Zemědělské vzdělávání očima žáků (výsledky dotazníkového šetření)

V rámci projektu „Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny 2023–25“ jsme realizovali dotazníkové šetření, jehož záměrem bylo získat zpětnou vazbu od žáků středních škol stran jejich potřeb a očekávání v kontextu modernizace zemědělského vzdělávání a přípravy na měnící se požadavky trhu práce.

Vybrali jsme pro Vás dílčí výsledky tohoto šetření:

1. Které oblasti zemědělství žáky zajímají?

V rámci dotazníkového šetření jsme zjišťovali zájmy žáků o jednotlivé oblasti zemědělství. Nejvyšší počet žáků uvedl zájem o zemědělskou mechanizaci (asi 60 % všech respondentů). Následuje chov zvířat (přibližně polovina žáků) a pěstování rostlin na orné půdě (uvedlo cca 34 % žáků). Ostatní oblasti zemědělství – jako je pěstování bylin, květinářství, ovocnářství či zelinářství lákají menší podíly respondentů (v rozmezí zhruba 5–8 %). Velmi málo žáků zmínilo vinařství jako oblast svého zájmu (pouze jednotlivci).

Porovnání dle oboru a ročníku: Zájem o mechanizaci dominoval zejména u žáků oboru opravář zemědělských strojů, zatímco žáci oborů zaměřených na pěstitelství a chov (např. agropodnikání, zemědělec-farmář) častěji vybírali i rostlinnou či živočišnou výrobu. U Veterinářství byl samozřejmě zvýšený zájem o chov zvířat. Mezi ročníky nebyly výrazné rozdíly v tom, jaké oblasti žáky zajímají – preference byly napříč ročníky podobné. Zájem o méně tradiční nebo environmentální přístupy byl vyšší u žáků ve třetím ročníku, ve kterém už mají žáci zkušenosti z praxe.

2. Co žáky ke vzdělávání v zemědělském oboru motivuje?

Nejčastějším motivem pro vzdělávání v zemědělském oboru byl upřímný zájem o práci v zemědělství, který uvedlo 202 žáků (cca 40 % respondentů). Druhým nejčastějším důvodem bylo, že žáci pocházejí ze zemědělského prostředí a chtějí v rodinné tradici pokračovat. Tuto možnost uvedlo 166 žáků (asi 32 %). Nemalá část žáků (138 odpovědí, cca 27 %) zvolila možnost „zemědělské vzdělání mě zaujalo, i když neplánuji se zemědělstvím živit“, což naznačuje zájem o obor jako takový, byť bez jasné ambice pracovat přímo v zemědělství. Dalších 113 žáků (cca 22 %) přiznalo, že pro ně zemědělská škola byla snadnou či nejlépe dostupnou volbou středního vzdělání.

Mimo uvedené hlavní důvody se v odpovědích opakovaně objevovala i praktická motivace – někteří žáci uvedli, že si vybrali obor kvůli možnosti získat řidičský průkaz na traktor či automobil a svářečský průkaz v rámci studia. Takové odpovědi zazněly zejména od studentů mechanizačních oborů. Dále se ojediněle objevily důvody jako „mám rád práci venku“, případně „nechtěl jsem na gymnázium“, ale tyto motivace byly okrajové.

Porovnání dle oborů: U technicky zaměřeného oboru opravář zemědělských strojů hrála často roli zmíněná možnost získat řidičská a svářečská oprávnění. U oborů agropodnikání a zemědělec-farmář převažoval zájem o obor a rodinné zázemí v zemědělství. Veterinární obor volili žáci často z lásky ke zvířatům (což spadá pod obecný zájem o práci v zemědělství). Celkově se ukazuje, že osobní vztah k oboru a rodinná tradice jsou silnými faktory napříč všemi obory.

3. Jak žáci hodnotí kvalitu praktického vyučování?

Většina dotázaných hodnotí kvalitu praktického vyučování jako dostačující (cca 55 % žáků). Další významná skupina (asi 28 %) ji považuje dokonce za výbornou. Naopak za nedostačující označilo praktické vyučování zhruba 12 % respondentů, zatímco zbylých přibližně 5 % nedovedlo kvalitu praktického vyučování posoudit („nevím/nelze hodnotit“). Celkově tedy převládá spokojenost, i když určitá část žáků vnímá rezervy v kvalitě či rozsahu praktického vyučování.

Porovnání dle oboru: Žáci oboru veterinářství patřili k nejspokojenějším – žádný z nich nehodnotil praxi jako nedostačující; většina uvedla dostačující kvalitu a zhruba čtvrtina výbornou kvalitu. Také opraváři zemědělských strojů často chválili praktické vyučování (výborná kvalita uvedena u 31 % z nich) a jen kolem 10 % ji označilo za nedostačující. Naopak žáci oborů agropodnikání a zemědělec-farmář častěji praktické vyučování kritizovali, okolo pětiny žáků těchto oborů uvedla, že praxe je nedostačující.

4. Jak žáci hodnotí rozsah praktického vyučování?

Přibližně dvě třetiny respondentů (68 %) se domnívají, že jejich obor vzdělání obsahuje dostatečné množství praktického vyučování v zemědělských podnicích. Naproti tomu asi 32 % žáků uvedlo, že praktického vyučování není dost – tito žáci v odpovědích často doplňovali komentáře, že by uvítali více praxe nebo že praxe není dostatečná v některých konkrétních oblastech (např. málo praxe v rostlinné výrobě). Někteří respondenti si nebyli jisti nebo odpovídali neurčitě (např. „občas“, „jak v čem“ – tyto odpovědi tvoří velmi malý zlomek a v grafu nejsou zvlášť zobrazeny).

Porovnání dle oboru: Nejvíce spokojených s rozsahem praktického vyučování jsou žáci oboru vzdělání opravář zemědělských strojů. Až 74 % opravářů uvedlo, že odborného výcviku je dostatek, a jen necelá čtvrtina by ho potřebovala více. Podobně pozitivně hodnotí rozsah praxe i žáci oboru vzdělání veterinářství (cca 69 % z nich říká, že praxe je dost). Naopak mezi žáky oborů vzdělání agropodnikání a zemědělec-farmář převládá pocit, že praxe není dostatek – souhlasí s tím téměř polovina z nich (cca 45 % „agropodnikatelů“ a 42 % „farmářů“ odpovědělo „ne, praxe není dost“). U malého vzorku oboru vzdělání jezdec a chovatel koní všichni dotázaní uvedli, že praxe mají dost.

5. Cítí se žáci připraveni pro uplatnění v zemědělství?

Odpovědi žáků, zda se cítí být dostatečně připraveni na budoucí práci v zemědělství, jsou rozdělené do tří kategorií: „Ano“ (cítím se připraven), „Zatím ne“ (prozatím ne, ale ještě se vzdělávám) a „Ne“ (necítím se vůbec připraven). Z výsledků vyplývá, že plně připraveno se cítí 222 žáků, tedy asi 43 % respondentů. Téměř stejný podíl žáků (210 odpovědí, cca 41 %) zvolil možnost „zatím ne“, což naznačuje, že tito žáci si uvědomují, že v průběhu vzdělávání zatím nezískali všechny potřebné odborné kompetence, ale patrně očekávají zlepšení do konce vzdělávání. Zbývajících 79 žáků (15 %) odpovědělo jednoznačně „Ne, necítím se připraven“, což je znepokojivý signál, že zhruba každý sedmý žák má pocit nedostatečné připravenosti pro praxi.

Porovnání dle oboru: Nejvíce sebevědomí v připravenosti mají žáci oboru vzdělání opravář zemědělských strojů – více než polovina z nich (52 %) se cítí být připravena a jen asi 12 % opravářů odpovědělo vyloženě „ne, nejsem připraven“. Poměrně vysoký pocit připravenosti vyjádřili také žáci oboru zemědělec-farmář (47 % „ano“), byť u nich se objevuje i pětina, která se necítí připravena. Naopak u oboru agropodnikání jen 23 % žáků uvedlo, že se zatím cítí připraveni – většina „agropodnikatelů“ volila „zatím ne“ (55 %), případně „ne“ (21 %). Podobně veterinářství – pouze cca 35 % žáků veterinářství se zatím cítí připravena a další spíše ještě ne. Tyto rozdíly naznačují, že prakticky orientované obory vzdělání s odborným výcvikem (opravář zemědělských strojů, zemědělec-farmář) dodávají žákům více sebedůvěry v připravenost než maturitní obory vzdělání s vyšším podílem teorie (agropodnikání, veterinářství).

6. Jak žáci rozumí pojmům regenerativní, ekologické a precizní zemědělství?

Žáci byli dotázáni, jak rozumějí třem odborným pojmům: regenerativní zemědělství, ekologické zemědělství a precizní zemědělství. Hodnotili porozumění na škále 1–5 (1 = vůbec nerozumím, 5 = dobře rozumím).

• Regenerativní zemědělství: Ukázalo se, že tento pojem je pro žáky nejméně známý. Průměrné hodnocení bylo pouze kolem 2,7 z 5 a více než jedna třetina žáků (cca 36 %) dala známky 1–2, tedy přiznala, že pojmu nerozum. Jen asi 22 % žáků ohodnotilo svoji znalost stupni 4–5 (dobře rozumí). Několik jednotlivců otevřeně napsalo, že se s tímto tématem ve škole nesetkali (odpovědi typu „neučili jsme se to“). Z toho vyplývá, že regenerativní zemědělství je na školách zatím málo probírané.
• Ekologické zemědělství: Pojem ekologického zemědělství žáci znají poměrně dobře. Průměrné hodnocení porozumění tomuto pojmu je asi 3,4 z 5 a většina žáků (přes 70 %) dala známku 3 nebo vyšší; z toho téměř 48 % zvolilo stupně 4–5, tedy dobré porozumění pojmu. Pouze kolem 22 % žáků se hodnotí známkami 1–2 (slabé porozumění). Ekologické zemědělství je tedy pro žáky relativně srozumitelné, pravděpodobně proto, že jde o pojem již dlouho používaný a důkladně probíraný.
• Precizní zemědělství: Znalost precizního zemědělství je střední, mezi předchozími dvěma pojmy. Průměr vychází kolem 3,2 z 5. Zhruba 33 % žáků zvolilo střední hodnotu 3, a téměř 39 % hodnotí svou obeznámenost stupni 4–5 (dobře rozumí). Na druhé straně asi 28 % žáků přiznává slabé porozumění (1–2). Někteří žáci v odpovědích poznamenali, že se ve škole s tímto tématem dosud nesetkali, byť samotný termín možná zaslechli (např. odpovědi typu „tohle téma jsme nebrali“). Je tedy možné, že precizní zemědělství bývá zmiňováno, ale ne všichni žáci mu plně rozumějí v praxi.

Porovnání dle oborů: U všech tří pojmů se trend příliš nelišil mezi obory. Ekologické zemědělství chápali poměrně dobře žáci napříč obory (nejvyšší průměr měly obory veterinářství a agropodnikání, kolem 3,6, zatímco opraváři měli průměr cca 3,3). Precizní zemědělství bylo o něco lépe hodnoceno žáky oboru zemědělec-farmář a opravář zemědělských strojů (průměr cca 3,2), což dává smysl – žáci těchto oborů vzdělání se s precizním zemědělstvím přímo setkávají při praktických činnostech (GPS navigace strojů apod.). Regenerativní zemědělství mělo nízké hodnocení všude, nejlépe jej chápali žáci oboru zemědělec-farmář (průměr cca 2,9).

Celkově tedy platí, že ekologické zemědělství je vyučováno nejvíce, technologie precizního zemědělství středně a regenerativní zemědělství zatím téměř vůbec.

7. Jak podle žáků reaguje vzdělávací systém na moderní trendy?

Žáci hodnotili reakci vzdělávacího systému na moderní trendy. Přibližně 40 % žáků zvolilo střední hodnocení 3, tedy mají dojem, že školství reaguje na nové trendy průměrně. Zbývající odpovědi jsou rozděleny zhruba napůl: asi 29 % žáků si myslí, že vzdělávací systém reaguje špatně (hodnocení 1–2), a přibližně 30 % hodnotí reakci dobře (4–5). Jinými slovy, žáci jsou v názoru, zda školní výuka reflektuje moderní technologie a postupy (robotizaci, digitalizaci, precizní zemědělství apod.), poměrně rozdělení – značná část žáků nevidí dostatečný pokrok, podobná část vnímá zlepšení a další jsou nerozhodní.

V písemných komentářích se objevovaly kritické hlasy, například někteří žáci uváděli, že učební osnovy jsou zastaralé (zmínky o učivu, které se v praxi už léta nepoužívá) nebo že škola nové trendy spíše opomíjí. Na druhou stranu několik odpovědí vyznělo neutrálně až pozitivně s tím, že žáci „nemají na věc názor“ nebo cítí snahu škol moderní prvky zavádět.

Celkově hodnocení poukazuje na rezervy. Téměř třetina žáků postrádá ze strany školství adekvátní reakci na probíhající změny v zemědělství.

8. Jaké mají žáci zkušenosti s moderními zemědělskými technologiemi?

Výsledky ukazují, že většina žáků má jen omezené zkušenosti s moderní technikou v zemědělství. Nejčastější odpovědí byla 1 – žádné zkušenosti (tuto možnost zvolilo 150 žáků, tj. 29 % respondentů). Dalších 117 žáků (23 %) zvolilo stupeň 2, tedy velmi malé zkušenosti, a 117 žáků (dalších 23 %) stupeň 3 (nějaké střední zkušenosti). Vyšší úroveň praxe s moderními technologiemi deklarovalo méně žáků – stupeň 4 zvolilo 71 žáků (14 %) a nejvyšší stupeň 5 jen 52 žáků (10 %).

Tyto údaje naznačují, že přibližně tři čtvrtiny žáků (75 %) nepřišly do styku s moderními zemědělskými technologiemi vůbec nebo jen okrajově, zatímco jen asi 1 z 10 má pokročilejší zkušenost.

Detailnější komentáře odhalily, že někteří žáci sice osobní zkušenost mají (např. díky rodinné farmě padly zmínky o GPS navigaci traktorů či dojicích robotech), avšak často dodávali, že škola jim tyto technologie systematicky nepředstavila. Například jeden žák napsal: „Osobně zkušenosti mám, ale ve škole nás o GPS neučí, což je chyba.“ Tato odpověď ilustruje širší trend: moderní technologie se do výuky teprve postupně dostávají a často závisejí na aktivitě školy či praxi žáků mimo školu.

Porovnání dle oboru: Nejnižší zkušenosti s technikou uvedli žáci oboru jezdec a chovatel koní (průměrné hodnocení jen 1,4 z 5) a také jediný zahradník v průzkumu uvedl, že žádné moderní technologie nepoužívá. Naproti tomu nejvyšší průměr (i když stále nízký) vykazují žáci oboru vzdělání veterinářství (cca 2,65) zřejmě proto, že se někteří z nich setkali s technologiemi v chovech zvířat, případně budou pokračovat na VŠ, proto se hlouběji o technologie zajímají. Žáci oborů vzdělání opravář zemědělských strojů i agropodnikatelé vykázali zkušenosti kolem průměru 2,5, i zde mnoho žáků uvedlo, že moderní systémy (jako precizní zemědělství, čidla apod.) znají spíše teoreticky nebo vůbec. Z toho plyne, že bez ohledu na obor pociťují žáci rezervy v praktickém seznámení s novými technologiemi. Dokonce i budoucí opraváři zemědělských strojů hodnotí své zkušenosti jen jako velmi slabé.

9. Cítí se žáci připraveni na komunikaci s úřady a využívání portálů?

Většina žáků se domnívá, že v oblasti komunikace s úřady a využívání Portálu farmáře školy neposkytují dostatečnou průpravu. Konkrétně asi 54 % respondentů odpovědělo, že je škola na komunikaci s úřady a administrativu nepřipravuje, a jen 43 % uvedlo „Ano, připravuje“ (včetně odpovědí typu „spíše ano“, „částečně ano“). Zbývající malý podíl (cca 4 %) si není jist (odpovědi „nevím“). Tato čísla znamenají, že více než polovina žáků cítí v přípravě na byrokratickou a administrativní stránku zemědělství mezeru.

Podrobnější odpovědi ukazují, že pouze některé školy či učitelé tuto problematiku vůbec zmiňují. Někteří žáci uvedli, že se o existenci Portálu farmáře nebo podobných nástrojů dozvěděli pouze okrajově („pouze informativně nám to ukázali“), případně že „trochu ano“ – naznačují tím dílčí znalosti. Velká část však odpovídala jednoznačné „Ne“ či „zatím ne, moc ne“, což vypovídá o nedostatku systematické výuky v této oblasti. Žákům tak chybí základní orientace v administrativě spojené s podnikáním v zemědělství.

10. Co se žákům na škole líbí?

Odpovědi na otevřenou otázku „Co se vám na škole líbí?“ byly velmi různé, ale dají se vysledovat některé společné motivy. Nejčastěji žáci chválili praktickou výuku a odborné předměty – slovo „praxe“ bylo vůbec nejfrekventovanější v odpovědích (objevilo se u zhruba 84 respondentů) a mnoho žáků konkrétně zmiňovalo, že je baví práce v dílnách, na školním hospodářství či péče o zvířata. Druhým nejčastějším pozitivem byl „přístup učitelů odborných předmětů a učitelů odborného výcviku“. Řada žáků ocenila vstřícnost a odbornost vyučujících.

Mnoho žáků také vyzdvihlo možnost získat řidičské oprávnění a jiné průkazy během vzdělávání. To je pro žáky atraktivní benefit, který byl zmiňován byl zmiňován hlavně opraváři zemědělských strojů. Další pozitivní body získaly školy za kolektiv a prostředí. Někteří žáci napsali, že se jim líbí přátelská atmosféra, spolužáci a celkově prostředí školy či internátu. Objevovaly se též odpovědi pochvalující vybavení školy (např. dobře vybavené dílny nebo školní statek).

Za zmínku stojí, že několik desítek žáků odpovědělo na tuto otázku „nevím“ nebo „nic moc“, případně vyjádřilo určitou nespokojenost („nelíbí se mi nic“ padlo v několika případech). Tyto negativní či nerozhodné odpovědi však byly v menšině. V celkovém souhrnu tedy žáci nejvíce oceňují praktickou složku výuky, dobré učitele a konkrétní možnosti a vybavení, které jim škola poskytuje.

11. Co žákům ve škole chybí a co by se mělo posílit?

V odpovědích na otázku, co žákům ve škole chybí, se velmi často opakovalo slovo „více“, žáci tedy volají po větším množství něčeho. Z kontextu odpovědí je zřejmé, že nejčastěji požadují více praxe. Desítky žáků přímo napsaly, že jim chybí „více praxe“ nebo „lepší praxe“. Často se objevovaly i náměty na modernizaci vybavení a strojů, padala slova jako „moderní stroje“, „lepší technika“. Někteří studenti by uvítali více exkurzí či kontaktů s reálnými podniky.

Zhruba pětina respondentů ovšem uvedla, že jim nechybí nic zásadního (výrazy „nic“, „nic mě nenapadá“, „nechybí“ se objevily u více než 100 odpovědí). Další významná skupina (cca 35 žáků) odpověděla „nevím“, což lze interpretovat podobně – nemají konkrétní stížnost. Je však možné, že někteří z těch, kdo napsali „nic“, to mysleli i tak, že je zatím nic nenapadlo, nebo že nejsou nároční.

Z konkrétních věcí, které byly jmenovány, stojí za zmínku opakující se požadavek na školní bufet či lepší stravování. Několik žáků uvedlo, že jim chybí bufet nebo že by chtěli zlepšit školní jídelnu. Dále padaly zmínky o ubytování na internátě (někteří by chtěli zlepšit podmínky na domově mládeže). Několik žáků navrhlo posílit výuku určitých vyučovacích předmětů – například ekonomiky a účetnictví v agropodnikání, nebo rozšířit výuku cizích jazyků se zaměřením na zemědělskou terminologii. Objevilo se i přání mít na škole více zvířat pro veterinární praxi či širší nabídku sportovních aktivit. Tyto individuální návrhy však zazněly jen od jednotlivců.

Celkově se jako hlavní téma ukazuje potřeba více praktického vyučování (jak hodinově, tak kvalitativně lepšího, „lepší organizace praxí“ apod.). Druhým tématem je modernizace – žáci vnímají, že vybavení škol (stroje, zařízení, pomůcky) nemusí vždy držet krok s dobou, a volají po jeho zlepšení. A za třetí, část studentů by uvítala větší komfort zázemí (od bufetu až po internát), i když to přímo nesouvisí s výukou.

12. Co by školy měly nabízet, aby byly atraktivnější?

Na otázku, co by měly zemědělské školy nabízet, aby byly atraktivnější, odpovídali žáci opět otevřeně. Odpovědi se do značné míry překrývají s předchozí otázkou. Opět se velmi často objevuje požadavek „více praxe“. Žáci si evidentně myslí, že větší podíl praktické výuky, stáží a reálné práce na farmách by školu učinil atraktivnější. Taktéž byly zmiňovány moderní technologie – např. „více moderních strojů v areálu školy, abychom se na nich učili“. Několik žáků navrhlo více exkurzí a výjezdů na veletrhy, výstavy či do podniků, aby výuka nebyla jen ve škole.

Poměrně dost žáků nemělo jasno, odpovědi „nevím“ či „nic“ se vyskytly zhruba 80krát. To naznačuje, že ne všichni mají návrh na zlepšení a část žáků možná považuje školu za dostatečnou takovou, jaká je, nebo nad atraktivitou nepřemýšlejí.

Častým konkrétním námětem bylo, aby školy pomohly žákům získat další kvalifikace. Zmiňovány byly řidičské průkazy různých skupin, průkaz na vysokozdvižný vozík, oprávnění pro nakládání s přípravky na ochranu rostlin apod. Žáci vnímají, že takové certifikáty jsou na trhu práce ceněné, a pokud by je škola umožnila získat (nejlépe zdarma v rámci vzdělávání), byla by pro ně atraktivnější.

Některé odpovědi poukazovaly i na potřebu propagace a prestiže. Několik žáků napsalo, že by pomohlo, kdyby si společnost zemědělství více vážila (např. „lepší pohled veřejnosti na zemědělce“). Jiní navrhovali vyšší finanční odměny pro žáky na praxích či stipendia. Toto sice není přímo v pravomoci škol, ale vypovídá to o motivaci žáků. Celkově lze říci, že by žáci ocenili, kdyby školy držely krok s dobou (moderní vybavení), poskytovaly co nejvíce praktických zkušeností a pomáhaly jim získat konkurenceschopné dovednosti a kvalifikace, tím by byly přitažlivější pro nové zájemce.

13. Jaké mají žáci plány po absolvování školy týkající se práce v zemědělství?

Na klíčovou otázku týkající se plánů práce v zemědělství odpovědělo cca 44 % žáků „Ano“, tedy že plánují setrvat v oboru a po maturitě/závěrečné zkoušce chtějí pracovat v zemědělství. Dalších 34 % odpovědělo „Možná“, čímž vyjadřují nejistotu. Zvažují to, ale nemají ještě jasno nebo to bude záviset na okolnostech. Zbývajících 22 % žáků uvedlo „Ne“, vylučují, že by po škole nastoupili do zemědělského sektoru.

Tato čísla naznačují relativně solidní míru setrvání v oboru (přibližně polovina absolventů má v úmyslu pracovat v zemědělství), avšak zároveň poměrně značnou nejistotu. Celá třetina studentů váhá. Pro budoucnost zemědělského sektoru tedy bude důležité, jak se tito nerozhodnutí nakonec rozhodnou a co jejich volbu ovlivní. Pětina žáků již nyní ví, že se vydají jinam. Důvody mohou být různé (lepší platové nabídky v jiných odvětvích, změna zájmu, pokračování na VŠ v jiném oboru apod.).

14. Zapojují se žáci do rodinných farem?

Pouze přibližně 26 % dotázaných žáků odpovědělo „Ano“ na otázku, zda mají v rodině farmu, zemědělský podnik či družstvo, kde by mohli pracovat. Tři čtvrtiny žáků (74 %) rodinné zázemí v zemědělství nemají. Tento údaj podtrhuje význam škol. Většina žáků totiž přichází do oboru bez rodinné farmy „v zádech“ a jejich setrvání v zemědělství tedy bude záviset na tom, zda je obor dokáže zaujmout a nabídnout jim perspektivu i bez „rodinných polí“.

Z oné čtvrtiny žáků s rodinným podnikem ovšem drtivá většina (viz analýza u předchozí otázky) plánuje v zemědělství pracovat. Dá se předpokládat, že často právě převezmou nebo budou pokračovat v rodinném hospodářství. Pro tyto žáky je vzdělávání na v zemědělském oboru přípravou na převzetí rodinné štafety.

15. Zvažují žáci založit vlastní farmu?

Kladně na tuto otázku týkající se založení vlastní farmy odpovědělo 178 žáků (cca 35 %), zatímco 333 žáků (65 %) uvedlo, že vlastní farmu založit neplánují. Ochota či ambice podnikat v zemědělství tedy není mezi žáky příliš vysoká. Jen zhruba každý třetí žák vidí svou budoucnost ve vlastním podnikání na farmě.

Je však zajímavé, že tento podíl je vyšší mezi těmi, kdo už mají rodinnou farmu. Z žáků s rodinným hospodářstvím by si 55 % chtělo jednou založit vlastní farmu (nebo možná spíše převzít tu rodinnou, nebo založit novou s vlastním zaměřením), zatímco mezi žáky bez rodinné tradice jich o vlastním farmaření uvažuje jen 28 %. Rodinné zázemí tedy opět podporuje podnikatelské ambice v oboru. Pro ostatní je představa vlastní farmy méně lákavá možná kvůli vysokým vstupním nákladům, rizikům či náročnosti podnikání v zemědělství.

Na doplňující otázku, s jakým zaměřením by případnou farmu chtěli mít, odpovídali žáci rozmanitě. Nejčastěji jmenovali chov hospodářských zvířat (konkrétně padaly zmínky o chovu skotu, koní, prasat, ovcí atd.). Řada studentů by volila také pěstování plodin, často v kombinaci s chovem zvířat. Několik odpovědí zmiňovalo specializace jako agroturistika spojená s chovem koní, lesnictví, případně navazující zemědělské služby (např. jeden žák napsal, že by se zaměřil na zemní práce a služby pro ostatní farmáře).

Zajímavé je, že poměrně dost respondentů, i když původně na předchozí otázku odpověděli „ano“, si s konkrétním zaměřením zatím nebyli jisti. Objevily se odpovědi jako „zatím nevím“ nebo „nemám zaměření“. To ukazuje, že někteří sice teoreticky chtějí mít vlastní farmu, ale nemají ujasněno, co by mělo být její specializací, jejich vize je zatím nekonkrétní. Pro školy a poradce z toho plyne, že by těmto mladým potenciálním farmářům mohli pomoci orientovat se v možnostech (různé typy farem, tržní příležitosti apod.).

16. Jaké změny by zvýšily lákavost kariéry v zemědělství?

Poslední otevřená otázka mířila na to, co by se muselo změnit ve společnosti nebo zemědělství, aby kariéra v tomto oboru byla pro mladé lákavější. Odpovědi byly často velmi upřímné a kritické. Nejčastěji zazníval požadavek na lepší finanční podmínky – vyšší platy v zemědělství. Desítky žáků uvedly, že by je zemědělství více lákalo, kdyby v něm byly „větší peníze“ nebo „lepší platové ohodnocení“. S tím souvisí i zmínky o potřebě celkově vyšší společenské prestiže zemědělství. Někteří psali, že zemědělci by měli být více váženi a oceněni za svou práci, což by se mělo projevit i finančně.

Dalším častým námětem bylo zlepšení pracovních podmínek. Padala přání typu „normální pracovní doba“ (stabilnější pracovní doba oproti často dlouhým směnám v zemědělství) a obecně zmírnění fyzické náročnosti práce díky technice. Několik žáků zmínilo, že kdyby bylo zemědělství více zmodernizované a méně dřiny, mládež by to více táhlo. Toto přání vlastně odkazuje na širší proces zavádění moderních technologií a inovací, což může zvýšit atraktivitu oboru pro mladé tím, že práce bude inteligentnější, čistší a méně stereotypní.

Několik odpovědí se věnovalo i ekologickým aspektům. Například, že kdyby společnost více podporovala ekologické farmy nebo kdyby zemědělství bylo šetrnější k přírodě, mladé lidi by to mohlo přilákat (tyto názory však nebyly příliš časté, objevily se spíše ojediněle).

Za povšimnutí stojí, že značný počet žáků odpověděl „nevím“ nebo „žádné změny“. Konkrétně přes 20 % respondentů neuvedlo žádný nápad, co by je osobně motivovalo více. Buď si to nedokázali představit, nebo je třeba obor láká už tak, jak je. Naopak ti, kdo nějakou změnu napsali, nejčastěji zdůraznili peníze a prestiž. Výstižně to shrnul jeden žák: „Větší platové ohodnocení a stabilní pracovní doba“, to byla jeho podmínka pro to, aby ho kariéra v zemědělství lákala.

Celkově tedy lze říci, že pro mladé lidi by zemědělská kariéra byla atraktivnější, kdyby byla lépe zaplacena, modernizována a společensky ceněna. Zlepšení těchto aspektů může pomoci udržet více absolventů v oboru.

***

Jak dotazníkové šetření probíhalo: Školy byly osloveny dopisem s prosbou o spolupráci při realizaci dotazníkového šetření, které se zaměřuje zejména na analýzu praktického vyučování a atraktivity vzdělávání v zemědělských oborech. Žáci vyplňovali online dotazník, který měli k dispozici prostřednictvím QR kódu, což jim umožnilo snadný přístup prostřednictvím mobilních zařízení či tabletů. Dotazník vyplnilo 511 žáků zemědělských a veterinárních oborů vzdělání středních škol. Jednalo se o žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť. Žáci se přihlásili k těmto oborům vzdělání: opravář zemědělských strojů (267 žáků), agropodnikání (101 žáků), zemědělec-farmář (39 žáků), veterinářství (26 žáků), jezdec a chovatel koní, zahradník, podkovář a zemědělský kovář. Nad 25 žáků se přihlásilo ke vzdělávání ve 3 oborech vzdělání zemědělských a jednom oboru vzdělání veterinárním.

***

Text vznikl v rámci projektu „Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny“ spolufinancovaného Evropskou unií. 

***

Autoři dotazníkového šetření a komentáře k němu jsou Zdeňka Szebestová (Národní pedagogický institut) a Jiří Prachař (Farmářská škola).

***

Foto: Archiv SZeŠ Poděbrady, maturity 2025