Vyjádření Zemědělského svazu ČR k neoprávněnému hospodaření na půdě

ČR/PrahaZemědělského svazu České republiky se ohrazuje proti tvrzením, že v české republice existuje velké množství zemědělců, kteří neoprávněně hospodaří na půdě, jehož vlastníka nelze jednoznačně určit. O to více nás to mrzí, že s takového tvrzení vytváří negativní dojem, že zemědělci porušují zákon s cílem užívat dotace na tuto půdu. 

V současné době existuje řada užívacích titulů k zemědělské půdě a veškeré tyto užívací tituly jsou plnohodnotnými právními tituly k užívání zemědělské půdy včetně nájemního vztahu dle zákona o půdě.

Zákon o půdě, tj. zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, upravuje nájemní vztah k půdě v ustanovení § 22. Dle tohoto ustanovení nájemní vztah vznikl ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 24. 6. 1991 mezi vlastníkem a dosavadním uživatelem pokud mezi nimi nedošlo k jiné dohodě, tj. typicky pokud mezi nimi nedošlo k uzavření nájemní smlouvy na předmětné pozemky. Základním předpokladem existence nájemního vztahu dle zákona o půdě je tudíž to, že uživatelem je stále původní uživatel ke dni 24. 6. 1991, anebo jeho právní nástupce a v mezidobí, tj. za více než 26 let od nabytí účinnosti zákona o půdě mezi nimi nedošlo k uzavření dohody v podobě typicky nájemní smlouvy.

Předkladatelé nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., ve znění zákona č. 460/2016 Sb. (dále NOZ) dokonce považují nájemní vztah dle zákona o půdě za hlavní užívací titul na základě, kterého užívají zemědělské podniky zemědělskou půdu – viz důvodová zpráva k NOZ.  Rozhodně tudíž nejde o marginální záležitost. Pokud uživatel ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. 24. 6. 1991 stále existuje, pak navíc mohl dát půdu, ke které má nájemní vztah ze zákona do podnájmu i subjektu, který vznikl až po účinnosti zákona o půdě s tím, že dle tehdejší právní úpravy nepotřeboval nájemce k předání pozemků do podnájmu souhlas pronajímatele.  Dále je možné uvažovat o přechodu nájemního vztahu ze zákona v případě koupě celého zemědělského podniku, zde by konkrétní posouzení odviselo od přesného vymezení akvizice v kupní smlouvě, pokud by nově založený subjekt koupil zemědělský podnik se všemi právy a povinnostmi, pak by mohl vstoupit i do práv a povinností z nájemního vztahu ze zákona o půdě přirozeně za předpokladu, že tento nájemní vztah v okamžiku převodu trval.

Dalším velice důležitým užívacím titulem k půdě je nájemní vztah založený dle dřívějšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále OZ) s tím, že dle ustanovení § 3074 odst. 1 NOZ se tento nájemní vztah řídí právní úpravou obsaženou v OZ i po nabytí účinnosti NOZ, tj. po dni 1. 1. 2014.

Pokud užívací vztah k půdě nově vznikl až po nabytí účinnosti NOZ, pak v případě zemědělské půdy je tímto užívacím titulem smlouva pachtovní, neboť právní úprava obsažená v NOZ na rozdíl od právní úpravy obsažené v OZ rozlišuje instituty nájmu a pachtu.  V této souvislosti není od věci připomenout, že vzhledem k tomu, že příslušná právní úprava nepožaduje a ani v minulosti nepožadovala povinnou písemnou formu nájemní smlouvy, připadá do úvahy i existence konkludentně vzniklého nájemního či pachtovního vztahu, který se dle doby svého vzniku řídí buď dřívějším anebo současným občanským zákoníkem. Pokud někdo užívá nějaké pozemky bez písemné smlouvy a za užívání těchto pozemků platí jejich vlastníkovi nájemné nebo pachtovné a vlastník toto nájemné nebo pachtovné přijímá, pak může vzniknout konkludentně nájemní či pachtovní vztah k pozemkům i bez uzavření písemné nájemní nebo pachtovní smlouvy.  V tomto případě jde o jinou situace než je nájemní vztah ze zákona o půdě, dle zákona o půdě vzniká nájemní vztah přímo ze zákona a zde vzniká nájemní nebo pachtovní vztah na základě konkludentního jednání.

Pokud není znám vlastník

Pokud jde o užívání pozemků, jejichž vlastník není znám, na tuto situaci výslovně pamatuje zákon o dani z nemovitých věcí, tj. zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 3 odst. 4 stanovuje, že uživatel je poplatníkem daně z pozemků v případě, že vlastník pozemku není znám. Zákon tudíž výslovně předpokládá, že lze užívat i pozemky jejichž vlastník není znám s tím, že pokud se tento vlastník uživateli přihlásí, má přirozeně nárok na úhradu dlužného nájemného apod. Jinak pokud se takový vlastník přihlásí se svými nároky, může se obrátit na soud se žalobou na vyklizení pozemku, pokud má za to, že stávajícímu uživateli chybí příslušný právní titul k užívání jeho pozemku anebo může požádat o změnu zápisu uživatele v evidenci LPIS, o tuto změnu může přirozeně požádat i jiný subjekt než vlastník pozemku pokud má za to, že jemu svědčí právní titul užívání pozemku jako nájemci či pachtýři. Existuje tudíž dostatek právních institutů, na základě kterých se ten kdo má za to, že jeho práva či právem chráněné zájmy byly porušeny, může domoci nápravy.

Vzhledem k výše uvedeným právním titulům užívání půdy jakož i ustanovení § 3 odst. 4 zákona o dani z nemovitých věcí je zřejmé, že v případě názorů o porušování dotačních pravidel jde o umělé vytváření jistě mediálně vděčné kauzy. Skutečně však jde o vytváření neexistujícího problému, neboť problémy, které v zemědělské praxi přináší neznámí či nedohledatelní vlastníci půdy jsou obecně známé a jsou postupně řešeny.

 

Jana Sixtová 


Vložit komentář ke článku

13:14 06.12.2017
Není to košér

Jenom nechápu, jak může uživatel platit daň z nemovitostí za pozemky co užívá. To snad FÚ nemůže ani přijmout. Celkově se jedná o 32 tis. ha ..taky bych chtěl hospodařit a neplatit daň ani pachtovné. Normální by bylo posílat peníze od uživatele do státní úschovny. Jinak neznám žádného malého hospodáře, který by neměl právní důvod k užívání půdy. To by SZIF neskousnul.

Partneři Zemědělského svazu ČR: