Řepka olejka: škodí, nebo prospívá?

Řepka se v České republice pěstuje v posledních letech na ploše cca 370 tis. ha a patří mezi nejrozšířenější plodiny našeho zemědělství. Kvete výraznou žlutou barvou, v krajině je dobře vidět, a proto se nám může zdát, že je jí až příliš, že ji vidíme prakticky všude, a že to není dobře. Jaká je však realita?

Připomeňme si hlavní důvody, proč ji vlastně pěstujeme:

• je zdrojem jedlého rostlinného oleje (podrobněji viz dále)
• zbytky po vylisování oleje ze semen, tedy pokrutiny a šroty, představují kvalitní komponent do krmných směsí pro hospodářská zvířata s vysokým obsahem a dobrým složením bílkovin
• z řepkového oleje lze vyrobit bionaftu, obnovitelné palivo, jež můžeme při rozumném hospodaření „vypěstovat“ každý rok znovu, zatímco světových zásob minerálních paliv neustále ubývá
• řepka je zlepšující plodinou a v osevním postupu má výbornou předplodinovou hodnotu; pšenice pěstovaná po řepce mívá o 8-10 % vyšší výnosy, než pšenice pěstovaná po pšenici
• je to medonosná plodina poskytující výbornou pastvu pro včely

Pěstování a využití řepky však také provázejí některé často diskutované otázky, k nimž patří zejména kvalita řepkového oleje, alergie na pyl této plodiny, úhyny zvěře a vliv rostoucího podílu hybridních odrůd na včely.

Kvalita řepkového oleje

Posuzování kvality tuků a olejů je složitým tématem, jehož podrobné vysvětlení přesahuje možnosti tohoto článku. Bez podrobnějšího vysvětlování se proto podívejme na výsledky šetření, které provedla v roce 2014 Prof. Dostálová a RNDr. Suchánek – viz tabulka.

Z provedených testů (známkování „jako ve škole“, tedy 1 = nejlepší hodnota) vyplývá, že při zohlednění uvedených kritérií – pro někoho možná překvapivě – vychází řepkový olej v konkurenci ostatních nejčastěji používaných tuků a olejů jako velice kvalitní alternativa.

O tom, že to není náhoda či nějaká manipulace, svědčí např. statistika prodejů stolních olejů v sousedním Německu. Tam se v loňském roce prodalo 34,3 mil. l olivového oleje, 57,5 mil. l slunečnicového oleje, a 77,9 mil. l řepkového oleje. Řepkový olej tam je již několik let po sobě nejoblíbenějším a v domácnostech nejčastěji používaným jedlým olejem.

Alergie na řepkový pyl

Alergie je přehnaná reakce organismu na nějaký podnět (alergen), jemuž se imunitní systém nepřiměřeným způsobem brání. Alergií je mnoho typů a mohou vzniknout kdykoliv během života. Současná evropská populace je citlivá mnohem více než v minulosti na velmi široké spektrum alergenů. Projevy alergie jsou různé a mohou mít podobu od banální rýmy až po anafylaktický šok končící úmrtím.

Jednou z nejčastějších alergií je tzv. polinóza, alergie na pyl. Řepka je díky výrazné barvě květu a specifické vůni v krajině velmi nápadná. Kvete ve stejnou dobu jako břízy, traviny či obilniny, jejichž pyl patří mezi silné alergeny. Protože však nemají tak výrazné květenství, mnoho lidí ani nenapadne dávat si do souvislosti jejich kvetení se svými případnými alergickými potížemi.

Řepkový pyl se přitom nešíří na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna řepky jsou poměrně těžká a hrudkují se. K bližšímu kontaktu citlivých jedinců s pylem tak dochází jen v těsné blízkosti polí. Vliv alergenů řepky byl sledován v celé řadě studií. Alergici na pyl reagují často na více druhů rostlin. V některých případech se může jednat o zkříženou reaktivitu s jinými alergeny, například s pyly břízy, lesních stromů a různých travin. Jejich pyl se šíří vzduchem mnohem snadněji a na větší vzdálenosti než pyl řepky. Například v rakouské studii způsobovala řepka specifickou alergickou reakci pouze u devíti z 4 468 pacientů. Řepka je mírným alergenem a výskyt alergie výhradně na pyl řepky je v populaci spíše výjimkou.

Úhyny zvěře

Současné odrůdy řepky mají poměrně nízký obsah glukosinolátů (antinutriční látky hořčičné povahy, vyskytující se u starých odrůd řepky ve vysoké míře) a jsou pro vysokou zvěř chutnou a vydatnou stravou.

Obsahují hodně živin, ale málo vlákniny. Pokud během zimního a předjarního období nemá zvěř dostatek jiné potravy, způsobuje řepková monodieta tzv. kapustovou anémii, kdy v důsledku rozkladu příliš vysokého množství nitrátů, nitritů, GSL a s-metylcysteinsulfoxidu dochází ke ztrátě chuti, nadýmání, průjmům, celkové slabosti, poruchám činnosti štítné žlázy, a v některých případech až k uhynutí vysoké zvěře.

Pokud je však k dispozici i jiná potrava a myslivecká sdružení se o svoji zvěř během zimy dobře starají, nebývají tyto problémy nijak vážné. V minulosti bylo dokonce provedeno šetření, z něhož jasně vyplynula pozitivní korelace mezi množstvím řepky v krajině a početností vysoké zvěře.

Vliv rostoucího podílu hybridních odrůd na včely

Je nesporným faktem, že zastoupení hybridních odrůd řepky v ČR dlouhodobě roste a v současnosti přesahuje 80 %. Zároveň řada včelařů i pěstitelů řepky dokládá, že v porostech této plodiny je vidět poměrně málo včel a spekuluje se o tom, zda to nesouvisí právě s tím vysokým zastoupením hybridů.

Proto byly ve spolupráci Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin, České zemědělské univerzity v Praze a Výzkumného ústavu včelařského založeny pokusy, v nichž byla sledována nektarodárnost běžně pěstovaných liniových a hybridních odrůd řepky a četnost výskytu včel na nich. Dvouleté výsledky potvrdily, že

• existují významné rozdíly mezi nektarodárností různých odrůd
• existují významné rozdíly mezi počtem včel na různých odrůdách
• nejsou významné rozdíly v atraktivitě liniových a hybridních odrůd

Závěrem

Řepka je jednou z mála profitabilních plodin současného českého zemědělství a proto je logicky poměrně často pěstována. Má výbornou předplodinovou hodnotu a je vítanou složkou osevního postupu. Nachází smysluplné využití v potravinářství, krmivářství i v technických oborech. Dietetická kvalita řepkového oleje konkuruje oleji olivovému, v některých parametrech ho i předčí. Problémy provázející pěstování řepky existují, ale nejsou zdaleka tak velké, jak se občas v médiích můžeme dočíst.

Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc.
SPZO a ČZU Praha