambiciózní souhrn legislativních opatření, emisní neutralita by v zemích EU měla nastat v roce 2050.

Jsou stanovené cíle dosažitelné? Co náš čeká a jak se na novou legislativu připravit? Jaké dopady bude mít strategie Fit for 55 na sektor zemědělství? Jak se k této výzvě postavit z pohledu inovací v zemědělství? Na tyto otázky hledali odpovědi mluvčí konference, kterou uspořádal Zemědělský svaz ČR v Obecním domě 20. června 2023.

Přinášíme vám stručné shrnutí toho nejdůležitějšího, co na konferenci zaznělo.

Nenechme se v EU připravit o potravinou bezpečnost (Martin Pýcha)

Konferenci zahájil Ing. Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR, slovy, že cílem konference je upozornit na dopady strategie Fit for 55 do zemědělství, případně na nerealizovatelný časový předpoklad tohoto plánu, nikoli se k němu stavět odmítavě. Zemědělci chtějí být součástí řešení snižování emisi, jen kdyby se i jich někdo zeptal na to, co je a co není (za jakých podmínek) realizovatelné. Naráží totiž často na rozpor mezi předpisem a jeho praktickou proveditelností.

Dále Martin Pýcha uvedl, že pokud se emise skleníkových plynů nesníží celosvětově, zvýšení teploty na Zemi stejně nezabráníme. Upozornil, že EU má na celosvětovém podílu emisí na podíl jen cca 7,5 procent. „Před zemědělci stojí i strategie: biodiverzita, kvalita půdy, eroze, zadržování půdy v krajině, farm to fork, ekologické zemědělství... Hovoří se i o snižování stavu hospodářských zvířat (přežvýkavci), dále je tady téma zákazu orby. Řešení není takto rozmanité a složité zemědělské problémy nelze navléknout do jedné šablony nebo je unifikovat.

Dále Martin Pýcha upozornil na nesystémovost nařízení EK. Chceme snižovat produkci potravin v EU – ale tam má přitom nižší uhlíkovou než produkce potravin mimo EU. Chovy hospodářských zvířat přesouváme jinam, ale bez statkových hnojiv nemůžeme produkovat kvalitní rostlinné potraviny. Zemědělství je komplexní systém, který stojí jak na rostlinné, tak i živočišné výrobě. Byrokracii EU už naši zemědělci ale administrativně často nezvládají.

Čím více bude chtít EU snižovat produkci potravin, tím větší tlak bude na produkci potravin mimo EU (a tudíž i na životní prostředí mimo EU). Zemědělci apel EU neignorují. Uvědomují si ale, že pokud chceme snižovat emise, musíme to dělat v souladu s poznatky o zemědělství a hlavně – neměli bychom se vzdávat potravinové bezpečnosti.

Jak vypadá uhlíkové hospodaření našich zemědělců? Každý zemědělec si sám sleduje uhlíkovou bilanci svého hospodaření. Je problém, že stále neexistuje systémová „certifikace uhlíkové bilance“, upozornil Martin Pýcha. Jakými praktickými způsoby mohou zemědělci snížit emise? Zabývají se tím, že například cukrová řepa dokáže uložit až 40 tun atmosférického CO₂ na jeden ha. Cukrová řepa je v tomto případě vůbec nejvýkonnější plodinou srovnatelnou např. s deštným pralesem. Ale zkouší se i jiné postupy, například ukládání uhlíku při orebním, bezorebním či minimálním způsobu obhospodařování půdy. Zkouší se přidávat aditiva do krmení, aby se snižovaly emise metanu z výživového traktu zvířat.

Řešení podle Zemědělského svazu ČR není ve snižování produkce v EU a odsouvání zemědělství mimo EU, ale snižování emisí, udržování konkurenceschopnosti evropského zemědělství a zachování produkce potravin v EU. Jinak Evropě hrozí, že potraviny z dovozu budou dražší. EK sice navrhuje vydávat uhlíkové kredity na hranicích, aby se vyrovnávala nekonkurenceschopnost evropských zemědělců – prosadí však EU toto uhlíkové vyrovnání na hranicích? ptal se ve svém příspěvku Martin Pýcha.

Bez investic by zemědělci nemohli inovovat, tedy být konkurenceschopní (Tomáš Nejedlý)

Taxonomii v kontextu balíčku Fit for 55 představil Ing. Tomáš Nejedlý, odborník na evropské záležitosti ze Zemědělského svazu ČR. Uvedl, že v zemědělství je klíč, jak redukovat emise ještě více, než jak jsme se o to pokoušeli doposud, a tím klíčem je změna využívání půdy. Rozvíjet se tedy budou strategie jako Carbon Farming, regenerativní zemědělství a další. Otázkou ovšem je, kde na tyto způsoby hospodaření získat finanční prostředky? Získáme je například z emise uhlíkových povolenek, které mají zajistit uhlíkové vyrovnání (z produkce oceli, železa, cementu, hnojiv, hliníku, vodíku, el. energie)?

Tomáš Nejedlý se dále věnoval taxonomii, jejímž cílem je hodnotit investiční záměry (investice). Jak víme, bez investic by zemědělci nemohli inovovat, tedy být konkurenceschopní. Taxonomie klasifikuje ekonomické aktivity na udržitelné, neutrální a neudržitelné. Pro investory by taxonomie měla být zárukou, že se pravidla a podmínky už nebudou měnit. Co se taxonomie pro zemědělství týče, nebyla podle původního návrhu realizovatelná. ZS ČR k ní podal připomínky a docílil toho, že návrh byl odmítnut. Každé pravidlo znamenalo ohromné omezení produkce v zemědělství. (Například: Zákaz hnojení dusíkem (jde o emise dusíku z hnojiv) by se týkal 60 procent půdy v ČR.). Zemědělci chtějí být do taxonomie zapojení, musí být však pro ně splnitelná.

Diskuse: Je způsob, jak podmínky EU prostě neakceptovat?

Odpověděl Tomáš Nejedlý: Taxonomie je systém dobrovolný, zemědělci se do něj nemusí zapojit. Jsou pak ovšem vyřazeni z dotací. Cílem proto je vyjednat a nastavit taková pravidla, která jsou dodržitelná a rozumná, tak aby si zemědělci stále dokázali vydělat. Zástupci České spořitelny reagovali poznámkou, že banky počítají s tím, že budou financovat i ty projekty, které nebudou v souladu s požadavky EU – pokud aktivity zemědělců budou dávat smysl.

EU nemůže čekat, až vůle k ochraně klimatu přijde od asijských států (Vlastimil Zedek)

O reformě evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) hovořil Ing. Vlastimil Zedek z Ministerstva zemědělství (odbor enviromentální a ekologického zemědělství). Uvedl, že revize nařízení EK přišla se zvýšením cíle snížit emise skleníkových plynů (GHG) o 62 % (v energetice a průmyslu). To bude mít dopad i do zemědělství – motorová nafta, zemní plyn, uhlí. Vlastimil Zedek upozornil, že zemědělci, rybáři i lesníci mají možnost být z tohoto systému vyňati.

Došlo k revizi směrnice nařízení o sdílení úsilí (nový cíl pro ČR – snížení národních emisí skleníkových plynů do roku 2030 ze 14 % na 26 % oproti roku 2005). Revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie – dle ní je i tady cíl navýšen na 42,5 % (z celkové energetické energie do roku 2030 má tvořit z obnovitelných zdrojů). Jak toto naplnit? Předpokládá se rozvoj energie z větru a slunce a bude se zvyšovat tlak na produkci udržitelné biomasy z lesnictví a zemědělství. Nový cíl na úrovni EU byl stanoven i v dopravě (jde o snížení emisí skleníkových plynů ze 6 % na 14,5 %). K tomuto bodu Vlastimil Zedek uvedl, že na ministerstvu nepředpokládají rozvoj elektro nebo vodíkové mobility,

Největším emitentem emisí jsou ale jiné kontinenty (nikoli státy), jde zejména o Asii. Vlastimil Zedek upozornil a potvrdil slova Martina Pýchy, že Evropa se na produkci celkových emisí podílí 8–9 procenty z celku. Zdá se tedy, že příspěvek EU v boji proti změnám klimatu nebude zásadní – tak proč je EU tak ambiciózní? Protože Evropané chtějí hrát v tomto tématu vůdčí roli. Jsme pragmatičtí. A určitě nemůžeme čekat, až vůle ke změně přijde od asijských států. Emise skleníkových plynů se prezentuje jako důsledek nárůstu teploty na Zemi (o 2 °C ve srovnání před průmyslovou revolucí). V ČR průměrná teplota už stoupla o 2 °C od roku 1961, tedy problém máme.

Dále zástupce MZe uvedl, že emise v zemědělství už klesly, a to zejména v důsledku poklesu stavů hospodářských zvířat. Podobně jako Martin Pýcha upozornil na to, že zemědělství je příliš složité. Jen těžko v něm lze odhadovat, jak se bude vyvíjet do budoucna. Hlavními emitenty plynu v zemědělství je oxid dusný a metan. Snižování stavu hospodářských zvířat, nakládání se statkovými hnojivy, složení krmiva, zapravování hnojiv do půdy, to všechno jsou důležité faktory, který do vývoje zemědělství vstupují. Vlastimil Zedek apeloval na zemědělce, aby se nebránili výkaznictví, protože sdílení dat je velmi důležité. Uhlíkové zemědělství nese řadu nových otázek: zalesňování, zatravňování, uvádění půdy do klidu, agrolesnictví, bezorebné technologie, využití meziplodin, vyčleňování neprodukčních ploch a krajinných prvků. Lze však ukládat uhlík do půdy nekonečně? Jak ukládání uhlíku do půdy měřit? Nebo uznávat agrotechnické postupy, které uhlík v půdě snižují, jako závazné pro všechny státy EU? Chceme zavést duální využití půdy (zemědělská produkce + využití fotovoltaiky)? To všechno jsou otázky, kterými se na MZe zabývají, ukončil svůj příspěvek Vlastimil Zedek.

Diskuse: Jaký je ekonomický cíl týkající změny klimatu?

Odpověděl Vlastimil Zedek: EU chce podnítit rozvoj zelených technologií. To by pak byl i ekonomický stimul.

Snižovat emise ano. Ale neohrozit při tom výnosy zemědělců (Petr Koňata)

Praktické způsoby dekarbonizace zemědělských podniků představil Petr Koňata, vedoucí projektu Carbon Footprint in farming ze společnosti CleverFarm, a.s. Cílem této společnosti je vést zemědělství k udržitelnosti dostupnými prostředky, a přitom udržovat ziskovost zemědělství. CleverFarm disponuje týmem, který se zabývá počítáním uhlíkové stopy. Jejich přístup je podívat se na farmu z různých úhlů pohledu a na základě analýzy zhodnotit kritické oblasti a zvážit opatření. Tato analýza stojí na sběru dat: kolik podnik spotřebuje hnojiv, kolik chová hosp. zvířat, kolik má strojů/vozů, jaká pohonná paliva a kolik jich spotřebuje, jak hospodaří s energiemi (teplo) a jak se stará o odpad (odpadní vodu). Emise jsou přímé i nepřímé (výroba strojů, výroba hnojiv (ta převyšuje emise metanu!), krmiva apod.

Řešením je podle Petra Koňaty precizní zemědělství (variabilní aplikace hnojiv). N₂O (oxid dusný) se uvolňuje při aplikaci dusíkatých i statkových hnojiv na pole. Takže pokud využíváme variabilní hnojiva (tam, kde je to potřeba; v množství, které je nejnutnější), pak ho také i snižujeme. Řešením je dále predikce výskytu škůdců/chorob, resp. precizní aplikace prostředků na ochranu rostlin. V tomto případě analýza předpokládá monitoring teploty, vlhkosti a napomáhá predikci výskytu škůdců/chorob.

Dalším řešením je i telematika, tj. přesné sledování pohybu strojového parku. Udržování přesných drah, šetření souvratě, vypínání trysek na postřikovačích, méně pojezdů na poli – tím vším se dá ušetřit nafta, tedy CO₂ (oxid uhličitý). Společnost CleverFarm se zabývá i tzv. chytrou závlahou. Ta se v současnosti používá zejména v parcích a hřištích. Stojí na monitoringu půdní vlhkosti a vede k nižší spotřebě vody, kratšímu provozu čerpadel, zdravějšímu životnímu prostředí. Nedílnou součástí hledání řešení je v poslední řadě samozřejmě i jejich vyhodnocení.

Diskuse: Je rozdíl, když používá zemědělec starý Zetor nebo nový JohnDeer?

Odpověděl Martin Pýcha: Emise na výrobu strojů se počítají do průmyslu, neměly by se promítat do zemědělství. Ale lze samozřejmě tlačit na dodavatele, aby k výrobě používali méně emisí... „Vše je velmi úzce provázané,“ upozornil Petr Koňata.

Lze vůbec měřit CO₂ v půdě? Jak?

Odpověděl Martin Pýcha: Zásadní problém je, že každá půda je jiná! Někde je svažitá, jinde pískovcová, jinde erozně ohrožená... Už proto nelze svázat nařízení do jedné šablony.

Možnosti, jak snižovat emise v zemědělství, jsou obtížnější, avšak existují (Michal Daňhelka)

O příležitostech sektoru zemědělství v rámci úsilí o dosažení klimatické neutrality na konferenci mluvil Mgr. Michal Daňhelka z Ministerstva pro životní prostředí (odbor energetiky a ochrany klimatu).

Proč je důležité snižovat emise v zemědělství? Činí 12 % z celkových emisí skleníkových plynů. Problém v rozvojových zemích je nízká produktivita v zemědělství, rychlé využívání půdy a degradace půdy, její rychlé vyčerpání. Cíl snížit emise do roku 2030 se nám oproti roku 2005 navýšil na 26 % (navýšení o 14 %). Dále je tu cíl pro navýšení pohlcování CO₂ v lesích a půdě (potřeba posílit zmírnění kůrovcové kalamity). Na MŽP proto připravují aktualizaci Politiky ochrany klimatu do konce roku 2023 a pracují na rozpracování jednotlivých opatření. Nepředpokládá se v tomto směru posun pro sektor zemědělství.

SZP se ukazuje jako důležitý nástroj pro ochranu klimatu. 40 % jejího rozpočtu by mělo souviset s klimatem. Možnosti, jak snižovat emise v zemědělství, jsou obtížnější, avšak existují. Oproti jiným sektorům jsou zde možnosti přirozené sekvestrace uhlíku (navýšení obsahu půdního organického uhlíku o 1 % zhruba odpovídá sekvestraci 1,5 t CO2/ha/rok a má řadu dalších přínosů).

Pro podnikatele v zemědělství se nabízí příležitost k diverzifikaci aktivit a mitigaci rizik, snižování nákladů a vstupů, zajištění dlouhodobé udržitelnosti včetně adaptace na změnu klimatu, získání náskoku a kompetitivní výhody, budování značky.

Mělo by být vědecky podloženo, zda cíle stanovené EK jsou vůbec dosažitelné (Stefan Meitinger)

Na konferenci vystoupil i Stefan Meitinger ze Svazu německých zemědělců – DBV. Jak se dívá na strategii Fit for 55 on? Tato strategie se netýká jen zemědělství, bude však mít na zemědělce zásadní dopad (produkce dusíkatých hnojiv, transport). Je rozdíl, když na výrobu hnojiv používáte elektřinu, nebo když k jejich výrobě používáte plyn. Vícenáklady každopádně nesou zemědělci.

Strategie Fit for 55 zahrnuje do jednoho sektoru jak obhospodařování půdy, tak i chov hospodářských zvířat. Můžeme být v roce 2035 klimaticky neutrální? Němečtí zemědělci o tom mají pochyby. Stefan Meitinger upozorňuje na problematiku, kterému sektoru se nakonec úspory emisí připočtou (například emise, které vznikají v důsledku výroby hnojiv se nepočítají do zemědělství; redukce emisí, které v zemědělství vzniknou (bioplyn) se připočítávají energetice). O závazcích stanovených EK pochybují i vědci. Můžeme reálně dostat 310 milionů tun skleníkových plynů z atmosféry? Samotné zalesňování není řešením, které by stačilo, míní Stefan.

Momentálně v Německu běží projekt týkající se metod obhospodařování, aby se dalo zjistit, nakolik se daří udržet v půdě dostatek humusu. Zástupce svazu německých zemědělců je proti plánům navyšovat uhlíkové hospodaření. V redukcích je nebezpečí: pěstování nebo výroba ze zemědělství dostane nakonec nálepku CO₂, a naopak produkce bez této nálepky se dostane pod tlak v politické diskusi. Nově přehodnotit bychom měli i metan. Vzniká i z aktivních výkonů v zemědělství (mokřady). Uvažujeme například o zavlažování mokřadů (které jsme dříve vysoušeli, abychom na nich mohli hospodařit!). Jak ale znovu zavlažit mokřady? Není to jednoduché, mokřad se jen tak nepostaví.

Oxid uhličitý se bude vytvářet, i když změníme své obhospodařování. Naším úkolem je dělat změny pro zemědělce atraktivní, nepůsobit ale jako Green Washing. Dále je zapotřebí vybudovat finanční zdroje navíc – jinak nemůžeme dostát závazkům SZP. Někdo humus váže, někdo ho zase uvolňuje...

Stefan Meitinger uvedl, že i němečtí zemědělci stojí za plány na ochranu klimatu, a i oni jsou rádi součástí Green Dealu. Zemědělská produkce však nesmí být narušena kvůli přístupu k ochraně klimatu. V rámci Pařížské dohody bylo stanoveno, že více klimatického výkonu v zemědělství může být v rozporu se zachováním zemědělské produkce. I Stefan Meitinger stejně jako Martin Pýcha upozornil, že EU by neměla ohrožovat svou potravinovou bezpečnost. A dále ne podle něj nezbytné, aby bylo vědecky podloženo, že cíle stanovené EK jsou dosažitelné (s ohledem na jejich časový harmonogram). Neměly by to být cíle jen výhradně politické.

Diskuse: Jak se k těmto změnám staví němečtí zemědělci?

Odpověděl Stefan Meitinger: Ti ani nepostřehli, co se od nich vyžaduje. Zaměstnává je spousta jiných věcí: ochrana rostlin, znovuobnovení přírody, minimalizování emisí čpavku a metanu. Tato nová politika představuje nebezpečí, že zemědělci ztratí ochotu toto řešit. Jen snižování emisí není to nejdůležitější, co zemědělci potřebují řešit. Problémem jsou i rozporné přístupy např. k biomase. Je to obnovitelný zdroj (podle evropské vyhlášky)? Dřevo se už nadále nemá kvalifikovat jako obnovitelný zdroj... Tomu už přestávají rozumět i lesníci.

Německé zemědělství je heterogenní (východ a západ). Někde máme malé podniky (30, 40 krav) a jinde podniky pro 1000 krav. Nové stáje už v Německu nikdo nestaví. Zemědělci se potýkají s nedostatkem krmiv, mají problém s hnojivy, zemědělce odrazují i nároky na welfare zvířat. Např. u krav na mléko jsou velké výzvy – jde o velký zdroj příjmů, který nejde nahradit jiným příjmem, ukončil svůj příspěvek zástupce svazu německých zemědělců.

S každou další reformou SZP požadavky na zemědělce jenom bobtnají (Martin Hlaváček)

O lavině dílčích předpisů, které se na zemědělce z Evropského parlamentu (EP) hrnou, promluvil na závěr konference Ing. Martin Hlaváček, poslanec Evropského parlamentu. Jen velmi málo návrhů EK se stáhlo ze stolu, ostatní předpisy vstupují do praxe. Jak do sebe všechny předpisy zapadají? Naberou přijatelný směr? Je realistické dostat se k cíli v čase a s opatřeními? V EP nepolemizujeme s cílem EK. Ale přeme se o čas a opatření, která považujeme za nerealistická, vysvětloval Martin Hlaváček.

Jak do sebe celá strategie zapadá? Jedna věc je uhlík, který už v atmosféře je. Dokážeme ho odtud dostat? A jiná věc jsou emise, která vznikají. Jak budeme zemědělské činnosti započítávat do vázání uhlíku? Chybí nám k tomu potřebný algoritmus! S meziplodinami máme jinou uhlíkovou bilanci než bez nich... Nejsou očekávání EK přehnaná, ptal se Martin Hlaváček. Vždyť půdu využíváme buď k ukládání uhlíku, nebo k produkci uhlíku. Půl až tuna uhlíku na hektar je až dost – víc se, myslí si Martin Hlaváček, nedá dosáhnout.

Jiná věc je redukci emisí. Tam to dává daleko větší smysl. Ale stále je tu otázka, jak dokázat vyjádřit a certifikátem potvrdit, že se na pozemku dějí dané činnosti podpořené věrohodnou metodikou? Jakým způsobem reálně tohle změřit? Taxonomie, o které mluvil Tomáš Nejedlý, by tu měla být jako pojistka pro to, že skrze financování od bank prostoupí tato strategie i do dalších odvětví.

Podle Martina Hlaváčka směřuje strategie EK k tomu, aby produkty (potraviny) dostaly označení, jakési „planetární skóre“ (eko-skóre), které zohledňuje parametry uvedené ve vyhláškách EK z hlediska zdraví, životního prostředí a welfaru. Taková je podle Martina Hlaváčka vize evropského úředníka. Bude to pro nás akceptovatelné a realistické? S každou další reformou SZP přitom požadavky na zemědělce jenom bobtnají. Chceme to takhle?

Musíme zvažovat kombinaci emisí, biodiverzity a obnovitelných zdrojů. Nejsme autonomní, co se bílkovinové bilance a bilance půdních živin týče. Řešením není ani ekologie. Jak vykompenzujeme bílkovinový deficit? Chceme, aby nám systém dával podmínky, zaškrtl si, že zemědělci je dodržují – a měření si prováděli sami zemědělci? Nebo chceme systém, který bude zemědělce kontrolovat? Zavedeme rating na to, jak a nakolik kdo co plní? Pak by ale odpadla debata „malý“ vs „velký“ podnik. Už by nebyl jediným kritériem „hektar“... Všechny tyto otázky jsou v diskusi, vysvětloval šíři celé problematiky Martin Hlaváček.

Diskuse: Dokáže EU toto ufinancovat?

Odpověděl Martin Hlaváček: Můj osobní názor je, že EU není schopna tyto cíle financovat. Většinový názor (politický i úřednický) je, že SZP je černá díra a stačí na ufinancování všech opatření. Tématem na půdě EP je už i potravinová soběstačnost. Strategie „zdražme všechno, co škodí planetě nebo je nezdravé“ nepovede k tomu, že „to čisté“ se stane levnějším. Jaká bude kupní síla? Obchodníci a maloobchodníci podporují emisní systém – pak ale „zelené“ bude standardem a za „standard“ se nepřiplácí... „Budou se sem dovážet mnohem levnější potraviny, a podle metodik vyrobené s nižší uhlíkovou stopou,“ vyjádřil na závěr diskuse své obavy Martin Hlaváček.

***

Konferenci Fit for 55 uspořádal Zemědělský svaz ČR 20. června 2023 v Obecním domě.